Znovuzrozený porod (Michel Odent)

Michel Odent - Znovuzrozený porodTakhle mají vypadat porodnice!

To je hlavní myšlenka, kterou si z knihy Znovuzrozený porod odnáším.

Útlá knížka Znovuzrozený porod popisuje očima doktora Michela Odenta vývoj porodnického oddělení v Pithiviers (městečko nedaleko Paříže), které měl hlavně v 60. a 70. letech na starosti. Původně nastupoval jako chirurg, který měl na porodnickém oddělení provádět císařské řezy a klešťové porody. Jeho praxe se však ubírala jiným směrem. Začal porodnické oddělení přizpůsobovat rodičkám a jejich potřebám v době, kdy se v civilizovaném světě začalo naopak do porodů více lékařsky zasahovat a císařské řezy se na mnoha místech začaly provádět víceméně na přání.

V Pithiviers tak ženy začaly rodit opravdu přirozeně. V první době porodní pro sebe měly soukromý skromně zařízený pokoj s postelí a bazénkem. Nikdo je nezatěžoval opakovanými vyšetřeními a zbytečnými dotazy. Porodní asistentky a lékaři zbytečně nemluvili a už vůbec do porodu zbytečně nezasahovali. Porod nikdo neurychloval, nikdo nepodával léky na tišení bolesti. Žena měla k dispozici soukromý prostor, mohla se volně pohybovat, mohla zaujmout jakoukoli polohu, ke které sama dospěla, od bolesti si mohla ulevit v bazénku či na posteli, jak jen jí to bylo příjemné. V pokoji bylo přítmí a ženě nikdo a nic nebránilo v tom, aby křičela či nadávala podle potřeby (což je podle dr. Odenta jeden jasných znaků toho, že žena je „v jiném světě“ a že je omezena činnost té části mozku, která má být při porodu v útlumu).

Když první doba porodní přecházela do druhé doby porodní, ženy tento okamžik samy rozpoznaly a zaujaly polohu, ve které se jim rodilo nejsnáze – většina v podřepu s oporou v podpaží (tak jim velmi dobře pomáhala i gravitace). Díky této poloze, ke které samy dospěly, se minimalizovala porodní poranění, nutnost nástřihů klesla na minimum a celkově se zkrátila vypuzovací fáze porodu, protože dítě mohlo předtím volně dorotovat a ven mu pomáhala i zemská přitažlivost.

Matka pak měla dítě samozřejmě ihned u sebe, protože takto spolu nějakou dobu zůstali na pokoji, ve kterém rodila, a čekalo se na přirozené vypuzení placenty. Kontakt kůže na kůži ihned po porodu se považoval za velmi důležitý, stejně jako hledání bradavky čerstvým novorozencem. První koupání prováděla sama matka na zemi klidně ještě před přestřižením pupečníku, K přerušení se přistoupilo až po jeho dotepání.

Porod se nevyvolával, čekalo se na jeho spontánní začátek (vyjma případů opravdu přenášených plodů, nikoli jako dnes, kdy je za přenášené považováno každé těhotenství po 37. týdnu i přesto, že fyziologicky může trvat i 42 týdnů, i zde však byly ženy pouze podrobovány častějším kontrolám, nepřistupovalo se hned k vyvolávání či k operativnímu ukončení). K císařskému řezu se přistupovalo pouze v krajních případech jako k nouzovému řešení.

Knížka obsahuje i dopisy a fotografie rodiček. Ty fotografie jsou svým způsobem fascinující – ženy rodící ve stoje/v podřepu s oporou za zády mají v obličeji výraz nikoli šílené bolesti, ale jen velké námahy spojené s nejvyšším uspokojením. Kdyby se u fotek s popiskem „Okamžik zrození“ vyměnil text za „Okamžik vyvrcholení“ stále by to vystihovalo výraz žen, které jsou na nich zachyceny. Když tohle člověk vidí a čte, už mu nepřipadá myšlenka orgasmického porodu tak vzdálená a nereálná (a to ani s přihlédnutím k vlastnímu porodu neporodu).

Dr. Odent svou prací a praxí potvrzuje, že přirozený porod, tedy ten, který si řídí sama žena, je výrazně bezpečnější než porod, který lékaři uměle urychlují. To, co dr., Odent vytvořil, by se mělo stát vzorem pro všechny porodnice. Je smutné, že je to praxe stará přes 30 let (kniha vyšla v originále v 80. letech) a u nás musí rodičky stále za přirozený porod bojovat a/nebo za ním jezdit daleko od domova.

Vydáno 1995, 154 stran.

Kam dál:

Napsat komentář