Archiv pro štítek: s humorem

Batole na procházce
Ze života

Bába

Taková normální procházka.

Malý si běží po chodníku, najednou se zarazí, ukazuje na žluté čáry na silnici a říká: „M!“ (Ony fakt jako M vypadají.) Jde okolo paní, odhadem tak 50 let a zarazí se také.
„Kolik je tomu dítěti?!“ ptá se trochu šokovaně, trochu nevěřícně.
„Dva,“ odpovídám.
„A to už pozná písmenka? Ten je teda šikovný a taky roztomilý.“

No samozřejmě, že je. Na oplátku jí totiž řekl, že je to bába.

 
Ze života

Znovu s batoletem v zimě na hory? Děkuji, nechci.

Rozhodně ne tuto zimu. Kdybych tento článek měla dopsat hned po návratu, bylo by to nechci daleko důraznější. Čas otupuje všechno. Bude-li nějaké příště, mám se ale z čeho poučit. V zimě jsme byli na horách poprvé (nejen s dítětem), možná proto jsem měla očekávání úplně jinde. Úplně mimo.

Shodou okolností jsme vyrazili na dva dny do Krkonoš. Krkonoše v sezóně (ať už letní nebo zimní) nemáme rádi a moc dobře víme proč. Náš pobyt začal tím, že jsme tři čtvrtě hodiny hledali místo k zaparkování. Nakonec se na centrálním parkovišti jedno našlo – tvořila ho rovná plocha ledu. Od parkoviště k chatě jsme vyrazili pěšky (že tam funguje něco jako svoz zavazadel jsme se dozvěděli až při odjezdu). Vlče jsme hodili na sáně, k němu jednu tašku, další tři tašky do rukou, dva batohy na záda a hurá půl kilometru do kopce. Nebylo by to tak strašné,  kdyby po té cestě každou chvíli nejelo nějaké auto s výjimečným povolením pro vjezd, normální smrtelník tam nesměl.

 
Ze života

Období (slovního) vzdoru

Trénujeme slovní zásobu:

Táta: „Řekni děda.“
Vlče: „Děda.“
Táta: „Řekni bába.“
Vlče: „Bába.“
Táta: „Řekni táta.“
Vlče: „Táta.“
Táta: „Řekni máma.“
Vlče: „Ne.“

 
Výlety, Ze života

Aktivní dovolená s malým batoletem bez příkras

Už od jara minulého roku mi tu hnije koncept o tom, jak náročná byla dovolená s uvztekaným uzlíčkem v Jizerkách. Článek se týden od týdne stává méně aktuálním, ale měla jsem hotovou jeho podstatnou část, takže jej nakonec publikuji i přes zpoždění. Pro mě osobně to je i dobré připomenutí toho, jak to může vypadat a na co se mám při plánování další dovolené připravit.

Kapitoly článku pro navnazení:

  • Mámo, tohle nebal a kvokej! 
  • A chčije a chčije…
  • Ty si myslíš, že budu spát, kdy se ti to zrovna hodí?
  • Pojď, ve sklepě mám takový pěkný dětský koutek
  • Batole v podzemí
  • Poučení pro příště
 
Bezplenkovka, Péče, Ze života

Látkovky vážně nejsou pro mě

Na internetu sem tam narážím na vyvracování mýtů o látkovkách, na vypisování jejich předností, na pění chvály na to, jak jsou eko a bio. Látkování přece patří ke kontaktnímu rodičovství, že… Jak vypadá realita, se z těchto článků člověk nedozví, to si musí zažít.

Chtěla jsem látkovky, jsou prostě hezčí (jo, to je argument jako noha, já vím, ale ta barevná látková balení prostě vypadají na dětech hezky, zkuste říct, že ne ;)). Koupila jsem si několik obyčejných bílých čtvercových plen na zkoušku, nějaké obyčejné svrchní kalhotky k tomu a ještě než malému odpadl zbytek pupeční šňůry, jsem se do toho odvážně pustila.

 
Ze života

„My jsme se pokakali!“

Miminko - třetí měsícKolegyně v práci si ze mě před odchodem na mateřskou dělala srandu – prý začnu po porodu určitě také používat ty šílené zdrobněliny a patvary známé z mimibazaru a budu mluvit v množném čísle. Můj muž zase dostal pokyn mě proplesknout, pokud by mi hormony zatemnily mozek a já bych něco takového vypustila z huby. Naštěstí to nebylo potřeba. Mykat v duchu toho níže sepsaného jsem nezačala, zdrobněliny používám jen ty běžné, co tolik v uších nebolí, a z mnoha věcí se mi ježí chlupy úplně stejně jako dříve. O zdrobnělinách tento článek ale nebude, bude čistě jen o mykání, nikoli však ve významu rozvolňování textilního materiálu na jednotlivá vlákna, ale o používání zájmena my ve chvílích, kdy někdo (nejčastěji matka) mluví pouze o dítěti.

„No máme teď šest týdnů.“

Ne, nemáme. Dítě má šest týdnů, matka/blízký příbuzný těžko.

„My jsme se pokakali!“

Tím bych se nechlubila, u miminka to člověk očekává a chápe, ale u dospělého většinou pomýšlí na to, že to ten někdo přehnal s alkoholem.

 
Ze života

Osvědčené rady na spánek, které opravdu nezabraly

Spící batoleDnes opět s humorem, aneb víte jak poznat, že máte doma dítě náročné na spánek? Jednoduše – ani jedna z osvědčených rad nezabere :)

„Nacpi ho do svěrací kazajky zavinovačky.“

Ha ha. Já vím, že to na spoustu novorozenců zabírá, ale Vlče je vychytralé už od narození. Tímto se nechal syn obalamutit jednou v porodnici, pak už nikdy.

„Dej mu nad postýlku kolotoč, bude koukat, až z toho usne.“

No, kolotoč se Vlčeti líbil, to jo. Koukal na něj, pomalá melodie se mu celkem pozdávala, k hračkám nad sebou natahoval ruce, smál se u toho, ale usnout? Ani omylem.

 
Ze života

Když se (ne)povede den

Batole venkuČlánek podobného ražení se pro pobavení snažím sepsat už nějakou dobu. Až na naprosté výjimky žádný den nebyl tak skvělý nebo tak strašný, jak uvádím níže. Ze tří čtvrtin to ale odpovídá realitě jak běžného povedeného, tak běžného nepovedeného dne. Jak už jsem tu psala několikrát, když syna bolí prořezávající se zuby, je to občas na palici. Mimo tyto chvíle je to ale usměvavý a šikovný kluk, který mi dává docela dost času na všechno možné (to jsem třeba první půl rok s ním vůbec neznala).

Ráno

  • Ráno se probudím dříve než syn a podaří se mi opustit postel. Vzácně (opravdu hodně vzácně) nabytých několik desítek minut věnuji sobě (občas je dobré se třeba učesat), restům (ať už v domácnosti nebo na počítači) a muži, kterému mám čas připravit něco dobrého k snídani.
  • Ráno mě o minimálně hodinu dříve než obvykle probudí kňourající dítě, které kolem sebe kope, převaluje se (= bolí ho zuby), sedá si a o další kojení, které by ho uspalo, jeví jen pramalý zájem. Případně mám dojem, že poslední dvě hodiny nic jiného nedělal a už mu tam nic nezbylo. Nezbývá než vylézt z postele dřív, než probudí tátu.
 
Ze života

Spinká jako miminko

spinkající miminko Použil ve vašem okolí někdo podobné přirovnání? Pokud ano, dá se jen těžko odhadovat, co tím dotyčný myslel. Uznávám tento příměr pouze v případě, kdy má být odrazem roztomilosti. Spící miminko je totiž roztomilé hodně (zejména to vlastní).

Pokud ale někdo použije toto přirovnání jako přání toho, aby se dobře vyspal, nikdy v životě zřejmě o podstatě spánku miminek neslyšel. Uvedu tedy zažité nesmysly na pravou míru.