Archiv pro štítek: šestinedělí

Péče, Porod a porodnictví, Ze života

O čem mámy nemluví

Mámy při komunikaci s jinými mámami často vystupují tak, že jejich dítě je úžasné, hodné, samostatné, poslušné a že ony samy právě prožívají to nejlepší období života. Každý den je sluníčkový, pohodový a usměvavý. Žádné divnostavy, žádné rupnutí nervů, žádné „mám toho občas fakt dost“ nebo „já si to představovala jinak“, žádné vztekající se dítě. Doma je uklizeno a navařeno každý den. Všichni jsou 24 hodin denně a 365 dní v roce naprosto spokojení a vyrovnaní.  Na dítě mají vždy náladu bez ohledu na okolnosti nebo rozpoložení dítěte a už vůbec nikdy si nevylívají zlost na partnerovi, protože on za to opravdu nemůže. Jasně…  A teď tu o Karkulce.

 
Porod a porodnictví, Ze života

Co je na císaři nejhorší?

Stále dokola se objevují mylné, nepřesné až zcestné názory na císařský řez od těch, které to nezažily, od těch, které porodily vaginálně, od těch, které se jen kdesi cosi dočetly. Pochopím některé názory u středoškoláků, kteří si o problematice nic nepřečetli, a vlastně pochopím názory u rodiček, které zažily šílený vaginální porod v porodnici (za mě raději znovu císař než poprvé kleště). Je však třeba ty nesmysly průběžně vyvracet. Zrovna nedávno byl stažen na základě vícera negativních reakcí článek z webu mamci.cz, který psal o císaři jako o příjemné alternativě k vaginálnímu porodu. Článek byl přepracován a znovu publikován, ale o odloučení od dítěte, o psychických následcích a bolestivých prvních dnech (až týdnech) stále ani slovo. Některé nesmysly, které kolují o císařských řezech, jsem před několika měsíci rozebírala v článku Tos měla v pohodě, aneb o císaři po roce. Neřešila jsem tam ale všechno.

 
Porod a porodnictví, Ze života

Přirozený porod vs. CS (6) / Šestinedělí po císařském řezu

Zkušeností s porodnicí v Neratovicích

V minulé části se už nějak nedostalo na podrobnější popis toho, jak se personál v Neratovicích vlastně chová. Z těch pár zmínek by si někdo mohl myslet, že to má k ideálu daleko. Opak je pravdou. Od nástupu po propuštění se 99% personálu (doktoři, sestřičky, porodní asistentky, pomocný personál, uklízečky) chovalo po celou dobu mile a ochotně.

Vyzkoušela jsem dva různé pokoje. Na třílůžkovém se během 4 dnů vystřídalo 6 rodiček a pokoj byl vyhříván na 28°C, což mě přivádělo k šílenství. Naštěstí většinou ani jedné nevadilo větrání. Po uvolnění nadstandardu jsem se na poslední dva dny přestěhovala na jednolůžkový pokoj. Ty jsou permanentně plné a čeká se na ně podle interního pořadníku, o němž jsem se dozvěděla až 4. den hospitalizace, jinak bych na něm strávila více dnů. Nadstandard za to opravdu stojí, neboť umožňuje 24hodinovou přítomnost partnera.

 
Ze života

2. měsíc s miminkem

CO NOVÉHO

Moranu jsme vynesli jako každý rok, venku pomalu začíná jaro a je to snad poprvé, co se na něj opravdu těším (na léto však ani omylem). Daleko víc času trávím(e) venku a jakmile se oteplí ještě trochu víc, budeme moct konečně vyrazit na nějaký delší výlet i s malým. Co si budem povídat, dlouhé túry a hory mi dost chybí ;)

Z porodnice nastavený režim stále funguje, takže nemám(e) problém spát v noci 4-5 hodin bez přerušení. To si nemůžu vynachválit, protože mi to většinu týdne stačí. Když mi to nestačí, dospávám(e) během dne :) Podařilo se nám odhalit i jednu příčinu častého i několikahodinového až hysterického křiku, a sice intoleranci na laktózu, takže i přes den je teď malý daleko klidnější a často se usmívá i chechtá. Já se zas naučila spát na zádech, protože malý s náma spí zásadně v posteli (v postýlce to zvládl dvakrát a po několika marných pokusech jsme z ní udělali odkladiště), což bych ještě před pár měsíci řekla, že mě nikdo nepřinutí :D Jinak je to občas síla, což potvrdí každý novopečený rodič, nicméně veškerou námahu a nepohodlí mnohokrát vykompenzuje spokojený výraz malého :)