Dítěti nepomáhejte nijak

Dítě začne všechno dělat ve chvíli, kdy je na to připravené, ne ve chvíli, kdy rodič chce. Stále existují rodiče (a vážně jich není málo), kteří se cítí uraženi na cti, když sousedovic miminko umí v 11 měsících chodit, zatímco to jejich (podobně staré) se sotva s oporou postaví. Nutně se také potřebují pochlubit nějakým tím pokrokem, tak začnou dítě strkat do chodítek, kšandiček a nevím čeho ještě, aby taky začalo chodit co nejdřív. Případně jej alespoň vodí za ruce, aby mělo oporu. Všechna tahle udělátka a „pomoc“ ve skutečnosti pohybový vývoj zpomalí a v některých případech zadělají na zdravotní problémy v budoucnu.

  • Chodítka,
  • hopsadla,
  • kšandy na chození,
  • vodění za ruce,
  • přitahování do pasivního sedu,
  • posazování.

Tyto věci mají jedno společné – škodí. K tomuto článku mě nakoply právě učící kšandy, na které jsem omylem narazila. Mají ulehčit rodičům nácvik chůze jejich dítěte. Lidi to kupují jako diví. Přitom je to strašná blbost (podívejte se sami sem nebo sem).

Read more

Na procházky po dvou

Roční dítě na procházceVypravování se ven se za poslední měsíc zlepšilo (jak to vypadalo ještě nedávno, si přečtěte v článku Jak dostat dítě ven a neskončit při tom v blázinci). Bojkot oblékání polevuje a křik často nastává až ve chvíli, kdy malý nedočkavec musí čekat, než se obuju.

Malý umí chodit už dva měsíce. Poslední měsíc ho nechávám ťapat i venku. Ze začátku se k tomu tvářil nedůvěřivě a ušel jenom kousek. Teď si vesele chodí, kam ho nohy zanesou a pozoruje svět i ze své perspektivy. Občas mám problém ho odtáhnout od něčeho, co ho zrovna zaujme, třeba od sledování projíždějících aut nebo od lidí, kteří hází lahve do zelené popelnice. Rád se také rozeběhne přesně opačným směrem, než kterým chci jít, protože tam vidí něco, co je v tu chvíli strašně zajímavé. Když ho osloví nějaký kolemjdoucí, rychle si to zamíří ke mně a kňourá, dokud ten člověk neodejde o pořádný kus dál. Zbytek procházky se malý nese jako dřív a oběma nám to takhle vyhovuje. Vždycky mu popisuju, co vidíme, kam se půjdeme nebo co budeme ještě dělat.

Read more

12. měsíc s miminkem

Roční srovnání a ohlédnutí se zpět za rokem mateřství si nechám do samostatného článku. V tomto se budu věnovat jen poslednímu měsíci u malého.

dvanáctý měsícSníh a mrazivé počasí, to je moje! S letošní zimou jsem spokojena. Měsíc v kuse u nás leží sníh, většinu času je pod nulou a občas do toho svítí slunce. Paráda. Navíc k tomu snad pochcípá většina hmyzáků a slimáků, takže by léto mohlo být o to snesitelnější. Výlet jsme žádný nestihli, měli jsme všichni frmol, avšak pravidelné procházky nechyběly.

Malý ušel svůj první půlkilometr venku. Skoro běhá a venku ho chodit také celkem baví. Kolemjdoucí se strašně diví, že tak malé miminko chodí, a jsou z něj na větvi. Je to sranda. V roce už není sice nic překvapivého na tom, že dítě chodí, ale když někdo slyšel, že ten náš rošťák začal ťapkat v 10 měsících, docela koukal :) Krom toho je syn stále celkem malý, takže mě udivené pohledy moc nepřekvapují.

dvanáctý měsíc dvanáctý měsíc dvanáctý měsíc
 

Mezi jeho oblíbené hry patří aportování. Není divu. Už když byl v břiše, říkali jsme mu štěně (sice vlčí štěně, ale v tom asi miminko nevidí rozdíl), tak se jako štěně prostě chová :) Donese mi hračku, kterou mám poslat co nejdál, a pak se pro ni rozeběhne. Po úspěšném „lovu“ ji s vítězoslavným výrazem donese zase ke mně a očekává, že ji zase pošlu co nejdál. Klidně 10x po sobě.

Když vařím (nebo dělám něco jiného v kuchyni), vaří se mnou. Očividně ví, k čemu jsou mísy a hrnce. Každou chvíli v nich něco míchá. Když mu ráno vařím čaj, natahuje se po sáčku, aby jej mohl sám dát do hrnečku.

Read more

11. měsíc s miminkem

Konec roku stál za prd. Nachcípaní jsme byli všichni. Já jako poslední, ale vlezlo to i na mě. To musel být nějaký superbacil, jinak si to neumím vysvětlit. Předtím se o mě nepokoušel ani náznak nachlazení dobrých 5 let. Jistě v tom bude svou roli hrát i stres, kterého se mi s malým občas  dostává více než dost :)

Kvůli nemoci jsme nemohli oslavit pořádně slunovrat, což se mi vůbec nelíbí. Mám pocit, že konci roku prostě něco chybělo. Najednou začal rok nový a ten starý pro nás jakoby neskončil.

S novým rokem jsem si však uvědomila, jak moc malý vyrostl. Je to už rok, co jsem začala s obřím břichem jezdit do porodnice na kontroly. 45 km tam, 45 zase zpátky, dvě hodiny za volantem, část z toho po Praze ve špičce. Jinou (bližší) bych si ale nevybrala ani teď. 

CO NOVÉHO U MALÉHO

Chodí. Chodí už přes tři týdny. Doktorka při desetiměsíční kontrole info o tom, že už pár kroků v prostoru zvládne, ignorovala, tak se malý rozhodl, že začne pořádně. Ten samý den ušel deset kroků. Dva dny poté už přešel celou místnost. Teď už se po bytě častěji přemisťuje po dvou než po čtyřech. Přejde práh bez povšimnutí. S oporou se sápe přes daleko vyšší překážky (třeba přes rodiče, kteří se s ním válí po zemi a hrají si s ním :)). Velice se mu líbila i nafukovací postel, na které jsme spali u jedné z babiček. I na tak nestabilním terénu se naučil chodit během pár minut. Když se trochu vzduchu upustilo a stala se tak po každém došlápnutí ještě nestabilnější, s nadšením po ní ťapkal snad dvacet minut v kuse a při dopadu na zadek se chechtal :D Naučil se bezpečně slézat z postele.

Dočkali jsme se i dalšího (čtvrtého) zubu. Druhá horní jednička vylezla nepárově po cca měsíci po té první. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že malému teď daly zuby od jejího vylezení na chvíli pokoj.

Kroužky na tyč už umí navléct všechny, když mu je srovnám podle velikosti, často se ale snaží i sám a diví se, když mu tam nesedí. Občas má chuť i na vkládačku, ale vydrží u ní sotva s první vloženou kostkou. Zpozorovala jsem ale první náznak pro stavbu komínů. Když mu kelímky podávám a zároveň vznikající věž přidržuju, umí je na sebe skládat. Jinak samozřejmě vede veškerý obsah skříněk, které umí otevřít, čili kuchyňské vybavení, látky na šití, čtvrtky, USB kabely,… Líbí se mu i schované věci v krabicích. Když dorazili noví plyšáci, nejvíc si s nimi vyhrál, když je v krabici objevil a ukořistil :) Průběžně mu tak schováváme všelicos.

jedenáctý měsíc jedenáctý měsíc jedenáctý měsíc
 

Žádné nové slovo neumí, ačkoli občas použije něco na způsob „ne“ ve velice příhodných chvílích, jako třeba:

Read more