odent-michel-cisarsky-rez

Výtah z knihy Císařský řez (Michel Odent)

Výtah a poznámky z knihy.

Ve velkých brazilských městech se sekcí rodí 80% dětí

Michel Odent začíná knihu tím, jak se sám poprvé v padesátých letech minulého století začal setkávat s císařskými řezy a jak se tehdy pomalu přecházelo z „klasického“ řezu svisle na nový bezpečnější typ SC – podélný řez v dolní části dělohy. Ve zkratce mluví o svých začátcích coby chirurga, který prováděl operativní porody a setkával se s tím, že jsou považovány za velkolepou záchrannou operaci.

Hned v další kapitole se věnuje tomu, jak hodně se změnilo vnímání SC. Z dříve prováděné záchranné operace se postupem času na mnoha místech stala spíše jen jedna z možností, jak se dá porodit dítě, resp. jak se dítě může narodit. U nás tento názor tak častý naštěstí není, avšak jsou země, kde se SC opravdu dělá na přání rodičky a Odent uvádí, že např. v Brazílii tvoří více než 50% porodů (u nás se mluví o 20-25%) s tím, že ve velkých městech se takto rodí 80% (!!!) dětí. Některé kliniky ve velkých městech provází SC automaticky, pokud si žena nepřeje jinak. Nutno poznamenat, že se jedná spíše o soukromá zařízení, nicméně i ve veřejných nemocnicích se SC drží na 40% všech porodů.  Tento trend se týká nejen Brazílie, ale i dalších velkých měst Latinské Ameriky a také jižní části Itálie. Mnoho dalších měst po celém světě se blíží k podobnému stavu (zejména v Číně, Thajsku, Jižní Koreji), podobný vývoj se dá očekávat i na evropském kontinentu (zejména v Řecku, Španělsku či Portugalsku). Podobně jako my (tedy 20-25% porodů SC) na tom jsou např. ve Velké Británii, Francii, Německu, Švýcarsku, Maďarsku, Austrálii či Novém Zélandu.

V Brazílii nebo třeba na Taiwanu jsou ženy neustále masírované informacemi o tom, že vhodná doba narození dítěte je ta lékařsky vybraná a je důležitá pro další vývoj dítěte. „Příkladem“ jim jdou známé osobnosti.

Císařský řez na přání

Koncept císařského řezu na přání rodičky se zrodil nepřekvapivě právě v zemích, kde je procento provedených SC nejvyšší. Od roku 1997 se lékaři opakovaně baví o tom, zda tuto volbu ženám v různých koutech světa umožnit či nikoli. Mj. uvádí závěr jednoho výzkumu, kdy by si zhruba třetina lekářek ve Velké Británii či Severní Americe dobrovolně vybrala plánovaný SC i při nekomplikovaném těhotenství. Jsou i tací lékaři, kteří vidí v SC do budoucna normu a jistotu. 

Bezpečnější operace

HLAVNÍM DŮVODEM, proč míra užití císařského řezu stoupla téměř na celém světě, je, že je tato operace bezpečná.

Odent se vrací k tomu, že bezpečnější SC v dolní části dělohy velmi přispěl k rozšíření zavádějících informací o tom, že císař je vždy bezpečnější než vaginální porod. Přesně vysvětluje, proč je podélný řez výrazně bezpčnější než ten svislý. I to, že ženám po moderním způsobu operace zůstávají téměř neviditelné jizvy oproti nevzhledným jizvám přes půl břicha, přispělo k tomu, že se z SC začalo stávat něco přijatelného, běžného. 

Odent v této knize popisuje i různé techniky moderního císařského řezu a rizika poškození jiných orgánů během operace. Po porovnání různých studií a okolností dospěl mj. k názoru, že v moderní, dobře vybavené porodnici je bezpečnost SC srovnatelná s bezpečností vaginálního porodu. Nicméně to neznamená, že by on sám byl zastáncem zvyšování počtu císařských řezů, což jasně dokládá jeho praxe v porodnici v Pithiviers, kterou shrnul ve své známé knížce Znovuzrozený porod.

Nechat ženu rodit

Představte si ženu, která je plně ponořena v procesu porodu a která již je „na jiné planetě“. Dovolí si zařvat; dovolí si dělat věci, které by jinak nikdy neudělala; zapomněla na to, co ji učili nebo četla v knihách; ztratila pojem času a najednou má nečekaně odpovídat někomu, kdo chce vědět, kdy byla naposledy čůrat!
Přestože se to může zdát jednoduché, pravděpodobně bude ještě dlouho trvat, než znovu objevíme, že porodní asistent by měl být co nejvíc zticha.

Aby mohla žena v klidu a (relativně) snadno porodit, musí mít utlumený neokortex, tedy tu část mozku, která přemýšlí, stará se o řeč. Odent zdůrazňuje, že pro klidný porod je důležité, aby se žena cítila v bezpečí, proto se také dříve rodilo za účasti (= podpory) matky nebo babičky a jiné osoby byly vykázány. Dnes v porodnicích ženu ruší všechno možné – otázky, cizí lidé, jasná světla (proto např. hodně porodů začíná nebo se odehrává v noci), omezování v pohybu, neustálá vyšetření. Právě neporozumění fyziologickým procesům při porodu považuje za další zásadní důvod, proč průměrný počet SC tak narostl. Uvádí, že je třeba eliminovat vše lidské a naopak naplnit potřeby ženy jako savce.

Císařský řez v bájích, folklóru, starověku i novověku

Jedna z kapitol se zaobírá i tím, kde všude se v různých kulturách setkáme s odkazy na císařský řez – ve starých řeckých bájích (rozříznutí břicha nebo vytržení plodu z mrtvé ženy), ale i v hinduistické (čínské rytiny zobrazují zákrok na živých ženách), egyptské, perské a evropské kultuře. V mnohých kulturách se zemřelé těhotné ženě vyjímal plod z těla a zřejmě se tak čas od času jako zázrakem narodilo živé dítě. První císařský řez, po němž přežila matka i dítě, byl proveden v 16. století, jednalo se však zřejmě o abdominální těhotenství (plod se vyvíjel mimo dělohu, řez byl tedy veden méně vrstvami, než je třeba u klasického SC).

Je zde popsána zajímavá paralela mezi vysněným jevem a tím, co se o mnoho staletí později stalo skutečnosti. Přirovnává to k báji o Ikarovi, který si přál létat, což se lidem splnilo – nyní létáme zcela běžně.

Supervyvinutý mozek člověka dnešního typu

Říká se, že lidský mozek dosáhl svého vývojového maxima, aby po dovršení vývoje v břiše ženy byl schopen se obalen lebkou a tkání prodrat porodními cestami. Nedávno bylo zjištěno, že těhotná žena může částečně ovlivnit velikost plodu modulací průtoku krve a dostupnosti živin (= zpravidla se nerodí obří děti, ale děti velké tak akorát). Nicméně to, co je výsledkem evoluce, je momentálně narušováno právě císařskými řezy a prozatím můžeme jen odhadovat, kam to v budoucnu povede.

Vědecké pojetí lásky a příchod na svět z různých pohledů

Odent v jedné z kapitol vysvětluje a popisuje roli oxytocinu v lidském životě. Hned v další se zabývá způsobem příchodu na svět z dlouhodobého hlediska a v následujících dvou se zaobírá vstupem do života jako do světa mikrobů a vůní. 

Kojení po císařském řezu

Důležité téma, které je s „porodem horem“ často probíráno. Jeden z podnadpisů shrnuje, že laktace začíná před tím, než se dítě narodí. Vypuzování mléka ovlivňuje stejný hornom, který ovlivňuje stahy dělohy – oxytocin a je důležité, aby se dítě poprvé přisálo k prsu nejpozději hodinu po porodu. Odent uvádí i závěry z různých studií, které se tímto tématem zabývaly, a hledá zdroje, které by poukazovaly na to, jaké procento žen po císařském řezu kojí a jak dlouho. Takové statistiky se hledají špatně a pouze tak v závěru dodává, že plánovaný císařský řez může znamenat větší problémy s kojením v porovnání s přirozeným porodem nebo porodem ukončeným císařským řezem pro komplikace. Dodává ještě, že ženy po císařském řezu potřebují více ohledu a pomoci od sester, aby mohly své dítě v klidu kojit a laktace se rozběhla.

Indikace k císaři

V této části probírá důvody, které lékaři uvádí jako jednoznačné pro provedení operativního ukončení těhotenství. Rozdělil je na absolutní a diskutabilní. Uvádím je pouze heslovitě.

ABSOLUTNÍ INDIKACE = císařský řez je opravdu nutný

  • Prolaps pupečníku
    • jeho průnik do vaginy zejména u předčasného porodu nebo u porodu nožičkami napřed;
    • riziko jeho stlačení a tedy omezení přísunu krve dítěti;
    • tlak na pupečník může těsně před SC zmírnit poloha na všech čtyřech.
  • Placenta praevia
    • placenta zakrývá děložní hrdlo;
    • projevuje se nejčastěji jasně červeným bezbolestným krvácením v pozdním těhotenství;
    • v polovině těhotenství by tento výraz neměl být používán.
  • Předčasné odloučení placenty
    • odloučení velké části nebo celé placenty před narozením dítěte (v průběhu porodu nebo před ním);
    • projevuje se náhlou silnou bolestí břicha bez přestávek, někdy ji provází krvácení;
    • SC musí být v takovém případě proveden okamžitě.
  • Čelní poloha plodu
    • obvykle je zjištěna v průběhu porodu.
  • Příčná poloha plodu
    • nebo též naléhání plodu ramenem;
    • dítě není do porodních cest natočené ani temenem, ani koncem pánevním;
    • pokud se dítě po začátku porodu neotočí, není možné, aby se takto narodilo vaginální cestou.
  • Zástava srdce matky

DISKUTABILNÍ INDIKACE

K těmto indikacím dochází z různých důvodu v závislosti na zkušenostech porodní asistentky/lékaře, zemi, konkrétní porodnici a také na míře zásahů do porodu.

  • odent-michel-cisarsky-rezJizva na děloze
  • Nepostupující porod
  • Cefalopelvická disproporce (nepoměr plodu)
  • Tíseň plodu
  • Myomy a cysty na vaječníku
  • Předchozí poškození análního svěrače
  • Poloha koncem pánevním
  • Porod dvojčat
  • HIV pozitivní rodička

V souvislosti s vaginálním porodem koncem pánevním opět upozorňuje na nutnost soukromí a pocitu bezpečí pro rodící ženu a přítomnost PA, která je klidná a nemá z takového porodu strach. Uvádí, že první doba porodní je indikátorem, zda je vaginální porod KP možný – postupuje-li první doba dobře, možné to je. Pokud je dlouhá a obtížná, mělo by se přistoupit k SC dříve, než dojde porod příliš daleko. Zároveň je důležité nepodávat v průběhu první doby porodní žádné drogy a dokonce ani nemírnit ji ponořením do vody. V pokročilé fázi porodu KP je soukromí klíčové.

V souvislosti vícečetného těhotenství uvádí zajímavý příklad porodu trojčat doma po předchozím císařském řezu.

VBAC – vaginální porod po císařském řezu

„Jednou císařský řez, vždy císařský řez.“ To bylo pochopitelné pravidlo v době, kdy se SC prováděl výhradně svisle. Riziko ruptury dělohy se totiž pohybovalo okolo 12%. Z těchto dob se rovněž přenáší myšlenka, že žena může SC podstoupit pouze 3x.

VBAC se začal pomalu rozšiřovat až v 80. letech minulého století, do té doby se ženy setkávaly téměř výhradně s nepochopením a hrstka z nich se rozhodla rodit doma. Lékaři se před rokem 1980 odmítali možností VBAC více zabývat a jeli podle zažité praxe. Teprve v roce 1980 se začalo o VBAC mluvit jako o vhodné volbě.

V této kapitole jsou mj. zajímavé údaje o úspěšných VBAC v USA. Mezi lety 1980 a 1996 procentuálně vzrostly případy úspěšných VBAC. Poté začaly hodnoty klesat, čemuž velmi přispěl fakt, že lékaři začali porody po předchozích SC na základě doporučení „shora“ více monitorovat a kontrolovat. Elektronické monitorování má na pokus o VBAC silně negativní vliv.

Odent dále vypráví o tom, proč může být druhý porod po předchozím SC relativně snadný a rychlý. Jezdil i k domácím porodům po předchozí sekci. Domnívá se, že určitou roli může hrát fakt, že děloha je po operativním ukončení těhotenství citlivější na účinky hormonů a díky tomu jsou kontrakce efektivnější.

„Zamkni se v koupelně a nikoho nepouštěj dovnitř, ani porodní asistentku. Budeš v pořádku.“

Rada doktora Odenta jedné z žen, která poprvé rodila císařským řezem. Poslechla ho a své druhé dítě porodila bez obtíží doma.

Podle většiny uznávaných studií dojde k úspěšnému VBAC v 70-80% případů.

VBAC by neměl být vyvoláván a rodičce by neměly být podávány žádné drogy. V každém případě doporučuje vyčkat na spontánní začátek porodu u dalšího těhotenství po SC, není-li zdravotní překážka, a SC pak případně provést v průběhu porodu, nikoli plánovaně podle vůle lékaře.

Riziko ruptury dělohy

  • Riziko protržení dělohy se pohybuje okolo 1% z 200 pokusů o VBAC za předpokladu, že porod nebyl vyvolán.
  • Toto riziko se může zvýšit s věkem nad 35 let a/nebo je-li interval mezi porody kratší než 18 měsíců.
  • Při vyvolávání se riziko zvyšuje o 5 – 15% v závislosti na použitém druhu vyvolávání.
  • Ještě před započetím porodu dochází k ruptuře dělohy u 0,1 – 0,2% žen, které mají za sebou více SC.

Jak probíhá císař, reflex vypuzení plodu a testování pomocí porodního bazénku

To hlavní z knihy už jsem vypsala, takže nyní už jen ve zkratce. Jak probíhá císařský řez, to zřejmě vy, kteří jste se dočetli v článku až sem, moc dobře víte. V knize je tomu věnováno několik stran.

Dále jsou uvedeny informace k poškození oblasti perinea při vaginálním porodu. Věnuje se tady i opravdovému reflexu vypuzení plodu, ke kterému ve většině případů ale nedojde, protože je zapotřebí naprostého soukromí a velkého útlumu činnosti neokortexu a vhodné (podvědomě vybrané) polohy rodičky. Tento reflex však považuje za nejlepší způsob ochrany perinea.

Testování pomocí porodního bazénku se do některých porodnic rozšířilo, občas se mu říká i Odentův test. Pokud se žena v pokročilejší fázi první doby porodní ponoří do bazénku s vodou o teplotě lidského těla (ne vyšší!), má naprosté soukromí a neruší ji např. ostrá světla, mělo by během hodiny či dvou dojít k velkém postupu otevírání děložního hrdla. Pokud se tak nestane, existuje zřejmě nějaký problém a není nutné dále otálet s provedením císařského řezu. Tím se mj. zamezí tomu, že jsou ženám při dlouhých a komplikovaných porodech podávány (zbytečně) různé léky. Porodní bazének doporučuje po otevření děložního hrdla nad 5 cm.

Na závěr Odent opět uvádí to, co jsem pochytila a pochopila už z jeho knihy Znovuzrozený porod – že ze všeho nejdřív je potřeba, aby byla pochopena fyziologie porodu a potřeby rodící ženy.

Kam dál:

 

4 komentáře: „Výtah z knihy Císařský řez (Michel Odent)

  1. V rámci své gynekologické praxe jsou zažila mnoho porodů od klasického, císařského, klešťového a jako žena mohu zhodnotit svůj vlastní porod. Byl klasický, byl klidný v porodnici a za žádný jiný bych ho neměnila. O svém porodu v klasické porodnici mohu říct, byl bezproblémový.
    Jediné, co jsem řešila, byla zima a dali mi dceru na hodinu do inkubátoru, bála jsem se, aby mi ji neupekli…ach jo, ti zdravotníci.
    Verunko, početla jsem si a dověděla jsem se mnoho zajímavého, přála bych každé ženě příjemný porod v podmínkách, které by jí vyhovovaly. Alespoň tak jako jsem byla já spokojená.

     
    1. Vždycky ráda čtu, když byl někdo s porodem vlastního dítěte spokojený, tak by to mělo být vždy. My, co jsme to zatím nezažily, si o tom můžeme alespoň nechat zdát a střádat informace, aby to příště dopadlo lépe. I proto jsem četla tuto knihu ;)

       
  2. To je zajímavé…přestože svůj porod považuji za příšerný a je to důvod proč druhé dítě nechci, tak bych si císařský řez nevyžádala ale znám lidi ve svém okolí, kteří se báli klasického porodu a tak si domluvili císařský řez – přes známosti

    já bych si ho taky mohla domluvit přes známosti – dost často mi to někdo říká, však udělej si druhé miminko a domluv si císařský řez ale nechci
    já se ho hrozně bojím:-D
    sice po 24 hodinách nebo kolika jsem se ptala doktorky jestli by to nebylo lepší ale dobrovolně bych do něj nešla a radši bych ten hrozný porod prožila znovu:-D
    já se hrozně bojím anestezie

    ale radši bych zažila „pohodový“ porod, jak o něm slýchávám

    a obdivuju všechny ženy které jdou do druhého třetího nebo čtvrtého dítěte:) já jsem na to prostě slaboch

     
    1. Já zase sice brojím za přirozené porody (tedy ty s co nejmenším počtem zásahů), ale chápu případy, kdy je i SC na přání na místě. Četla jsem o tak šílených porodech, že mi z toho bylo nedobře… A když už je SC na místě, tak mám nutkání vždy uklidňovat, že to není to nejhorší, že to může být i docela hezké, pokud se dobře vybere porodnice a že ten malý drobek prostě dá zapomenout i na rozřezané břicho ;)
      Každý má ale svoje a rozhodně je lepší normální porod, SC se v jeho průběhu může udělat vždycky.
      Já chci nejméně 3, chci příště rodit normálně, ale i za cenu tří (či více) císařů, mi to bude stát za to :)

      PS: Já se omlouvám, že teď moc nereaguju (ani na komentáře, ani na mail), mám frmol, ale budu se snažit to dohnat v tomto týdnu.

       

Napsat komentář