Slovanská máma

procházky

Ven za každého počasí

Batole v dešti Čekala jsem půl roku, než vzal malý na milost gumáky. Skoro už z nich vyrostl, a to mi trvalo celkem dlouho, než jsem nějaké takto malé (za normální peníze) objevila. To nadšení z toho, že jsem mu konečně dovolila vymetat kaluže, bylo nakažlivé :)

Déšť nebyl důvod nejít na procházku, naopak, jen to chce jisté vybavení. I velká pláštěnka mu přestala vadit (menší jsem nesehnala), když si mohl dupnout do první louže. Domů se mu vůbec nechtělo.

Pro mnohé končí ta lepší (rozuměj teplejší) část roku, pro mě naopak začíná ta příjemnější teď, kdy nemusím čekat do šesté hodiny večerní, abych mohla jít s malým ven. Užívám si konečně snesitelné teploty. Včera jsme se na procházku vyrazili v tričku. Oba. Svítilo sluníčko, vzduch měl nějakých 15-16°C. Hned ve vedlejší ulici nás paní s vnučkou nabalenou v mikině a péřové vestě sjela káravým pohledem a nesouhlasně prohlásila cosi o otužování. Inu nechť si ona i rodiče toho dítěte oblékají, co chtějí, ale ať se potom nediví, že zchoulostivělé dítě i dospělák chytí první nemoc, co poletí okolo. My hodláme letos ještě párkrát stanovat, i s Vlčetem samozřejmě.

Na procházky po dvou

Roční dítě na procházceVypravování se ven se za poslední měsíc zlepšilo (jak to vypadalo ještě nedávno, si přečtěte v článku Jak dostat dítě ven a neskončit při tom v blázinci). Bojkot oblékání polevuje a křik často nastává až ve chvíli, kdy malý nedočkavec musí čekat, než se obuju.

Malý umí chodit už dva měsíce. Poslední měsíc ho nechávám ťapat i venku. Ze začátku se k tomu tvářil nedůvěřivě a ušel jenom kousek. Teď si vesele chodí, kam ho nohy zanesou a pozoruje svět i ze své perspektivy. Občas mám problém ho odtáhnout od něčeho, co ho zrovna zaujme, třeba od sledování projíždějících aut nebo od lidí, kteří hází lahve do zelené popelnice. Rád se také rozeběhne přesně opačným směrem, než kterým chci jít, protože tam vidí něco, co je v tu chvíli strašně zajímavé. Když ho osloví nějaký kolemjdoucí, rychle si to zamíří ke mně a kňourá, dokud ten člověk neodejde o pořádný kus dál. Zbytek procházky se malý nese jako dřív a oběma nám to takhle vyhovuje. Vždycky mu popisuju, co vidíme, kam se půjdeme nebo co budeme ještě dělat.

Jak dostat dítě ven a neskončit při tom v blázinci

MiminkoAč by se to z nadpisu mohlo zdát, nejde o to, že by se malému venku nelíbilo. Problém tkví jinde – v oblékání a dalších přípravách. Jen málokdy se poštěstí, aby se vypravování se ven obešlo bez dlouhého křiku a boje. Většinou na malého musíme být dva a on zároveň musí mít opravdu dobrou náladu. V ostatních případech to většinou probíhá tak, jak popisuji níže. Odchod ven má několik fází, které pokaždé probíhají víceméně stejně.

1) Částečně se oblékne máma.

Mám to snadné, i v zimě chodím ven jen v džínách a mikině. Jen když teploměr klesne pod -5°C a jdeme dál než do obchodu, beru si místo ní kabát. Tuto fázi malý většinou ignoruje a dál se věnuje svým záležitostem.

2) Máma připraví nezbytnosti ven.

Svačina, pití, foťák, peněženka, mobil (a taška na nákup). To jsou nezbytnosti, které musím pobalit, než se pustím do další fáze, protože jinak by se z našeho bytu ozýval křik tak dlouho, až by to vzbuzovalo nepříjemné otázky. Následuje příprava oblečení na ven pro malého.

2a) Převlékneme miminko.

Malého chytím, svléknu a posadím na nočník. Zatím dobrý, zradu, která přijde za chvíli, netuší. Plínku a bodýčko si nechá zapnout (většinou) bez problémů. U punčocháčů už začíná něco tušit. Když vezmu do ruky jeho kalhoty, boj začíná. V jeho případě zřejmě boj o život, jinak si to ječení neumím představit, v mém případě boj o duševní zdraví.

2b) Pokračujeme v oblékání.

Navléknout nohavice na nožky, kterými miminko kope okolo sebe, už jsem se naučila. Zapnout kšandu na knoflík u laclu je větší problém. Malý se točí všemi směry, aby se mi to nepovedlo, a je jedno, zda u toho leží nebo sedí u mě na klíně. U toho samozřejmě ječí jako siréna. Když se mi to konečně povede, přichází na řadu rukavice. Ty jsem se naučila dávat hned po kalhotách, jinak si malý sundá nasazovaný nákrčník a čepici. I ruce do rukávů bundy se strkají lépe.