Znovu s batoletem v zimě na hory? Děkuji, nechci.

Rozhodně ne tuto zimu. Kdybych tento článek měla dopsat hned po návratu, bylo by to nechci daleko důraznější. Čas otupuje všechno. Bude-li nějaké příště, mám se ale z čeho poučit. V zimě jsme byli na horách poprvé (nejen s dítětem), možná proto jsem měla očekávání úplně jinde. Úplně mimo.

Shodou okolností jsme vyrazili na dva dny do Krkonoš. Krkonoše v sezóně (ať už letní nebo zimní) nemáme rádi a moc dobře víme proč. Náš pobyt začal tím, že jsme tři čtvrtě hodiny hledali místo k zaparkování. Nakonec se na centrálním parkovišti jedno našlo – tvořila ho rovná plocha ledu. Od parkoviště k chatě jsme vyrazili pěšky (že tam funguje něco jako svoz zavazadel jsme se dozvěděli až při odjezdu). Vlče jsme hodili na sáně, k němu jednu tašku, další tři tašky do rukou, dva batohy na záda a hurá půl kilometru do kopce. Nebylo by to tak strašné,  kdyby po té cestě každou chvíli nejelo nějaké auto s výjimečným povolením pro vjezd, normální smrtelník tam nesměl.

Venku foukalo, což malý naprosto nesnáší, takže už ten krátký úsek nám měl být varováním, že to s ním pohodička vážně nebude.  Počasí se neměnilo k lepšímu, takže jsme se zbytek odpoledne zabydlovali a s malým si hráli na pokoji. Z Jizerek poučeni jsme s sebou měli dostatečné množství aktivit a knih, takže ta hodina a půl do večeře a další dvě hodiny do uspání malého uběhly v pohodě.

Teda téměř v pohodě.

Před večeří se Vlčete chytil ukázkový záchvat vzteku. Takový, že se po pokoji proletěl i právě použitý nočník. Malý se za nějakých 20 minut uklidnil a rovnou jsme se mohli vydat na jídlo. Po takové scéně je z něj vždy naprosto ukázkově klidné dítě. Ostatní děti v jídelně křičely a ječely a zrudlí a zpocení rodiče koukali, jak je ten náš klouček šikovný a hodný.

Jo, kdyby tak věděli…

Na druhý den jsem si naplánovala skvělý program, který by byl mohl vyjít i s batoletem. Už ho přece jen máme doma nějakou dobu, něco jsme s ním zažili, že jo… Plán byl asi takový – muž si vezme běžky, já malého na sáňkách a půjdeme se projít nějakých 5 km k další chatě, tam si dáme oběd, a když odpoledne zbyde čas, skočím si na běžky i já.

Ha ha.

Zimní Krkonoše 2018

Po snídani jsme skutečně vyrazili, vzhledem k počasí raději bez běžek. Do zad nám sněžilo a foukalo, malého to těžce nebavilo. Ušli jsme tak asi půl kilometru, počasí se pořád zhoršovalo. Raději jsme to otočili zpátky, protože představa, že proti větru jdeme delší kus, se nám nijak nepozdávala. No dobře jsme udělali, malého jsme ten kousek museli nést obličejem směrem k nám, aby ječel jen trochu. 

Zbytek dne počasí stále stejné. Zbytek dne pouze a jen na pokoji. Vyjma oběda a večeře, abych nekecala. Takhle nakrknutá jsem nebyla už dlouho a každou minutou jsem čím dál přesvědčeněji tvrdila, že se na nějaké hory v zimě můžu příště vykašlat.  Jediné pozitivum bylo, že jsme těch hraček, knížek a aktivit vzali opravdu dost, takže malý si vyhrál. Pro představu s sebou měl: magnetická písmenka s tabulkou, půlené hlavy zvířat na skládání, dřevěné pexeso, 4 plyšáky, 4 leporela, 2 knížky, papíry a voskovky a první puzzle o 3, 4 a 5 dílkách. 

Malý byl celý den celkem hodný. Nad očekávání. Tak hodný, že mi snědl oběd. (Vysvětlíte mi někdo, jak se do dvouletého dítěte vejde porce svíčkové se 4 knedlíky?!). Ale co se dá dělat, lepší, než aby celý ten nepovedený den proječel.

No, a abych to ukončila – vtipný byl i odjezd.

To jsme se tak dozvěděli, že mezi ubytovanými dětmi řádí střevní chřipka, kterou tam jedni rodiče nezodpovědně zatáhli, protože to přece nikomu nevadí, hlavně aby jim to nepropadlo. Co na tom, že to od jejich dětí chytí půlka penzionu. Inu, mohli jsme dopadnout ještě hůř, byli tam tací, kteří plánovali týden a třetí den jeli domů.

To parkování na ledovém plácku jsem nezmiňovala jen tak. Samozřejmě jsme nemohli vyjet a auto jsme z toho místa dostávali hodinu s pomocí třech dalších lidí.

Úplná perlička na to všem: až do samotného odjezdu z Dolní Malé Úpy panovalo protivné počasí jako předchozího dne. Jen jsme ujeli pár desítek metrů, začalo se vyjasňovat. Podpásovka nakonec nesměla chybět.

A co to poučení?

  1. Stále s sebou vozit jednu obří tašku hraček, knížek a aktivit.
  2. Pořídit lyžařské brýle. Všem.
  3. Počítat s tím, že se na zimu taky možná zase budeme koukat jenom z okna.

Co vy a (první) zimní dovolená s malými dětmi? :)

 

Kam dál:

8 komentářů: „Znovu s batoletem v zimě na hory? Děkuji, nechci.

  1. Já si říkala, že všude jsou samé super pozitivní články o bomba vyletech na zimní hory s kojenci a batolaty … tohle mi přijde alespoň uvěřitelné 😁 příští rok to bude lepší 😁 a inspirace hračky mi super!

    1. Mám takový dojem, že když se to s dětmi povede, napíšou o tom článek, když se to nepovede, taktně mlčí :D Příště to bude určitě lepší, chybami a neúspěchem se člověk učí :D

  2. no my s manželem byli v Krkonoších ale to jsme byli jen 2 a bylo to mimo sezónu takže to bylo super protože nikde nikdo kromě důchodců:-)

    na sáňky chodíme s bobíštíkem teď a byla jsem i když hodně foukalo a kupodivu mu to nevadilo:) dokonce spokojeně usnul ve fusaku..za to já jsem byla ošlehaná větrem:-D

    1. My předtím taky byli mimo sezóny a to celkem šlo, ač s parkování byl i tak problém :)
      Tak to je fajn, že mu to nevadí, my skoro nemůžeme ven, když fouká, bo stejně daleko nedojdeme :D

  3. Bavila jsem se, skvěle.
    Vy asi méně, ale na váš jiný výlet na parkoviště to fakt nemá, tohle je podstatně slabší.
    Nyní vážně, napsat popravdě, že to byl očistec, to není populární, to bys neměla na sociálních sítích takovou odezvu. A přitom je to život, protože normální dítě prostě nenaprogramuješ na skvělou náladu a pohodu, já jí taky nemám při změně klimatu a to se umím občas ovládnout.

    1. Nedivím se :D Ale my jsme prvotřídní cestovatelé, myslím, že tamten výlet do Polska určitě někdy trumfnem!
      Já to nepíšu proto, abychom vypadali jako rodinka, co má naprosto ukázkové dítě a všechno jí vychází, jak si to nalajnuje. Mě právě víc láká psát o tom, o čem je to doopravdy. Jestli se to bude líbit nebo ne, co už je vedlejší :) Zas si ale myslím, že by se to i líbit mohlo. Cizí trápení vždycky baví ;)

Napsat komentář