Strasti a slasti brzkého začátku bez plenek

Malý je bez plenek už téměř 5 měsíců (ač se objevilo jedno nepříjemné bojkotovací období). Moc toho nenamluví, takže veškeré říkání si o záchod, když nemá po ruce nočník, který by si přinesl, musím prostě poznat. Beru to jako takové pokračování bezplenkovky, která funguje na stejném principu :)

Pozitiva brzkého začátku bez plenek snad nemusím zdůrazňovat. Patří k nim:

  • žádné pranice s batoletem (které se zesrané od hlavy k patě nechce nechat omýt),
  • žádné nakupování plenek (i když mi je vozili, nebavilo mě hlídat, zda jich ještě máme dost),
  • žádné balení plenek (na delší cestu velké zavazadlo navíc)
  • méně generovaného odpadu (nebavilo mě vynášet odpadky 2-3x tak často než teď),
  • a samozřejmě obdivné reakce okolí na to, že tak malé dítě nemá plenku :)

To poslední pozitivum je možná nejméně důležité, avšak velmi potěšující. Např. při návštěvě doktorky v roce a čtvrt nám byl položen dotaz, zda zkoušíme nočník. Přikývla jsem a odvětila, že malý už chodí bez plenek. Nevěřila nám, dokud jsem ho nesvlékla na vážení.

Brzký začátek bez plenek však přinesl i neméně starostí:

  • Jak dá vědět venku, když to neumí říct? Rozpoznám to od běžného vzteku?
  • Jak budu řešit dlouhé cesty autem/vlakem?
  • Jak v noci? Dávat plenku preventivně, nebo ne?
  • Jak řešit bojkot? Vrátit se k plenkám nebo vydržet?

Rozhodla jsem se to trošku rozepsat, třeba to někomu pomůže.

Jak dá vědět venku?

Ze začátku jsem si netroufla na delší procházky. Malého jsem nechala použít nočník, než jsme vyrazili ven, a podle odpozorovaných intervalů na konání potřeby doma, jsem přizpůsobila procházky. Nicméně časem jsme se chtěli vydat na delší procházky, na výlety, chtěli jsme venku strávit třeba celý den. Kupodivu to byl menší problém, než jsem si myslela.

V době, kdy si aktivně říkal, se to dalo jednoduše poznat – náhlý neklid, vrtění se, držení se za rozkrok, dřepnutí a tlačení.

V době bojkotu jsem ho prostě dávala vyčůrat preventivně jednou za čas (to naštěstí nebojkotoval, jen si na čas přestal říkat a doma ignoroval nočník). Velkou potřebu jsem u něj odhadla už ve 4 měsících, takže s tou problém nebyl ani teď.

Přesně takto jsme zvládli celodenní návštěvu pražské ZOO i s hodinovou cestou MHD tam a stejně dlouhou cestou zpět. Zvládli jsme tak i celodenní pobyt venku zakončený přespáním venku pod stanem.

Jak to udělat při dlouhém cestování autem nebo vlakem?

Přiznávám, že vlakem do Beskyd jsem si s Vlčetem od té doby, co chodí bez plenek, netroufla. Představa, jak s ním balancuju v drcajícím vlaku nad tím (často hnusným) WC, mě dost odrazuje. Jezdíme autem, což znamená 3-5hodinovou jízdu podle provozu a toho, odkud vyrážíme a kam se vracíme.

Do auta mu pro jistotu dávám pod zadek jednorázovou podložku na přebalování, poslední dobou však už jen na cesty, při nichž hrozí, že nebudeme moct zastavit, jakmile si řekne, že potřebuje (např. když jedeme dlouhou dobu po dálnicích). To se nám samozřejmě už stalo. Když usne, vím, že vydrží, dokud se neprobudí. Pokud neusne, musím dávat pozor, případně zastavuji preventivně na místech, kde to jde.

Dávat plenku preventivě na spaní?

Nedávám ji. Řekla jsem si, když už bez plenek, tak vždy a všude. Základem je nechat malého vyčůrat před ulehnutím do postele. Když se v noci vzbudí a chce se mu (což se stává výjimečně), mám nočník poblíž. Občas není jasné, zda ho vzbudila potřeba nebo zuby, takže mu nočník nabídnu a buď chce, nebo ne.

Pogumované prostěradlo nemáme, špatně by se nám na něm spalo. Do té části postele, kde Vlče nejčastěji spí, jsem ze začátku dala, mám jednorázovou přebalovací podložku, nicméně to za celou dobu nebylo potřeba.

Jak řešit bojkot?

Hodně lidí, kteří trénují s dětmi od prvních měsíců bezplenkovku, zažilo nějaký bojkot. Já jich u malého zažila několik. Vždy souvisely s aktuálním vývojovým pokrokem (přetáčení, sezení, chůze, apod.). Ten poslední souvisel se vzdorovitým obdobím. Jednoduše se naučil chodit na nočník, nosil si ho, ukazoval na něj a pak, jako když někdo něco přepne, začal nočník zcela ignorovat.

Potřeby jsem odhadovala nadále a malého při nich usazovala na nočník. Jeho vzdor se projevoval i tak, že mi z nočníku nejednou utekl a potřebu vykonal za rohem, takže jsem neustále lítala s hadrem. Bojkoty jsou nervově velmi náročné období, kdy má člověk už už chuť se na to vykašlat a vrátit se k plenkám. Neudělala jsem to a jsem ráda. Bojkot trval nějaké 3 týdny, pak si malý už zase začal říkat jako předtím. Kdybych se uchýlila zpět k plenkám, je dost možné, že se jich nezbavíme třeba do 2 let či ještě déle.

A jedna vtipná historka na závěr

Jela jsme s malým do pražského nákupáku kouknout na podzimní boty pro něj a pro oříšky, které u nás nikde vážené neprodávají. Čůral těsně před odjezdem, takže by za standardní situace měl vydržet cca hodinu. Po 20 minutách jsme byli na místě, já si odskočila a on s nadšením ukazoval na mísy v kabinkách, okolo kterých jsme prošli. To dělá i doma, takže mi to nepřipadalo podezřelé. Vlezli jsme do obuvi, nesla jsem si ho na boku a najednou cítím, že je mi na tom boku podezřele teplo. Bylo po nákupech, protože jsem nám nevzala nic na převlečení, a to obvykle vozím náhradní věci oběma, takže zákon schválnosti jako vyšitý.

 

Kam dál:

8 komentářů: „Strasti a slasti brzkého začátku bez plenek

  1. To obdivuju. Jakoze, kdyz bez plen, tak bez plen. My jedem bezplinkovku od 3 dne po narozeni, ale pliny ma doted… v lete jse chtela aplikovat indianskou metodu, ale zjistila jsem, ze na to nemam nervy :D takze madam ma pliny doted. Nekdy vse dva dny uhlidame, pak jednou ne, ale je treba den, kdy je nehoda trikrat. Je to ani ne kvuli me lenosti prat obleceni (pliny peru taky), ale spis kvuli tomu uklidu okolo, parkrat v lete pocurala koberec, nebo gauc a ja nejsem zrovna klidas, tak nechci aby kvuli mymu nervovani mela nasledky :D

    1. No v tom odhadování nás poznávám předtím, že jsem malého na léto svlíkla :) A já taky nejsem zrovna kliďas, takže to bylo dost o nervy :D Jsem ale ráda, že to nakonec takhle vyšlo.
      Když nevyšla indiánská metoda, tak je asi nejjednodušší způsob nechat na dítěti, ať si to režíruje samo. Četla jsem o takových, které si okolo 2 let jednoho dne řekly, že už plínu nechtějí :)
      Uvidíš, jak vám to půjde. Držím palce, ať to jde bez nervů :)
      A k té bezplenkovce s plenkama – však tak to mají skoro všichni. U návodů, jak začít, se mezi potřebnými věcmi na prvním místě uvádějí plenky :D

  2. My sme od tretieho mesiaca používali látkové plienky. Pre niekoho horor ja na to nedám dopustiť. Na záchode som stále nechávala otvorené dvere aby videl že sa nemá čoho báť (možno negustiozne a nehygienické avšak donieslo to efekt). A odkedy vedel sedieť som ho stále pokladala na nočník oproti sebe. Najskôr oblečeného neskôr bez plienok. Vraj dieťa do roka nie je schopné pochopiť nočník .. že nie? Ani rok nemal keď veľkú potrebu robil zásadne do nočníka (pochopil že je to lepšie kvôli pohodliu) a od 14 mesiacoch začal nosiť nočník aj na čuranie. Pochopil. Keďže bola zima vonku sme chodili pre istotu s plienkami no málokedy boli mokré. Od jari sme chodili vonku bez plienok aj s náhradným oblečením. Asi dvakrát som ho musela použiť… Stále keď videl chlapčekov ísť pisat pridal sa k ním. Dadida do roka a pol sme prestali prať plienky. V noci sa začal budiť na a ominat šup na nočník a spalo sa ďalej. Kým sa kamarátky trápili skoro do troch rokoch, s bojkotom a plačom, my sme plienky mali odložené v skrini. A to bolo od známych reči, že sa nedoperiem 😁. Náročné deti potrebujú viac pozornosti, dotykov a trpezlivosti ale všimla som si, že nejak rýchlejšie chápe podstatu vecí a je oveľa vnimavejsi na okolie. Veľa pochytil od nás. A možno fuj… Že záchod otvorený, nočník uprostred izby návšteva, nenavsteva… Ale vo vyprazdnovani je kompletne samostatný už dávno a nemusím za ním behať. Nebojí sa, nehanbí sa. Stále tvrdím, že najúžasnejší a najdôležitejší pocit je správne vylučovanie. Zdravie nadovšetko.
    Je super že aj u vás je to bezproblémové. Ono sa to nezdá ale tie plienky nie sú dobré ani pre zdravie ani pre planétu.

    1. Látkovky obdivuju, na ty já neměla nervy (a asi brzo připojím vtipný článek proč). Na WC se mnou malý ale chodí tak od 9. měsíce, kdy začal ječet vždy, když jsem se mu vzdálila z dohledu. Vždycky mi podává toaleťák :D To posazení naproti je dobrý nápad, tak to zkusím vedle nácviku bezplenkovky u dalšího :) Ošo je šikula a ty taky, protože v brzkém odplenkování musí jet s dítětem i máma :)

  3. no teď tady pročítám postupně všechny stránky, hodně zajímavý blog:-)

    jako já to s tou bezplenkovkou nechápu, nechápu jak to poznáš a všichni co to dělají:-) ale velký obdiv že jsi do toho šla i s tím že když bez plenek tak bez plenek

    teď nevím jestli jsem to četla v tomto článku nebo v tom druhém ale určitě na tvém blogu – taky mě stresovalo u papírových plenek mít jich dostatek atd…papírovky jsem používala jen prvních 14 dnů po porodu a pak už jen látkovky a plně nám vyhovují – malý není opruzený, nemusí mít plenku moc utaženou (papírovku ano jinak jak sebou už mele když je větší tak si vychechlá a pak je počůraný, věřím, že mu to pomohlo na kyčle (protože u nás v rodině s kyčlemi potíže jsou a u něj nemáme) a hlavně jsem v klidu že se nestresuju abych měla dostatek plenek, prostě je, vyperu, narovnám a je to….
    látkovku jsem chtěla i proto aby se rychleji naučil na nočník ale nevím, když je počůraný tak mu to nevadí jen když je pokakaný

    1. Jé, to mě těší! :)
      No, poznala jsem vždycky velkou potřebu tak, že se prostě malý najednou zarazil a začal mručet/tlačit – nejdřív náznakem, abych to stihla, o chvíli později už doopravdy. Malou potřebu jsem od začátku do konce jenom časovala – před kojením, před spaním, po probuzení, při převlékání apod. Plenky jsem mu definitivně sebrala až v roce a čtvrt ;)
      Fandím látkovkám, ale pro mě to fakt není. Ty dva vtipné či „vtipné“ zážitky, které mě o tom přesvědčily, chystám v samostatném článku :D I když kdo ví, třeba s dalším dítkem zkusím někdy v budoucnu i látkovky :)

      1. aha tak to jo, tak malý teď už taky tlačí co jí příkrmy, takže když kadí to poznám:-) ale to čůrání to nevím no:-) na ten článek o látkovkách se těším!:-) já si je nemůžu vynachválit…a je sranda jak se toho manžel bojí a i když chci podat čistou plenku která není počůraná ani pokakaná tak ji drží jen dvěmi prsty:-D

Napsat komentář