Strasti a slasti brzkého začátku bez plenek

Malý je bez plenek už téměř 5 měsíců (ač se objevilo jedno nepříjemné bojkotovací období). Moc toho nenamluví, takže veškeré říkání si o záchod, když nemá po ruce nočník, který by si přinesl, musím prostě poznat. Beru to jako takové pokračování bezplenkovky, která funguje na stejném principu :)

Pozitiva brzkého začátku bez plenek snad nemusím zdůrazňovat. Patří k nim:

  • žádné pranice s batoletem (které se zesrané od hlavy k patě nechce nechat omýt),
  • žádné nakupování plenek (i když mi je vozili, nebavilo mě hlídat, zda jich ještě máme dost),
  • žádné balení plenek (na delší cestu velké zavazadlo navíc)
  • méně generovaného odpadu (nebavilo mě vynášet odpadky 2-3x tak často než teď),
  • a samozřejmě obdivné reakce okolí na to, že tak malé dítě nemá plenku :)

To poslední pozitivum je možná nejméně důležité, avšak velmi potěšující. Např. při návštěvě doktorky v roce a čtvrt nám byl položen dotaz, zda zkoušíme nočník. Přikývla jsem a odvětila, že malý už chodí bez plenek. Nevěřila nám, dokud jsem ho nesvlékla na vážení.

Brzký začátek bez plenek však přinesl i neméně starostí:

  • Jak dá vědět venku, když to neumí říct? Rozpoznám to od běžného vzteku?
  • Jak budu řešit dlouhé cesty autem/vlakem?
  • Jak v noci? Dávat plenku preventivně, nebo ne?
  • Jak řešit bojkot? Vrátit se k plenkám nebo vydržet?

Rozhodla jsem se to trošku rozepsat, třeba to někomu pomůže.

Read more

18. měsíc, aneb tento způsob vzdoru zdá se mi poněkud nešťastným

Batole - osmnáctý měsícKaretkování mi zabírá hodně volného času a panující vedra mi zase berou chuť psát, takže tentokrát vezmu měsíční přehled jen stručně.

Nočník slavil úspěch měsíc, pak nastal velmi nepříjemný bojkot, který trvá dodnes. Vztekáme se u toho oba. Bez plenky jedeme dál, jen každou chvíli uklízím nehody, a když jdeme ven, musím to hlídat já. Vlastně je to jen takové pokračování bezplenkovky, jen je to poté, co si jeden celý měsíc nosil sám nočník, velmi psychicky náročné.

Zvládli jsme navštívit všechny příbuzné, dokonce i dvě tříhodinové cesty autem zvládl malý celkem v pohodě (po tom všem cestování se asi tomu vzdoru nemůžu divit, ač se mu všude líbilo).

Zdolal část kopce na Ruprechtický špičák (prakticky polovinu toho největšího stoupání) a jinak s námi zvládl pár dalších výletů.

Navštívili jsme pražskou zoo, úspěch slavili pouze netopýři, želvy a plyšový krokodýl.

Nejoblíbenější hračkou je stále Lego, s tím si hrajeme všichni každou chvíli, pak velká tatrovka a plyšová liška, divočák a kachna (+ v autě slepice).

Začali jsme také s kreslením a přiřazováním stejných obrázků k sobě (máme takové to dřevěné pexeso).

Batole - osmnáctý měsíc Batole - osmnáctý měsíc Batole - osmnáctý měsíc

Read more

17. měsíc, aneb bez plenek!

Už je to tak, Vlče si od poloviny 17. měsíce nosí nočník, když potřebuje, případně to dává najevo i jinak, není-li nočník po ruce. Od chvíle, kdy na to přišel, je jako vyměněný – spokojený, usměvavý, nadšený a hlavně – tolik už se nevzteká :)

Popravdě mě ani napadlo, že to půjde tak snadno. Poslední měsíc, možná dva, nočník zcela ignoroval a v případě mého zájmu i bojkotoval. Měsíce nacvičovaná bezplenkovka tak šla prakticky do háje. Nu což, nechala jsem to tak. Po více než roce jsem téměř denně řešila pokakané plenky a říkala si, že s tím stejně nic nenadělám. Pak nastaly tak horké dny, že jsem ho nechtěla nechat pařit se v plence. Běhal doma bez ní a já za ním s hadrem. Po každé nehodě jsem mu vysvětlila, že přesně k tomu slouží nočník. Nu a on to jednoho dne pochopil a začal si ho pokaždé nosit. Dokonce je velmi naštvaný, když to občas nestihne :) Bez plenky ho nechávám i v noci, venku i v autě. Semtam očekávám nehodu (a že už jich pár bylo), avšak když už bez plenky, tak vždy a všude (krom toho je i odmítá).

Read more

Vařím, vaří, vaříme

Kojenec/batole vaříUprostřed obýváku se válí balíček skořice se šufánkem a vařečkou, v chodbě zakopávám o balení těstovin v kastrolu a chňapku a konzerva tuňáka nám dělá společnost v posteli. Vlče vaří po celém bytě. Už půl roku. Ráno, když řeknu, že půjdu připravit kaši k snídani, běží do kuchyně a přinese kastrůlky. Během vaření si hraje s kuchyňským náčiním, míchá v mísách i hrncích a přesto, že tak nadělá poměrně velký nepořádek (uklízet se teprve učí) a že mi denně chybí nějaké vybavení a hledám ho po celém bytě, jsem ráda, že tak činí. Děti se učí nápodobou a toto je krásný příklad, který se svými dětmi zažijí snad všichni rodiče. Ti z vás, kteří četli Koncept kontinua, v tom možná uvidí něco, na co autorka mnohokrát v souvislosti s batolaty narážela – dělají to, co vidí u rodičů, očekávají, že si to budou moci sami vyzkoušet, učí se tím.

Read more

16. měsíc, aneb období prvního vzdoru přichází

Malý během května řádně zvlčel a tak nastává příhodná chvíle ho na internetu konečně nazývat tak, jak jsme mu říkali už dlouhé měsíce před narozením – Vlče. Právě jsme se vrátili z první opravdické a tak trochu akční dovolené (= bez zázemí u babiček, čili v penzionu s vlastní stravou vyjma snídaní a s výletováním ve velkém), chvílemi jsme byli zralí na Chocholouška, ale o tom v samostatném článku.

Období separační úzkosti nebyla sranda, ale oproti období prvního vzdoru to vlastně byl klidný a milý čas. Když projevy této nové batolecí etapy viděla na vlastní oči kamarádka s půlročním miminkem, nechala se slyšet, že opravdu nechce, aby vyrostlo. Takže asi tak. Celý tento měsíc jsme cestovali – pohanská svatba, výšlap v Brdech, vlakem (resp. čtyřmi vlaky a pak ještě busem) do Beskyd a pak ten týden v Jizerkách. Možná i proto mi přišel tak náročný, možná toho i Vlče už má dost.

Jak se to období prvního vzdoru projevuje? Nejčastěji ječením a křičením. Klidně i celý den. Požádám ho o něco – poslechne a následně se urazí a křičí nebo vztekle brblá, případně si alespoň uraženě sedne na zadek – doma, na ulici, na hřišti, na návštěvě, prostě všude bez ohledu na okolnosti. Taky rád hází věcmi, takovým tím typickým vzteklým pohybem. Tyto projevy jsou ještě vcelku úsměvné a roztomilé. Horší to bývá, když se mu celý den nic nelíbí a opravdu ječí, ať už se děje cokoli – chce jíst, nechce jíst, chce pít, nechce pít, chce se mazlit, nechce se mazlit, jdeme ven, jsme doma, chci jít jinam než on, chci dělat něco jiného než on, potřebuji uvařit a nemám čas si ho v tu chvíli všímat tolik, jak by chtěl, a tak dále. Je to na palici. Víc než samotné zuby v minulých měsících (část z té protivnosti mají na svědomí i nyní).

Read more

Dřevěné kostky a čerstvé batole

Dřevěné kostkyMám ráda dřevěné hračky a dříve jsem žila v příjemné iluzi, že ani jiné hračky doma mít nebudeme. To se samozřejmě nepovedlo. Každá nová dřevěná hračka je však oproti těm plastovým a textilním vítána s velkým nadšením, zejména mnou.

Před několika měsíci (dokonce snad před koncem minulého roku) jsem koupila malý vozík s 34 barevnými dřevěnými kostkami (Woody). Syn byl tehdy na takovou hračku ještě hodně malý a kostky používal pouze jako kousátka. Uklidila jsem je proto z jeho dosahu a čekala na vhodný čas. Po dalších dřevěných kostkách jsem přesto pokukovala dál, protože na nějaké velké stavění 34 dílků nestačí. Čekala jsem s koupí docela dlouho, neboť jsem věděla, že syn by ještě nevěděl co s nimi. Nedávno už mi to ale nedalo a objednala jsem kbelík kostek (Bino), který je díky víku s otvory možné použít i jako vkládačku a kostky velikostně odpovídají těm dříve zakoupeným. Na krabici se sice píše 18m+, avšak mezi rokem a rokem a čtvrt už u nás nastal čas, kdy si s kostkami vyhrajeme (ano, opravdu všichni :)).

Co s kostkami v období cca 12 – 15 měsíců?

  • Mámo, táto postavte mi něco
    Dřevěné kostky a batoleSyn od cca 4. měsíce miluje bourání věží ze všeho možného. Věděli jsme tedy, že ani u dřevěných kostek to nebude šlápnutí vedle.
    Synova momentálně velmi oblíbená činnost je následující hra – podá mi kostku, já ji někam umístím. Když se mu to líbí, podá mi další, když ne, kostku si vezme a opětovně mi ji strká do ruky. Pokud část stavby nebo i jedna jediná kostka spadne, syn rozmetá zbytek všude okolo a můžeme začít znovu :) I dospělák se musí učit trpělivost, držení nervů na uzdě a zejména jemné motorice, že… :)

Read more

15. měsíc, aneb všechno je táta

Batole - 15. měsícRok a čtvrt, oproti roku velký rozdíl. Ta zvídavost a učenlivost za poslední tři měsíce je až neuvěřitelná. Jak už malý nemusí moc řešit chůzi (do roka se učil, od roka chodí naprosto suverénně), víc se soustředí na pasivní slovní zásobu a jemnou motoriku. Na tu hrubou samozřejmě také, pořád by někam lezl nahoru, překonává rád překážky, cvičí,… Tu ohebnost na obrázku vedle mu závidím, aneb je na čase se sebou začít něco dělat.

Když jsem začala tou zvídavostí a pasivní slovní zásobou, narážela jsem zejména na to, že čím dál častěji se ukazováním ptá, jak se co okolo něj jmenuje. Když hned neodpovím, začne ještě mručet, aby mi dal najevo, že se na něco ptá a že bych tedy jako vážně měla odpovědět. Stejným způsobem si teď prohlížíme i knihy.

Z aktivní slovní zásoby stále vede slovo táta. Táta je teď výraz, kterým označuje nejen tátu, ale i kde co jiného. Už tam ale začínám pomalu slyšet nějaké jemné rozdíly. Ke konci 15. měsíce už z něj párkrát vypadlo i máma (ne jen oblíbené citoslovce nespokojenosti – mamamam).

Konverzace s ním je občas vtipná a moc se těším na to, až bude těch slov umět víc :)

Read more

14. měsíc, aneb křížaly i žížaly

Batole - 14 měsíců Pustila jsem se do plnění výzvy v podobě několikametrového pásu tkaného na 6dirkových karetkách, vyrazili jsme na výlet do skal, venku trávíme se synem čím dál více času a také jsme vynesli Moranu. Příroda se začíná probouzet a začíná být vedro, ale snad se tu ještě chvíli zdrží jaro, než nastane další těžko snesitelné léto. Jinak jsem toho stihla docela dost přečíst a taky něco napsat. Takhle by to šlo :)

Začátek batolecího věku je krásný. Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že je to se synem čím dál lepší. Ve všem (kromě zubů samozřejmě). Vím, že nás brzo čekají srandy typu období prvního vzdoru, na které se psychicky připravuju už teď. Období nejsilnější separační úzkosti už máme za sebou. Když synovi zmizím z dohledu, začne křičet jen někdy, spíš se mě snaží rychle najít za doprovodu nespokojeného mrmlání.

Nadšení z knih nepolevuje. Stále si prohlížíme spolu, popisuji nové objekty, malý ukazuje a rychle se učí další a další zvířata a věci. Umí už jich tolik, že to ani nebudu vypisovat :) Často také najdu malého, jak si listuje sám a sem tam si u toho něco pobrukuje. Stránky přitom sleduje opravdu upřeným pohledem a zjevně se z nich snaží načerpat co nejvíc informací.

Věci ukazuje i v trojrozměrném světě. Hrajeme si tak na procházkách i na návštěvách. Ukáže dům, auto, strom, pařez, kaluž, vlak, kámen, psa, kočku, tátu, strejdu, tetu,…

Batole - 14 měsíců Batole - 14 měsíců Batole - 14 měsíců

Začala jsem ho učit ukazovat i části těla. Bezpečně umí ukázat svoje ucho (moje ani tátovo ne), můj a tátův nos (svůj ne), mojí pusu (svojí ne), svoje bříško a pupík. Když se zeptám právě na ten pupík, zabodne si do něj ukazováček a řekne něco jako ťaďy, u ničeho jiného to neříká :)

Read more

Když se (ne)povede den

Batole venkuČlánek podobného ražení se pro pobavení snažím sepsat už nějakou dobu. Až na naprosté výjimky žádný den nebyl tak skvělý nebo tak strašný, jak uvádím níže. Ze tří čtvrtin to ale odpovídá realitě jak běžného povedeného, tak běžného nepovedeného dne. Jak už jsem tu psala několikrát, když syna bolí prořezávající se zuby, je to občas na palici. Mimo tyto chvíle je to ale usměvavý a šikovný kluk, který mi dává docela dost času na všechno možné (to jsem třeba první půl rok s ním vůbec neznala).

Ráno

  • Ráno se probudím dříve než syn a podaří se mi opustit postel. Vzácně (opravdu hodně vzácně) nabytých několik desítek minut věnuji sobě (občas je dobré se třeba učesat), restům (ať už v domácnosti nebo na počítači) a muži, kterému mám čas připravit něco dobrého k snídani.
  • Ráno mě o minimálně hodinu dříve než obvykle probudí kňourající dítě, které kolem sebe kope, převaluje se (= bolí ho zuby), sedá si a o další kojení, které by ho uspalo, jeví jen pramalý zájem. Případně mám dojem, že poslední dvě hodiny nic jiného nedělal a už mu tam nic nezbylo. Nezbývá než vylézt z postele dřív, než probudí tátu.

Read more

Čtení pro nejmenší, aneb kde je/najdeš/ukážeš?

Dětské knihy a leporelaV článku Tipy na dárky k 1. narozeninám jsem slibovala článek s našimi knižními oblíbenci. Knížky a leporela si se synem prohlížíme už od jeho 4 měsíců. Co si to vlastně ukazujeme, jej však začalo pořádně zajímat až v roce. Prohlížíme si teď jednu knížku za druhou, ukazujeme si a pojmenováváme zvířata i věci a já každou chvíli pokukuji po nových leporelech, která by se nám pro tuto aktivitu hodila.

Kde je pejsek? Ukážeš mi kuře? Najdeš žábu?

Stačilo tak málo – navést syna, jak má ukázat na konkrétní kresbu, když mu položím jednu z uvedených otázek, a výsledkem je jedna z nejoblíbenějších činností za poslední měsíc a půl. Denně spolu nad knihami trávíme nejméně hodinu času.

Během dvou tří týdnů si naše roční batole zapamatovalo přibližně 15 zvířat a věcí. Každý týden si zapamatuje 5-10 dalších. Jakmile je umí bezpečně poznat, sám se ukazováním ptá po dalších.

Dětské knihy a leporela Dětské knihy a leporela Dětské knihy a leporela
 

Nedávno také začal chápat, že věc či zvíře téhož jména může pokaždé vypadat trochu jinak.

U zvířat rovnou předvádím, jaké dělají zvuky (pokud je znám a pokud nějaké dělají) a občas přidám nějakou další souvislost (např. že to za pejskem je psí bouda, ve které pejsek bydlí apod.).

Jakmile se naskytne příležitost, snažím se synovi zvířata a věci ukázat i v trojrozměrném světě, aby si tam vytvořil asociaci. Zrovna včera mi venku ukazoval auto, dům, strom a kaluž :) Zejména z tohoto důvodu nemám ráda moderní umění v dětských knížkách. Žába má vypadat jako žába, ne jako zelený patvar bez předních nohou. Kůň má mít přirozenou barvu, ne růžové puntíky na zelené srsti.

Read more