Strasti a slasti brzkého začátku bez plenek

Malý je bez plenek už téměř 5 měsíců (ač se objevilo jedno nepříjemné bojkotovací období). Moc toho nenamluví, takže veškeré říkání si o záchod, když nemá po ruce nočník, který by si přinesl, musím prostě poznat. Beru to jako takové pokračování bezplenkovky, která funguje na stejném principu :)

Pozitiva brzkého začátku bez plenek snad nemusím zdůrazňovat. Patří k nim:

  • žádné pranice s batoletem (které se zesrané od hlavy k patě nechce nechat omýt),
  • žádné nakupování plenek (i když mi je vozili, nebavilo mě hlídat, zda jich ještě máme dost),
  • žádné balení plenek (na delší cestu velké zavazadlo navíc)
  • méně generovaného odpadu (nebavilo mě vynášet odpadky 2-3x tak často než teď),
  • a samozřejmě obdivné reakce okolí na to, že tak malé dítě nemá plenku :)

To poslední pozitivum je možná nejméně důležité, avšak velmi potěšující. Např. při návštěvě doktorky v roce a čtvrt nám byl položen dotaz, zda zkoušíme nočník. Přikývla jsem a odvětila, že malý už chodí bez plenek. Nevěřila nám, dokud jsem ho nesvlékla na vážení.

Brzký začátek bez plenek však přinesl i neméně starostí:

  • Jak dá vědět venku, když to neumí říct? Rozpoznám to od běžného vzteku?
  • Jak budu řešit dlouhé cesty autem/vlakem?
  • Jak v noci? Dávat plenku preventivně, nebo ne?
  • Jak řešit bojkot? Vrátit se k plenkám nebo vydržet?

Rozhodla jsem se to trošku rozepsat, třeba to někomu pomůže.

Read more

19. měsíc, aneb písmenka a kraťasy

Batole - 19. měsíc Zvládli jsme s Vlčetem další flákací dovolenou u jedněch praprarodičů, stihli pár výletů a hlavně jsem se po dvou letech dostala na koncert, ba co více – hned na dva koncerty (venkovní samozřejmě, z toho jeden bez techniky, takže to o uši opravdu nebylo) a living history akci. Chvílemi to s tím uvztekaným batoletem bylo náročné, ale většinou stačí nemít přehnaná očekávání a vyjde to :) Mimoto jsme s malým po roce znovu stanovali a byl z toho tak nadšený, že si to plánujeme ještě do zimy párkrát zopakovat.

To nešťastné období bojkotování nočníku už pominulo (to musím zaklepat!), takže se opravdu vyplatilo nevyměknout a k plenkám se nevracet. Kdybych se k nim znovu uchýlila, je klidně možné, že se jich nezbavím/e ještě klidně půl roku. Naopak se malý naučil sám si sedat na nočník. Když potřebuje, téměř mě k tomu nepotřebuje :) Tedy v případě, že na sobě nemá kalhoty/kraťasy, ty si ještě neumí sundat. Zato si je ale umí obléknout.

Mezi jeho oblíbené hry patří nově právě oblečení. Zkouší si na sebe (pravda všechno pouze na nohy) oblékat všechno, co je po ruce. Přitom si nechává říkat, co je které oblečení zač (včetně barev). Snaží se i obout (což mu však pochopitelně ještě moc nejde).

Jednoho dne nás dost překvapil, když začal ukazovat na obrázcích krom zvířátek a barevných koleček i písmena. Pár si jich už pamatuje. Mám dojem, že nás to dítě dříve či později přechytračí.

Batole - 19. měsíc Batole - 19. měsíc Batole - 19. měsíc

Read more

Moudrost raného dětství (Aletha Solter)

Aletha Solter - Moudrost raného dětstvíKniha kanadské autorky Alethy Solter patří mezi ty, které jsem si koupila už na základě recenzí, nikoli až po přečtení. Opět nelituji.

Během první kapitoly jsem měla pocit, že se nic nového nedozvídám. Prakticky stejné názory a závěry jako jsem dočetla v knihách Fascinující mysl novorozeného dítěte a Koncept kontinua. Kapitola se týká přípravy na porod a představy, co dítě během porodu může prožívat.

Hned druhá kapitola však přináší teorii o potřebě dětského pláče v náručí blízké osoby. Miminka se tak mají zbavovat stresu z porodu, z každodenní přemíry podmětů a nenaplněných potřeb. Pokud je utěšujeme, kojíme na uklidnění, houpeme, případně jim cpeme dudlík apod., vytvářejí si jakési kontrolní mechanismy a potlačují potřebu pláče na někdy potom. Nenaplnění potřeby vyplakat se ze svých pocitů může vést v batolecím věku k větším záchvatům vzteku, k agresi a později i k poruchám chování. Tato kapitola mě donutila nad tím vším hodně přemýšlet a stále nevím, co si o tom vlastně mám myslet. Pokud s tím máte nějaké zkušenosti, podělte se v komentářích.

Read more

17. měsíc, aneb bez plenek!

Už je to tak, Vlče si od poloviny 17. měsíce nosí nočník, když potřebuje, případně to dává najevo i jinak, není-li nočník po ruce. Od chvíle, kdy na to přišel, je jako vyměněný – spokojený, usměvavý, nadšený a hlavně – tolik už se nevzteká :)

Popravdě mě ani napadlo, že to půjde tak snadno. Poslední měsíc, možná dva, nočník zcela ignoroval a v případě mého zájmu i bojkotoval. Měsíce nacvičovaná bezplenkovka tak šla prakticky do háje. Nu což, nechala jsem to tak. Po více než roce jsem téměř denně řešila pokakané plenky a říkala si, že s tím stejně nic nenadělám. Pak nastaly tak horké dny, že jsem ho nechtěla nechat pařit se v plence. Běhal doma bez ní a já za ním s hadrem. Po každé nehodě jsem mu vysvětlila, že přesně k tomu slouží nočník. Nu a on to jednoho dne pochopil a začal si ho pokaždé nosit. Dokonce je velmi naštvaný, když to občas nestihne :) Bez plenky ho nechávám i v noci, venku i v autě. Semtam očekávám nehodu (a že už jich pár bylo), avšak když už bez plenky, tak vždy a všude (krom toho je i odmítá).

Read more

Dřevěné kostky a čerstvé batole

Dřevěné kostkyMám ráda dřevěné hračky a dříve jsem žila v příjemné iluzi, že ani jiné hračky doma mít nebudeme. To se samozřejmě nepovedlo. Každá nová dřevěná hračka je však oproti těm plastovým a textilním vítána s velkým nadšením, zejména mnou.

Před několika měsíci (dokonce snad před koncem minulého roku) jsem koupila malý vozík s 34 barevnými dřevěnými kostkami (Woody). Syn byl tehdy na takovou hračku ještě hodně malý a kostky používal pouze jako kousátka. Uklidila jsem je proto z jeho dosahu a čekala na vhodný čas. Po dalších dřevěných kostkách jsem přesto pokukovala dál, protože na nějaké velké stavění 34 dílků nestačí. Čekala jsem s koupí docela dlouho, neboť jsem věděla, že syn by ještě nevěděl co s nimi. Nedávno už mi to ale nedalo a objednala jsem kbelík kostek (Bino), který je díky víku s otvory možné použít i jako vkládačku a kostky velikostně odpovídají těm dříve zakoupeným. Na krabici se sice píše 18m+, avšak mezi rokem a rokem a čtvrt už u nás nastal čas, kdy si s kostkami vyhrajeme (ano, opravdu všichni :)).

Co s kostkami v období cca 12 – 15 měsíců?

  • Mámo, táto postavte mi něco
    Dřevěné kostky a batoleSyn od cca 4. měsíce miluje bourání věží ze všeho možného. Věděli jsme tedy, že ani u dřevěných kostek to nebude šlápnutí vedle.
    Synova momentálně velmi oblíbená činnost je následující hra – podá mi kostku, já ji někam umístím. Když se mu to líbí, podá mi další, když ne, kostku si vezme a opětovně mi ji strká do ruky. Pokud část stavby nebo i jedna jediná kostka spadne, syn rozmetá zbytek všude okolo a můžeme začít znovu :) I dospělák se musí učit trpělivost, držení nervů na uzdě a zejména jemné motorice, že… :)

Read more

15. měsíc, aneb všechno je táta

Batole - 15. měsícRok a čtvrt, oproti roku velký rozdíl. Ta zvídavost a učenlivost za poslední tři měsíce je až neuvěřitelná. Jak už malý nemusí moc řešit chůzi (do roka se učil, od roka chodí naprosto suverénně), víc se soustředí na pasivní slovní zásobu a jemnou motoriku. Na tu hrubou samozřejmě také, pořád by někam lezl nahoru, překonává rád překážky, cvičí,… Tu ohebnost na obrázku vedle mu závidím, aneb je na čase se sebou začít něco dělat.

Když jsem začala tou zvídavostí a pasivní slovní zásobou, narážela jsem zejména na to, že čím dál častěji se ukazováním ptá, jak se co okolo něj jmenuje. Když hned neodpovím, začne ještě mručet, aby mi dal najevo, že se na něco ptá a že bych tedy jako vážně měla odpovědět. Stejným způsobem si teď prohlížíme i knihy.

Z aktivní slovní zásoby stále vede slovo táta. Táta je teď výraz, kterým označuje nejen tátu, ale i kde co jiného. Už tam ale začínám pomalu slyšet nějaké jemné rozdíly. Ke konci 15. měsíce už z něj párkrát vypadlo i máma (ne jen oblíbené citoslovce nespokojenosti – mamamam).

Konverzace s ním je občas vtipná a moc se těším na to, až bude těch slov umět víc :)

Read more

14. měsíc, aneb křížaly i žížaly

Batole - 14 měsíců Pustila jsem se do plnění výzvy v podobě několikametrového pásu tkaného na 6dirkových karetkách, vyrazili jsme na výlet do skal, venku trávíme se synem čím dál více času a také jsme vynesli Moranu. Příroda se začíná probouzet a začíná být vedro, ale snad se tu ještě chvíli zdrží jaro, než nastane další těžko snesitelné léto. Jinak jsem toho stihla docela dost přečíst a taky něco napsat. Takhle by to šlo :)

Začátek batolecího věku je krásný. Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že je to se synem čím dál lepší. Ve všem (kromě zubů samozřejmě). Vím, že nás brzo čekají srandy typu období prvního vzdoru, na které se psychicky připravuju už teď. Období nejsilnější separační úzkosti už máme za sebou. Když synovi zmizím z dohledu, začne křičet jen někdy, spíš se mě snaží rychle najít za doprovodu nespokojeného mrmlání.

Nadšení z knih nepolevuje. Stále si prohlížíme spolu, popisuji nové objekty, malý ukazuje a rychle se učí další a další zvířata a věci. Umí už jich tolik, že to ani nebudu vypisovat :) Často také najdu malého, jak si listuje sám a sem tam si u toho něco pobrukuje. Stránky přitom sleduje opravdu upřeným pohledem a zjevně se z nich snaží načerpat co nejvíc informací.

Věci ukazuje i v trojrozměrném světě. Hrajeme si tak na procházkách i na návštěvách. Ukáže dům, auto, strom, pařez, kaluž, vlak, kámen, psa, kočku, tátu, strejdu, tetu,…

Batole - 14 měsíců Batole - 14 měsíců Batole - 14 měsíců

Začala jsem ho učit ukazovat i části těla. Bezpečně umí ukázat svoje ucho (moje ani tátovo ne), můj a tátův nos (svůj ne), mojí pusu (svojí ne), svoje bříško a pupík. Když se zeptám právě na ten pupík, zabodne si do něj ukazováček a řekne něco jako ťaďy, u ničeho jiného to neříká :)

Read more

13. měsíc, aneb tohle už není mimino

Dětské knihyBěhem února jsem zvládla s malým cestu vlakem na konec republiky a zpět, stihla napsat pár článků a zároveň si užívala chvíle se synem, ze kterého se stává knihomol. Z dobré zimy jsme přešli do příjemného předjaří. Tu přechodovou fázi s oblevou sice nemám ráda, ale po letošní vydařené zimě si vůbec nestěžuju.

Z našeho miminka se během posledního měsíce vyklubalo pořádně zvídavé batole a je to s ním naprosto výborné! (Teda až na ty zuby, ty jsou opět na palici.) K narozeninám dostal syn Lego Duplo a s ním nastal velký vývojový skok. Během chvíle zjistil, že té jedné součástce neříkáme pokaždé pes pro nic za nic, a požádání ji vždycky přinesl.

To mě zaujalo a zkusila jsem mu popsat obrázky v knížkách. Vždycky jsem ukázala jeho prstem na zvíře či věc poté, co jsem se zeptala, kde daný objekt je a zda mi ho ukáže. Během jednoho takového „čtení“ si dokázal zapamatovat psa, kočku a koláč a začal je na moji výzvu ukazovat. Teď už si pamatuje více než 15 zvířat a věcí a začíná chápat, že pokaždé mohou vypadat trochu jinak. Také si pamatuje, v jakém pořadí se na některé objekty ptám a během čtení říkadel je ukazuje dopředu :)

třináctý měsíc třináctý měsíc třináctý měsíc
 

Čtení a prohlížení knížek teď patří mezi jeho nejoblíbenější aktivity. Denně nám zabere dobrou hodinu času a knížek průběžně přibývá (ukazovat dokola to samé by nebavilo ani jeho, ani mě). Samozřejmě si občas syn vzpomene a nějakou knihu přinese v nejméně vhodný okamžik a pak se strašně rozčiluje, když se s ním chci domluvit na tom, že si budeme prohlížet až to dodělám :D Jakmile však svůj slib splním, div neskáče radostí, ten jeho výraz je naprosto úžasný :)

Read more