Archiv pro štítek: koncept kontinua

batole-prace-v-domacnosti
(Ne)výchova, Aktivity doma

Batole a běžné činnosti v domácnosti

Batolata mají potřebu být součástí života dospělých. Kdysi jsem o tom četla v Konceptu kontinua a nedávno jsem zjistila, že stejný princip zohledňuje i montessori přístup. Nicméně to není nic objevného. Kolik z vás například s velkým nadšením rádo mylo nádobí ještě ve školce? :)

Vlče běžné činnosti a práce dělá s opravdovým nadšením. Vydržel by u nich klidně půl dne i více. Nevím, do kdy mu to vydrží, ale trvá to už několik měsíců. V tomto článku přináším pár praktických tipů z našeho zaběhnutého pořádku, jak malým dětem umožnit pomáhat dospělým v každodenním životě. Věk je čistě orientační, záleží na aktuální zručnosti a zájmu dítěte.

montessori-v-kuchyni
(Ne)výchova, Aktivity doma

Jak zabavit dítě nejen při vaření

Jak zabavit jedno dítě, když je potřeba uvařit? Jednoduše. Menší miminka (tak do cca 6-9m) budou se zájmem sledovat, co děláte. Větší miminka a čerstvá batolata (tak do 18-21m) si vystačí s tím, že jim dáte možnost hrát si s dostupným nádobím. Ti starší si mohou pomalu začít sami všechno zkoušet. Tak to alespoň děláme a funguje to perfektně. Vést dítě k samostatnosti je důležité a nemusíte čekat, až mu bude 5, 7, 10 let. Je to přirozený vývoj v souladu s konceptem kontinua i s Montessori pedagogikou, jak jsem nedávno zjistila.

Děti chtějí pomáhat, chtějí být ve středu dění, chtějí se učit nápodobou, chtějí si všechno vyzkoušet. Myslet si, že dítěti nejlépe prospějí jeho vlastní hračky a že dospělácké činnosti by ho nudily nebo že je na všechno ve 2, 3, 4 letech ještě malé, je mylné. V tomto článku najdete tipy na aktivity v kuchyni pro děti od cca 18-21 měsíců.

Hračky

Dřevěné dětské nádobí Viga

Vlče i nadále vaří. Každý den i několik hodin. Kuchyňské vybavení (všechny hrnce, pánve, vařečky, šufánky, struhadla a další součásti) neustále pendluje mezi kuchyní a obývákem. Každou chvíli při vaření něco postrádám a vím, že když to nenajdu v lince, nachází se to stoprocentně ve vedlejší místnosti. Vlče nově vaří i pro plyšovou lišku, kterou poctivě několikrát denně krmí. Dává jí zejména mnou ušité filcové jídlo. O tom však napíšu až příště.

Neustále hledání kuchyňského náčiní mě nedávno přivedlo na myšlenku pořídit malému něco vlastního, něco, co bych mu já nebrala a s čím by si tak mohl nerušeně hrát. Pro začátek jsem se rozhlížela po něčem menším a zároveň jsem preferovala dřevo před plastem (už několikrát jsem zde psala, že mám pro dřevěné hračky slabost). Nakonec zvítězilo dětské nádobí na hraní značky Viga.

(Ne)výchova, Aktivity doma, Ze života

Vařím, vaří, vaříme

Uprostřed obýváku se válí balíček skořice se šufánkem a vařečkou, v chodbě zakopávám o balení těstovin v kastrolu a chňapku a konzerva tuňáka nám dělá společnost v posteli. Vlče vaří po celém bytě. Už půl roku. Ráno, když řeknu, že půjdu připravit kaši k snídani, běží do kuchyně a přinese kastrůlky. Během vaření si hraje s kuchyňským náčiním, míchá v mísách i hrncích a přesto, že tak nadělá poměrně velký nepořádek (uklízet se teprve učí) a že mi denně chybí nějaké vybavení a hledám ho po celém bytě, jsem ráda, že tak činí. Děti se učí nápodobou a toto je krásný příklad, který se svými dětmi zažijí snad všichni rodiče. Ti z vás, kteří četli Koncept kontinua, v tom možná uvidí něco, na co autorka mnohokrát v souvislosti s batolaty narážela – dělají to, co vidí u rodičů, očekávají, že si to budou moci sami vyzkoušet, učí se tím.

koncept-kontinua
(Ne)výchova, Péče, pro dospěláky

Koncept kontinua (Jean Liedloff)

Na knihu Jean Liedloff jsem narážela opakovaně, když jsem se dostala na stránky s články či diskuzemi o kontaktním rodičovství. Naposledy jsem ji zahlédla při hledání informací k mému článku o Estivillově vyplakávací metodě a rozhodla jsem si ji rovnou koupit. To je sám o sobě vzácný jev, knihy si spíše dříve půjčím, než se je rozhodnu zakoupit (naposledy jsem takto sáhla po knize Fascinující mysl novorozeného dítěte, která byla beznadějně rozpůjčovaná na půl roku dopředu).

Jean Liedloffová strávila nějaký čas u jihoamerických indiánů, u nichž bedlivě pozorovala způsob, jakým vychovávají své děti – od narození do dospívání. Tyto poznatky vydala knižně již v sedmdesátých letech. Svými závěry se snaží přiblížit, proč jsou lidé v civilizovaných zemích tak nespokojení až nešťastní. Základ pro tuto nespokojenost vzniká už v prvních měsících našeho života.