20. měsíc, aneb dopravní značky

Batole - 20. měsíc Nějak nestíhám. Konceptů mám rozepsaných více než dost (zde i na svém druhém blogu), malý mi ale moc času nenechává. Přes den spí méně než dřív (ale stále jsem za občasné 2 hodiny velice ráda!) a večer se mu poslední dobou nechce moc usínat, takže to končí tak, že usneme oba. Hůře se mu spí také v noci, nejspíš pro lezoucí trojky. Mnohokrát jsem narazila na to, že to jsou nejhorší zuby, a musím to potvrdit.

Pokroků už v tomto věku není tolik najednou, takže tyto pravidelné články víceméně směřují k výčtu oblíbených aktivit :)

  • Zájem č. 1 v tomto měsíci – dopravní značky. Procházky se točí kolem toho, kolik jich cestou uvidíme. S nadšením je ukazuje i na obrázcích, kde se nacházejí pouze v pozadí hlavního motivu. Dřevěné pexeso s dopravními značkami ho zatím moc nezaujalo, ač ho občas přistihnu, že už ty kostky zase vysypal po celém obýváku ;)
  • Čím dál raději si hraje s autíčky.
  • Stále ho baví kreslení, nově i křídami na chodník.
  • Dlouhé minuty vydrží u takových těch dřevěných vkládaček s obrázky, ovšem na desce musí být nakresleno, co tam patří. Máme i jednu, kde to nakresleno není, a ta se mu neskládá dobře, u té se navzteká a za chvíli ji zahodí. Inu právě to je výzva, takže mu ji i tak dávám často na dosah.
  • Nově jsme začali lepit samolepky a třídit je podle témat (zvířata, kytky, auta, stavební stroje, atpod.).
  • Víc se věnujeme i barvám a tvarům.
  • Stále ho baví Lego Duplo (hlavně zvířata), hasiči a knížky.

Batole - 20. měsíc Batole - 20. měsíc Batole - 20. měsíc

Read more

19. měsíc, aneb písmenka a kraťasy

Batole - 19. měsíc Zvládli jsme s Vlčetem další flákací dovolenou u jedněch praprarodičů, stihli pár výletů a hlavně jsem se po dvou letech dostala na koncert, ba co více – hned na dva koncerty (venkovní samozřejmě, z toho jeden bez techniky, takže to o uši opravdu nebylo) a living history akci. Chvílemi to s tím uvztekaným batoletem bylo náročné, ale většinou stačí nemít přehnaná očekávání a vyjde to :) Mimoto jsme s malým po roce znovu stanovali a byl z toho tak nadšený, že si to plánujeme ještě do zimy párkrát zopakovat.

To nešťastné období bojkotování nočníku už pominulo (to musím zaklepat!), takže se opravdu vyplatilo nevyměknout a k plenkám se nevracet. Kdybych se k nim znovu uchýlila, je klidně možné, že se jich nezbavím/e ještě klidně půl roku. Naopak se malý naučil sám si sedat na nočník. Když potřebuje, téměř mě k tomu nepotřebuje :) Tedy v případě, že na sobě nemá kalhoty/kraťasy, ty si ještě neumí sundat. Zato si je ale umí obléknout.

Mezi jeho oblíbené hry patří nově právě oblečení. Zkouší si na sebe (pravda všechno pouze na nohy) oblékat všechno, co je po ruce. Přitom si nechává říkat, co je které oblečení zač (včetně barev). Snaží se i obout (což mu však pochopitelně ještě moc nejde).

Jednoho dne nás dost překvapil, když začal ukazovat na obrázcích krom zvířátek a barevných koleček i písmena. Pár si jich už pamatuje. Mám dojem, že nás to dítě dříve či později přechytračí.

Batole - 19. měsíc Batole - 19. měsíc Batole - 19. měsíc

Read more

18. měsíc, aneb tento způsob vzdoru zdá se mi poněkud nešťastným

Batole - osmnáctý měsícKaretkování mi zabírá hodně volného času a panující vedra mi zase berou chuť psát, takže tentokrát vezmu měsíční přehled jen stručně.

Nočník slavil úspěch měsíc, pak nastal velmi nepříjemný bojkot, který trvá dodnes. Vztekáme se u toho oba. Bez plenky jedeme dál, jen každou chvíli uklízím nehody, a když jdeme ven, musím to hlídat já. Vlastně je to jen takové pokračování bezplenkovky, jen je to poté, co si jeden celý měsíc nosil sám nočník, velmi psychicky náročné.

Zvládli jsme navštívit všechny příbuzné, dokonce i dvě tříhodinové cesty autem zvládl malý celkem v pohodě (po tom všem cestování se asi tomu vzdoru nemůžu divit, ač se mu všude líbilo).

Zdolal část kopce na Ruprechtický špičák (prakticky polovinu toho největšího stoupání) a jinak s námi zvládl pár dalších výletů.

Navštívili jsme pražskou zoo, úspěch slavili pouze netopýři, želvy a plyšový krokodýl.

Nejoblíbenější hračkou je stále Lego, s tím si hrajeme všichni každou chvíli, pak velká tatrovka a plyšová liška, divočák a kachna (+ v autě slepice).

Začali jsme také s kreslením a přiřazováním stejných obrázků k sobě (máme takové to dřevěné pexeso).

Batole - osmnáctý měsíc Batole - osmnáctý měsíc Batole - osmnáctý měsíc

Read more

17. měsíc, aneb bez plenek!

Už je to tak, Vlče si od poloviny 17. měsíce nosí nočník, když potřebuje, případně to dává najevo i jinak, není-li nočník po ruce. Od chvíle, kdy na to přišel, je jako vyměněný – spokojený, usměvavý, nadšený a hlavně – tolik už se nevzteká :)

Popravdě mě ani napadlo, že to půjde tak snadno. Poslední měsíc, možná dva, nočník zcela ignoroval a v případě mého zájmu i bojkotoval. Měsíce nacvičovaná bezplenkovka tak šla prakticky do háje. Nu což, nechala jsem to tak. Po více než roce jsem téměř denně řešila pokakané plenky a říkala si, že s tím stejně nic nenadělám. Pak nastaly tak horké dny, že jsem ho nechtěla nechat pařit se v plence. Běhal doma bez ní a já za ním s hadrem. Po každé nehodě jsem mu vysvětlila, že přesně k tomu slouží nočník. Nu a on to jednoho dne pochopil a začal si ho pokaždé nosit. Dokonce je velmi naštvaný, když to občas nestihne :) Bez plenky ho nechávám i v noci, venku i v autě. Semtam očekávám nehodu (a že už jich pár bylo), avšak když už bez plenky, tak vždy a všude (krom toho je i odmítá).

Read more

16. měsíc, aneb období prvního vzdoru přichází

Malý během května řádně zvlčel a tak nastává příhodná chvíle ho na internetu konečně nazývat tak, jak jsme mu říkali už dlouhé měsíce před narozením – Vlče. Právě jsme se vrátili z první opravdické a tak trochu akční dovolené (= bez zázemí u babiček, čili v penzionu s vlastní stravou vyjma snídaní a s výletováním ve velkém), chvílemi jsme byli zralí na Chocholouška, ale o tom v samostatném článku.

Období separační úzkosti nebyla sranda, ale oproti období prvního vzdoru to vlastně byl klidný a milý čas. Když projevy této nové batolecí etapy viděla na vlastní oči kamarádka s půlročním miminkem, nechala se slyšet, že opravdu nechce, aby vyrostlo. Takže asi tak. Celý tento měsíc jsme cestovali – pohanská svatba, výšlap v Brdech, vlakem (resp. čtyřmi vlaky a pak ještě busem) do Beskyd a pak ten týden v Jizerkách. Možná i proto mi přišel tak náročný, možná toho i Vlče už má dost.

Jak se to období prvního vzdoru projevuje? Nejčastěji ječením a křičením. Klidně i celý den. Požádám ho o něco – poslechne a následně se urazí a křičí nebo vztekle brblá, případně si alespoň uraženě sedne na zadek – doma, na ulici, na hřišti, na návštěvě, prostě všude bez ohledu na okolnosti. Taky rád hází věcmi, takovým tím typickým vzteklým pohybem. Tyto projevy jsou ještě vcelku úsměvné a roztomilé. Horší to bývá, když se mu celý den nic nelíbí a opravdu ječí, ať už se děje cokoli – chce jíst, nechce jíst, chce pít, nechce pít, chce se mazlit, nechce se mazlit, jdeme ven, jsme doma, chci jít jinam než on, chci dělat něco jiného než on, potřebuji uvařit a nemám čas si ho v tu chvíli všímat tolik, jak by chtěl, a tak dále. Je to na palici. Víc než samotné zuby v minulých měsících (část z té protivnosti mají na svědomí i nyní).

Read more

15. měsíc, aneb všechno je táta

Batole - 15. měsícRok a čtvrt, oproti roku velký rozdíl. Ta zvídavost a učenlivost za poslední tři měsíce je až neuvěřitelná. Jak už malý nemusí moc řešit chůzi (do roka se učil, od roka chodí naprosto suverénně), víc se soustředí na pasivní slovní zásobu a jemnou motoriku. Na tu hrubou samozřejmě také, pořád by někam lezl nahoru, překonává rád překážky, cvičí,… Tu ohebnost na obrázku vedle mu závidím, aneb je na čase se sebou začít něco dělat.

Když jsem začala tou zvídavostí a pasivní slovní zásobou, narážela jsem zejména na to, že čím dál častěji se ukazováním ptá, jak se co okolo něj jmenuje. Když hned neodpovím, začne ještě mručet, aby mi dal najevo, že se na něco ptá a že bych tedy jako vážně měla odpovědět. Stejným způsobem si teď prohlížíme i knihy.

Z aktivní slovní zásoby stále vede slovo táta. Táta je teď výraz, kterým označuje nejen tátu, ale i kde co jiného. Už tam ale začínám pomalu slyšet nějaké jemné rozdíly. Ke konci 15. měsíce už z něj párkrát vypadlo i máma (ne jen oblíbené citoslovce nespokojenosti – mamamam).

Konverzace s ním je občas vtipná a moc se těším na to, až bude těch slov umět víc :)

Read more

14. měsíc, aneb křížaly i žížaly

Batole - 14 měsíců Pustila jsem se do plnění výzvy v podobě několikametrového pásu tkaného na 6dirkových karetkách, vyrazili jsme na výlet do skal, venku trávíme se synem čím dál více času a také jsme vynesli Moranu. Příroda se začíná probouzet a začíná být vedro, ale snad se tu ještě chvíli zdrží jaro, než nastane další těžko snesitelné léto. Jinak jsem toho stihla docela dost přečíst a taky něco napsat. Takhle by to šlo :)

Začátek batolecího věku je krásný. Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že je to se synem čím dál lepší. Ve všem (kromě zubů samozřejmě). Vím, že nás brzo čekají srandy typu období prvního vzdoru, na které se psychicky připravuju už teď. Období nejsilnější separační úzkosti už máme za sebou. Když synovi zmizím z dohledu, začne křičet jen někdy, spíš se mě snaží rychle najít za doprovodu nespokojeného mrmlání.

Nadšení z knih nepolevuje. Stále si prohlížíme spolu, popisuji nové objekty, malý ukazuje a rychle se učí další a další zvířata a věci. Umí už jich tolik, že to ani nebudu vypisovat :) Často také najdu malého, jak si listuje sám a sem tam si u toho něco pobrukuje. Stránky přitom sleduje opravdu upřeným pohledem a zjevně se z nich snaží načerpat co nejvíc informací.

Věci ukazuje i v trojrozměrném světě. Hrajeme si tak na procházkách i na návštěvách. Ukáže dům, auto, strom, pařez, kaluž, vlak, kámen, psa, kočku, tátu, strejdu, tetu,…

Batole - 14 měsíců Batole - 14 měsíců Batole - 14 měsíců

Začala jsem ho učit ukazovat i části těla. Bezpečně umí ukázat svoje ucho (moje ani tátovo ne), můj a tátův nos (svůj ne), mojí pusu (svojí ne), svoje bříško a pupík. Když se zeptám právě na ten pupík, zabodne si do něj ukazováček a řekne něco jako ťaďy, u ničeho jiného to neříká :)

Read more

13. měsíc, aneb tohle už není mimino

Dětské knihyBěhem února jsem zvládla s malým cestu vlakem na konec republiky a zpět, stihla napsat pár článků a zároveň si užívala chvíle se synem, ze kterého se stává knihomol. Z dobré zimy jsme přešli do příjemného předjaří. Tu přechodovou fázi s oblevou sice nemám ráda, ale po letošní vydařené zimě si vůbec nestěžuju.

Z našeho miminka se během posledního měsíce vyklubalo pořádně zvídavé batole a je to s ním naprosto výborné! (Teda až na ty zuby, ty jsou opět na palici.) K narozeninám dostal syn Lego Duplo a s ním nastal velký vývojový skok. Během chvíle zjistil, že té jedné součástce neříkáme pokaždé pes pro nic za nic, a požádání ji vždycky přinesl.

To mě zaujalo a zkusila jsem mu popsat obrázky v knížkách. Vždycky jsem ukázala jeho prstem na zvíře či věc poté, co jsem se zeptala, kde daný objekt je a zda mi ho ukáže. Během jednoho takového „čtení“ si dokázal zapamatovat psa, kočku a koláč a začal je na moji výzvu ukazovat. Teď už si pamatuje více než 15 zvířat a věcí a začíná chápat, že pokaždé mohou vypadat trochu jinak. Také si pamatuje, v jakém pořadí se na některé objekty ptám a během čtení říkadel je ukazuje dopředu :)

třináctý měsíc třináctý měsíc třináctý měsíc
 

Čtení a prohlížení knížek teď patří mezi jeho nejoblíbenější aktivity. Denně nám zabere dobrou hodinu času a knížek průběžně přibývá (ukazovat dokola to samé by nebavilo ani jeho, ani mě). Samozřejmě si občas syn vzpomene a nějakou knihu přinese v nejméně vhodný okamžik a pak se strašně rozčiluje, když se s ním chci domluvit na tom, že si budeme prohlížet až to dodělám :D Jakmile však svůj slib splním, div neskáče radostí, ten jeho výraz je naprosto úžasný :)

Read more

Rok s miminkem

První narozeniny - Lego DuploSe synem jsme oslavili jeho první narozeniny. Žádná oslava v tom duchu, v jakém si ji hodně lidí představí, se ale nekonala. Ročnímu dítěti je opravdu jedno, že se právě před rokem narodilo. S tím jsme k tomu přistupovali. Zdravý dort (bez cukru podle tohoto receptu) jsem připravovala hlavně proto, abych ve vyrábění dortů získala nějakou praxi. Můj první dort podle toho taky vypadal. Syn by ho ale nejspíš nejedl, ani kdyby se povedl sebevíc. Trápí už ho zase lezoucí zuby, takže si sotva líznul krému. Kvůli zubům jsme ostatně „oslavu“ posunuli, protože něco slavit, když se dítě od bolesti celý den vzteká, není vážně k ničemu.

Náš dárek se mu ale líbil více, než jsme čekali a doufali. Lego (a jemu podobné stavebnice) máme rádi a Duplo si velice rychle oblíbil i syn. Hrajeme si s ním teď všichni, jakmile se k tomu naskytne příležitost, a já mám proto důvod sehnat v dohledné době další :)

Rok s miminkem za námi

Dítě udělá během prvního roku svého života neuvěřitelný vývojový skok. Než jsme si zvykli, že je s námi, už se z nečinně ležícího (ve skutečnosti ke mně se tulícího) miminka stal zvědavec přetáčející se na bříško. Poté už následoval jeden pokrok za druhým – příkrmy, pérování na čtyřech, lezení, sezení, stání, chůze. Jak to u nás vypadalo měsíc po měsíci, si můžete přečíst v pravidelných přehledech. Tady jen rychlý souhrn:

Read more

12. měsíc s miminkem

Roční srovnání a ohlédnutí se zpět za rokem mateřství si nechám do samostatného článku. V tomto se budu věnovat jen poslednímu měsíci u malého.

dvanáctý měsícSníh a mrazivé počasí, to je moje! S letošní zimou jsem spokojena. Měsíc v kuse u nás leží sníh, většinu času je pod nulou a občas do toho svítí slunce. Paráda. Navíc k tomu snad pochcípá většina hmyzáků a slimáků, takže by léto mohlo být o to snesitelnější. Výlet jsme žádný nestihli, měli jsme všichni frmol, avšak pravidelné procházky nechyběly.

Malý ušel svůj první půlkilometr venku. Skoro běhá a venku ho chodit také celkem baví. Kolemjdoucí se strašně diví, že tak malé miminko chodí, a jsou z něj na větvi. Je to sranda. V roce už není sice nic překvapivého na tom, že dítě chodí, ale když někdo slyšel, že ten náš rošťák začal ťapkat v 10 měsících, docela koukal :) Krom toho je syn stále celkem malý, takže mě udivené pohledy moc nepřekvapují.

dvanáctý měsíc dvanáctý měsíc dvanáctý měsíc
 

Mezi jeho oblíbené hry patří aportování. Není divu. Už když byl v břiše, říkali jsme mu štěně (sice vlčí štěně, ale v tom asi miminko nevidí rozdíl), tak se jako štěně prostě chová :) Donese mi hračku, kterou mám poslat co nejdál, a pak se pro ni rozeběhne. Po úspěšném „lovu“ ji s vítězoslavným výrazem donese zase ke mně a očekává, že ji zase pošlu co nejdál. Klidně 10x po sobě.

Když vařím (nebo dělám něco jiného v kuchyni), vaří se mnou. Očividně ví, k čemu jsou mísy a hrnce. Každou chvíli v nich něco míchá. Když mu ráno vařím čaj, natahuje se po sáčku, aby jej mohl sám dát do hrnečku.

Read more