Slovanská máma

Červenec je za námi a doufám, že tím všechno špatné, co se v něm přihodilo, končí. Bez nadsázky to byl jeden z nejhorších měsíců vůbec a malý v tom rozhodně prsty nemá. Sešel se nám jeden úraz, který následoval druhý úraz, téměř čtyřdenní žlučníkový záchvat (o tom podrobněji níže) a do toho odcizené doklady a lítání po úřadech. Prostě dovolená a volno k nezaplacení…

CO NOVÉHO U MALÉHO

Malý nám dělá radost, je ještě pohyblivější než minulý měsíc. Hbitě válí sudy, otáčí se kolem do kola a nově péruje na kolínkách. Snaží se lézt, už umí couvat. Pokud nebude líný po nás, tak do týdne leze úplně a nám definitivně končí ty klidnější časy (pravda, už teď se umí dostat z jednoho konce místnosti na druhý, ale pořád ne tak rychle, jak to brzo zvládne lezením).

Až si říkám, zda vůbec tento měsíc psát zvlášť, zda ho nespojit s tím dalším. Nějak se toho sešlo tolik, že chyběl čas sepsat tento přehled v obvyklém termínu.

V průběhu června s námi malý poprvé stanoval. Připravili jsme mu takové spaní, že skoro nepoznal, že neleží doma v posteli. Venku se mu to líbilo natolik, že si ani nevzpomněl na zuby. To se nám ostatně potvrdilo ještě mnohokrát, že na rozmrzelost platí čerstvý vzduch (a samozřejmě mlíko).

CO NOVÉHO U MALÉHO

Malý je čím dál pohyblivější. Plynule se přetáčí a otáčí, kam se mu zrovna zamane. Uhlídat ho se stává čím dál náročnějším. Na bříšku se opírá už nějakou dobu o dlaně/pěstičky, nejen o celá předloktí. S nadšením a lehkostí se přitahuje do sedu. Miluje hru na letadlo (po chycení v podpaží se zpevní a dokáže se udržet vodorovně) a velkýho kluka (zvednutí v rukou nad hlavu).

V hrací postýlce sice polehává, ale je čím dál složitější ho zabavit. Z hraček už si vybírá a pokaždé je potřeba jich několik vyzkoušet, než ho nějaká dostatečně zaujme.

CO NOVÉHO U MALÉHO

Nevěřila bych, že to za další měsíc už budu psát, jak se malý umí překulit na bříško. Umí to od třetího týdne čtvrtého měsíce. Od chvíle, kdy to zvládl poprvé, to zkouší pořád dokola a už ho nemůžu nikde výš než na zemi nechat bez dozoru ležet. Dva týdny předtím se začal otáčet na boky. Vtipné je, že to poprvé udělal poté, co od paní doktorky slyšel, že už by s tím měl pomalu začít :D Při ležení na zádech si nedávno začal hrát s nožičkama a pěkně je k sobě přitahuje.

Taky ale začal bojkotovat hrací postýlku a nechce v ní ležet déle než pár minut, většinou se do ní ale ani nenechá položit. Museli jsme tak konstatovat, že nemáme moderní miminko, neboť opravdu není bezkontaktní. Na druhou stranu si náš malý (nespo)kojenec s nadšením nechává kontrolovat, zda už nevykukují nějaké zoubky. Bere to jako hru a přijde mu to nanejvýš legrační. Zoubky sice ještě nevylezly, ale pěkně trápí i tak. Už měsíc se snaží zahnat bolení tím, že si něco strká do pusy a žvýká to. Nejraději má prsty rodičů, kousátka rychle zahazuje.