Archiv pro štítek: příkrmy

Snídaně a večeře

Kaše k snídani, nikoli k večeři

Nabídka kaší vhodných pro kojence a batolata je veliká. Od synových 8m do jeho 13m jsme jich vyzkoušeli několik druhů i značek, až jsme dospěli k těm, které vařím k snídani nám oběma dodnes. V tomto článku vám v krátkosti objasním, proč nedávám kaši k večeři, které kaše preferujeme a jak je dochucuji, třeba to někoho inspiruje :)

Proč nedávám kaši na noc

Kaši na noc nedávám z prostého důvodu – je těžká. Čím je hustší, tím více zatěžuje trávení. Taková krupicová kaše patří mezi velmi těžká jídla, která např. žlučníkářům mohou způsobit problémy úplně stejně jako smažený řízek (to jako žlučníkář moc dobře vím). Nebudu zabíhat do žádných odborných či pseudoodborných poznámek a argumentů o sacharidech, cukrech a škrobech. Nevyznám se v tom a na internetu se toho píše až moc (pravd, polopravd, nesmyslů, kdo se v tom má vyznat).

domaci-pribinacek
Příkrmy do 1 roku, Svačinky

Tvarohové a smetanové dezerty – ty domácí

V minulém článku jsem přislíbila recepty na domácí tvarohové dezerty, které doma připravuji malému i nám dospělým. V domácím termixu mám ještě co dohánět, takže si ho nechám pro příště, ale pribináček / tvaroháček už mám celkem vychytaný :) Pokud jste článek o množství cukru v běžně prodávaných tvarohových a smetanových dezertech nečetli, najdete jej pod tímto odkazem.

 

Suroviny na základy:

  • Základní domácí pribináček
    • 250g tučného tvarohu ve vaničce
    • 200ml smetany ke šlehání (31%)
  • Základní domácí tvaroháček
    • 375g tučného tvarohu – vanička a půl
    • 200ml smetany ke šlehání (31%)
  • Základní směs jogurtu a zakysané smetany
    • 130g kelímek bílého jogurtu
    • 200-250g zakysané smetany
  • Další možnosti na základy
    • pouze zakysaná smetana
    • pouze bílý jogurt
    • tvaroh s jogurtem
(Ne)výchova, Péče, pro dospěláky

Moudrost raného dětství (Aletha Solter)

Kniha kanadské autorky Alethy Solter patří mezi ty, které jsem si koupila už na základě recenzí, nikoli až po přečtení. Opět nelituji.

Během první kapitoly jsem měla pocit, že se nic nového nedozvídám. Prakticky stejné názory a závěry jako jsem dočetla v knihách Fascinující mysl novorozeného dítěte a Koncept kontinua. Kapitola se týká přípravy na porod a představy, co dítě během porodu může prožívat.

Hned druhá kapitola však přináší teorii o potřebě dětského pláče v náručí blízké osoby. Miminka se tak mají zbavovat stresu z porodu, z každodenní přemíry podmětů a nenaplněných potřeb. Pokud je utěšujeme, kojíme na uklidnění, houpeme, případně jim cpeme dudlík apod., vytvářejí si jakési kontrolní mechanismy a potlačují potřebu pláče na někdy potom. Nenaplnění potřeby vyplakat se ze svých pocitů může vést v batolecím věku k větším záchvatům vzteku, k agresi a později i k poruchám chování. Tato kapitola mě donutila nad tím vším hodně přemýšlet a stále nevím, co si o tom vlastně mám myslet. Pokud s tím máte nějaké zkušenosti, podělte se v komentářích.

BLW - jídlo do ruky, Příkrmy do 1 roku

Když miminko odmítne mixované blafy

Představte si svůj oběd rozmixovaný na jednobarevnou kaši. Vážně na to máte ještě chuť?

Našemu synovi už skoro před půlrokem přestaly ty rozmixované blafy chutnat. Opravdu se mu nedivím. Občas obsah té skleničky smrděl jako psí konzerva.

Syn začal na klasických mixovaných kejdách – jednodruhová zelenina, mix zeleniny, zelenina s masem. Od první lžičky je jedl s chutí. Začala jsem ho přikrmovat v době, kdy už mi nějakou dobu mlsně koukal do talíře. Krátce před dovršením 8 měsíců dostal příkrm, který obsahoval kousky (od Hami 8m+). Poté už vyžadoval jenom takové příkrmy. Vydrželo mu to cca 2 týdny a začal skleničky bojkotovat úplně.

Ze života

11. měsíc s miminkem

Konec roku stál za prd. Nachcípaní jsme byli všichni. Já jako poslední, ale vlezlo to i na mě. To musel být nějaký superbacil, jinak si to neumím vysvětlit. Předtím se o mě nepokoušel ani náznak nachlazení dobrých 5 let. Jistě v tom bude svou roli hrát i stres, kterého se mi s malým občas  dostává více než dost :)

Kvůli nemoci jsme nemohli oslavit pořádně slunovrat, což se mi vůbec nelíbí. Mám pocit, že konci roku prostě něco chybělo. Najednou začal rok nový a ten starý pro nás jakoby neskončil.

S novým rokem jsem si však uvědomila, jak moc malý vyrostl. Je to už rok, co jsem začala s obřím břichem jezdit do porodnice na kontroly. 45 km tam, 45 zase zpátky, dvě hodiny za volantem, část z toho po Praze ve špičce. Jinou (bližší) bych si ale nevybrala ani teď.

Ze života

10. měsíc s miminkem

desaty-mesicOslavili jsme desáté výročí našeho vztahu, resp. „oslavili“ tím, že jsme si připili vodou. Cokoli jiného by v ten den i dnech následujících vyhodnotil můj žlučník jako pokyn k dalšímu záchvatu. Malý se potýká se separační úzkostí a prořezávajícími zuby, které dávají zabrat nejen jemu. Tenhle měsíc byl prostě na palici.

CO NOVÉHO U MALÉHO (10. měsíc)

Zlobí (ho zuby). Všechno se ale na zuby svádět nedá, ač bych řekla, že to je výhradně těmi zuby. Alespoň mu po třech měsících vylezl další, čili zatím třetí. Na ten druhý do páru čekáme už třetí týden a pokládáme ho za zdroj vší té protivnosti, nespokojenosti, ukřičenosti a bojkotu jídla.

Ze života

9. měsíc s miminkem

devaty-mesicŘíjen nám dal zabrat. Malého postihla šestá nemoc, takže více než týden jsem neměla nárok na nic jiného než ho mít neustále u sebe. O tom ale podrobněji níže. Jinak jsme oslavili Mokošin svátek, na který už byl malý naštěstí jakž takž v kondici. Mrzutost u něj však přetrvává od horeček až do dnešních dnů.

CO NOVÉHO U MALÉHO

Stojí v prostoru, rovnováhu udrží i půl minuty, možná více. Umí se postavit z dřepu s hračkou v rukou a zase si s ní i dřepnout. Obchází nábytek a pár kroků udělá i s tatrovkou. Umí říkat táta, resp. tatata, když chce nebo vidí tátu. Miluje houpačky, jak ty závěsné, tak ty pružinové. A klouzačky vlastně taky.

Ze života

8. měsíc s miminkem

osmy-mesicZáří jsme projezdili, procestovali a uteklo velice rychle. Než jsme stihli naplánovat další víkendové stanování, už jsme odjížděli na dovolenou. Pravda, moc se nám v jeho začátku nechtělo ven kvůli vedrům, za to jsme si ale užili týden v horách s prakticky ideálním počasím. Pršet začalo až poslední den :)

CO NOVÉHO U MALÉHO (8. měsíc)

Rozlezl se. Umí prošmejdit po čtyřech celý byt a umí si za mnou dolézt, když zjistí, že jsem v jiné místnosti. Sednout si umí ze všech možných poloh. Stoupnout si umí už sebejistě u čehokoli a trénuje dřepy. Občas zkouší balancovat za jednu ruku a občas se pustí úplně, ale to zvládne stát jen pár vteřin :)

Je ukecaný. Pořád něco žvatlá a rozpoznali jsme i první slovo, které se naučil používat. Když se mě dožaduje, pronásleduje mě po čtyřech se zoufalým výrazem za kníkavého „mamamamam“. Jakmile si ho vezmu do náruče, přestane. Používá to výhradně pro tuto situaci :)

Oblíbené hračky? Cibule! A taky česnek a pověšené prádlo na sušáku. Vlastně cokoli, co visí, a taky cokoli, čemu alespoň chvíli věnují pozornost rodiče. Nu a taky velká Tatra 148, kterou jsme objednali poté, co si začal sám sedat. Tak to měl slíbeno už jako novorozenec :) Rád se v ní vozí po bytě a nechává se v ní i krmit.

Ze života

7. měsíc s miminkem

sedmy-mesicSrpen utekl jako voda. Promrhaný čas z července jsme doháněli, co to šlo. Stihli jsme i pár výletů včetně stanování. Nejvíc času samozřejmě zabral malý, který se rozhodl, že udělá pořádný skok kupředu, avšak stále zůstane i tím kontaktním a samostatně nespícím miminkem. Jinými slovy nestíhám(e) krom starání se o něj takřka vůbec nic :)

CO NOVÉHO U MALÉHO

Leze, ačkoli neochotně a dosti svérázným způsobem. K tomu pravému lezení už to ale nemá daleko. Plazení zcela přeskočil.

Sedí. Sedět se naučil hned první týden sedmého měsíce. Během pár dnů to vypiloval k dokonalosti a na nějakou dobu se sedání si stalo jeho oblíbenou činností (stejně jako o pár měsíců dříve přetáčení na bříško). Samozřejmě se to ze začátku neobešlo bez pádů. Jak jinak se ale měl naučit držet rovnováhu, že…

Staví se na nožičky, má-li oporu. Poprvé se postavil nějakých deset dnů před koncem sedmého měsíce. Průběžně to zkouší o nábytek a ani tohle se neobejde bez pádů.

Je to malý velký rošťák. Velikost 68 je mu stále velká a už tu nacvičuje pohyby typické daleko větším dětem. Je to dosti roztomilé :)