Táta v nelibosti a jiné hlášky

Mluví! Tak jednoduše bych mohla shrnout poslední měsíce do jedné věty, do jednoho jediného výrazu. Mluví, opakuje, říká říkanky a padá z něj jedna hláška za druhou. Jak já se na tohle období těšila! Kam se na to hrabe „Bába„!

Zároveň s narůstající aktivně používanou slovní zásobou jsme se stěhovali a ještě se objevilo další (slabší) období separační úzkosti, které s touto změnou nejspíš souvisí. Tak či onak, táta se kvůli tomu stal zdrojem batolecí nelibosti a chudák si teď ty jeho hlášky „užívá“.


Kamsi jsem odběhla, Vlče hned spustilo, jako bych se už nikdy neměla objevit. Následovalo toto:

  • Táta: „Neboj, máma za chvíli přijde. A táta je taky dobrej.“
  • Vlče: „Táta neni dobej!“

Téhož večera mi bylo konstatování našeho batolete převyprávěno, načež se toho malý chytil a ještě to vylepšil:

  • Vlče: Táta neni dobej! Táta jet do páce!“

Hledala jsem něco na sebe a zjistila, že mě naše milé dítko včerejšího dne pěkně zablátilo. No, opět to odnesl táta:

  • Máma: „Tohle si nevezmu, máma by byla jako prase.“
  • Vlče: „Táta je taky pase!“

Aby bylo jasno, táta v nelibosti nesmí nic. Nesmí svému batolátku ani říct říkanku. Když to zkusí, následuje něco takového:

  • Táta: „Lidé stojí v koši – (= začátek říkanky)“
  • Vlče: „Nene! Máma žíkanku!

A občas to pokračuje:

  • Táta: „A proč ne táta? Táta taky umí říkanku.“
  • Vlče: Nene, nemumi. Táta nemumi nis.“

A když se táta dál zajímá, zase to schytá:

  • Táta: „A co teda ten táta může?“
  • Vlče: „Pacovat a jet do páce.“

Táta nemůže ani pomoct malému s úklidem špinavého nádobí do myčky. Krom toho, že ho malý hrubě odstrčí, se dozví ještě, že ani toto neumí:

  • Vlče: „Táta to nemumí! Máma to mumí!“ 

Táta to samozřejmě bere v klidu, jak nejvíc to jde, ale když už toho bylo na jeden den hodně, zazněla z jeho strany (nepříliš vážně míněná) výhružka:

  • Táta: „No Vlčátko, ty za tohle asi půjdeš do školky.“
  • Vlče: „Nene, miminko zůtane doma.“

A aby mi to nebylo líto, taky už jsem se o sobě něco dozvěděla. Jednou malý donesl plyšovou slepici a následovalo:

  • Vlče: „To je máma!“

A o pár týdnů později zaznělo i:

  • Vlče: „Máma je taky pase.“

A na závěr něco veselejšího. Tedy jak se to vezme. U pohádky o Karkulce jsem vysvětlovala, že to, jak na konci rozříznou vlka, vůbec není hezké (chudák vlk!). Řešení se našlo rychle:

  • Vlče: „Uožežeme babišku!“

Nu ale přes to všechno má malý toho tátu rád, protože se téměř každý večer ptá, jestli už jede z práce, a když se jednou zdržel kvůli rozbitému autu, vysvětlila jsem situaci a malý to pobral dost rychle. Až do usnutí se opaakovalo:

  • Vlče: „Tátovi se rozbiuo auto. Nemůže pijet. To je bbý. Táta opaví. Máma opaví. Máma neopaví, potože auto daueko.“

Takže takhle vesele je teď u nás doma. :)

A jak se máte vy?

O tom, jak a kdy se rozmluvil, tady asi ještě napíšu, protože by to mohlo uklidnit další rodiče, jejichž dvouleťáci vypustí z pusy sotva 10 slov.  U nás to totiž až do 2,5 let malého nebylo o moc lepší. 

 

 

 

Kam dál:

 

7 komentářů: „Táta v nelibosti a jiné hlášky

  1. Jako matka jsem zažívala polohu dvě. Moje dcera ve třech letech měla tak chabou slovní zásoby, že si skutečně vystačila s těmi dvaceti slovy. Nikdo jí nerozuměl , pouze já. Věnovala jsem se jí na maximum, víc to fakt nešlo, děti méně zainteresovaných matek si mohly zatleskat, jejich děti mluvily.
    Moje dcera chodila do školky na vesnici, do jednotřídky, kde se míchaly všechny věkové kategorie, měla kolem sebe i vzory, které mohla kopírovat. Dohodla jsem se s učitelkou, že až přijedou ze školky v přírodě, dá mi doporučení k psychologovi, protože i jim se zdála opožděná ve slovní zásobě, v jiném byla o velký kus napřed. Dcera přijela ze školky v přírodě, mimochodem já jí skoro celou probrečela, ona nikoliv. U autobusu na mne spustil kulomet rozvitých vět, já znala jen slabiky. Žádné šišlání, žádné slabikování, celá rozvitá a košatá souvětí, šok, na který nelze zapomenout.
    Z pozice babičky. Sofinka mluví už dlouho a moc pěkně, načež dokáže svou osobnost prodat takovým způsobem, že i lapám po dechu.
    Ovšem …jdu 100 km, abych jí viděla, dalších 100 km zpět, aby na mne ani jednou nepromluvila a chytala takové hysteráky, jako by mne v životě neviděla, neměla jediný zážitek.
    A pak se loučíme u auta a ta potvora mi řekne … mám pěkné šaty od babičky Simči, viď.
    Tak to se zcela otevřeně přiznám, že je křeč. Snažím se, ale díky vzdálenosti a chabé možnosti jí vidět častěji, fakt to bolí a na férovku i vytočí. Budu doufat, že čas srovná skóre.
    Jinak, mám radost a děkuji za článek, chyběl mi.

     
    1. Není to první případ „zázračného“ rozmluvení se, o kterén čtu, ale stejně mě to fascinuje. :) Jak je každé dítě jiné, na každé taky něco jiného platí. Některé začnou opakovat hned všechno, co slyší doma, jiné potřebují od toho domácího oddech a rozmluví se jinde. A ty to mámo rozpoznej a aplikuj v praxi… No prostě jednou se rozmluví téměř každý a když se jinak chová přiměřeně svému věku (slyší, rozumí, hraje si, chápe, objevuje), tak se není třeba stresovat ani v těch 3 letech, bych řekla.
      Koukám, že jakési období vzdoru vůči všem ostatním členům rodiny teď zažívají obě děti. Když je malý u babičky a chce na záchod, křičí, že chce k mámě, že to s ním babička nezvládne (no naštěstí to teď k nám mají jen po jedněch schodech, takže to není problém). Táta nic nesmí a babička nic nezvládne, všechno musí mám, ač má zrovna něco rozděláno. Radost mít takového synka/vnoučka. ;) Ale ono je to přejde oba.
      Ještě jednou díky za nakopnutí, nějak se mi do psaní kdovíproč nechtělo.

       
  2. Nekolikere obdobi nelibosti taty mame taky za sebou… ted jsme ve fazi, ze tatu miluje, ale beda, kdyz neni po jejim. To mu treba vcera rekla, takhle jsem to vubec nemyslela, ty jsi ale blbec tato. Uppssss. Ne ze bychom byli svati, co se tyka nekterych vyrazu, ale tohle o manzelovi fakt nerikam :D

     
    1. Ou! :D U nás si pozor na pusu nedáváme prakticky vůbec, ale zato máme v některých výrazech jasná pravidla, která zatím dodržuje, ale jak dlouho bude, to je otázka… Tak trochu se bojím, že nám to v tomhle ohledu ještě zavaří oběma. :)

       
  3. To je rozumbrada, to si určitě ještě užijete :D Ale tak je milé, že jak tatínek, tak ale i maminka získají nějakou zpětnou vazbu :D

     

Napsat komentář