Rok s miminkem

První narozeniny - Lego DuploSe synem jsme oslavili jeho první narozeniny. Žádná oslava v tom duchu, v jakém si ji hodně lidí představí, se ale nekonala. Ročnímu dítěti je opravdu jedno, že se právě před rokem narodilo. S tím jsme k tomu přistupovali. Zdravý dort (bez cukru podle tohoto receptu) jsem připravovala hlavně proto, abych ve vyrábění dortů získala nějakou praxi. Můj první dort podle toho taky vypadal. Syn by ho ale nejspíš nejedl, ani kdyby se povedl sebevíc. Trápí už ho zase lezoucí zuby, takže si sotva líznul krému. Kvůli zubům jsme ostatně „oslavu“ posunuli, protože něco slavit, když se dítě od bolesti celý den vzteká, není vážně k ničemu.

Náš dárek se mu ale líbil více, než jsme čekali a doufali. Lego (a jemu podobné stavebnice) máme rádi a Duplo si velice rychle oblíbil i syn. Hrajeme si s ním teď všichni, jakmile se k tomu naskytne příležitost, a já mám proto důvod sehnat v dohledné době další :)

Rok s miminkem za námi

Dítě udělá během prvního roku svého života neuvěřitelný vývojový skok. Než jsme si zvykli, že je s námi, už se z nečinně ležícího (ve skutečnosti ke mně se tulícího) miminka stal zvědavec přetáčející se na bříško. Poté už následoval jeden pokrok za druhým – příkrmy, pérování na čtyřech, lezení, sezení, stání, chůze. Jak to u nás vypadalo měsíc po měsíci, si můžete přečíst v pravidelných přehledech. Tady jen rychlý souhrn:

první úsměv 4 týdny
přetáčení na bříško 3 m + 3 týdny
válení sudů 4 m + týden
první příkrm 5 m + týden
pérování na čtyřech 5 m + 2 týdny
lezení po čtyřech 5 m + 3 týdny
samostatné sezení 6 m
stavění se 6 m + 3 týdny
první slova 7 m + týden
obcházení nábytku 7 m + 3 týdny
samostatná chůze 10 m
slézání z postele 11 m + 2 týdny
Plácnem si? :) 11 m + 3 týdny

Syn je divoch, pohyblivost má v rodině. Řekla bych, že se na tom ale projevilo i to, že jsme ho nedrželi ve svěrací kazajce v zavinovačce, v postýlce ani v ohrádce. Nezavinování + nošení v ergonomické poloze se určitě projevilo i na dobrém vývoji kyčlí. Museli jsme pouze na dvě kontroly, často se chodí na tři (někdy i na více) nebo je nutné dávat širší plenku.

Zvládli jsme s ním přečkat šestou nemoc i nepříjemné nachlazení. Dvakrát jsme s ním stanovali. Výlety jsme museli omezit na +- 15 kilometrů, ale i tak jsme toho navštívili docela dost. Občas zvládám i něco ušít nebo utkat.

Jsem ráda, že plive od začátku dudlíky.

Nejlepší a nejpřirozenější dudlík na spaní je prs. Syn těch několik dudlíků, co se nám doma sešlo, používá jako kousátka – žvýká je ze všech stran včetně plastového držátka, nikdy je však necumlá jako dudlík.

Děti s dudlíkama se mi nelíbí, zvlášť starší děti s dudlíkama. Nedávno jsem viděla tak odhadem 2,5 roku staré dítko, jak žvýkalo dudlík a zároveň s tím si poroučelo, co chce v obchodě koupit. Takhle bych vážně dopadnout nechtěla.


Miminko - první měsíc Miminko  - druhý měsíc Miminko - třetí měsíc

Miminko - čtvrtý měsíc Miminko - pátý měsíc Miminko - šestý měsíc

Miminko - sedmý měsíc Miminko - osmý měsíc Miminko - devátý měsíc

Miminko - desátý měsíc Miminko - jedenáctý měsíc Miminko - dvanáctý měsíc

Jaké je to teď?

S příchodem batolecího věku (nesmyslné označení pro druhý a třetí rok) s námi žije jiné dítě – v obličeji starší, v chování zvídavější, hravější, pozornější a snad i tak trochu samostatnější. Hodně věcí chce zkoušet sám, stále více věcí se snaží objevit a poznat.

Od začátku s námi spí v posteli a zůstane tomu tak i nadále. Dále ho kojím (zejména večer, v noci a ráno) a půjde-li to, nechám na něm, kdy se sám odstaví. Stále neumí sám usnout. Nosím ho doma i venku, ač kus z procházky už ujde po svých.

Rodiče náročných miminek asi moc neuklidním tím, co napíšu ohledně spánku a potřeby mazlit se – už nejméně půl roku se u nás nic nezměnilo. Syn i nadále večer usíná u kojení a po uspání mohu postel opustit většinou jen na pár desítek minut (nejčastěji se malý do půl hodiny vzbudí a opět vyžaduje mlíko, resp. prso jako dudlík). Už mnoho měsíců mi to však nevadí. Těch knížek, co přečtu! Případně se s mužem můžeme podívat na nějaký film, povídat si nebo se jinak věnovat sami sobě, nic z toho malému nevadí, hlavně že není v posteli sám :) Přes den usíná v 90% případů v šátku/nosítku, po uspání následuje hopsání na gymnastickém míči (= proto můžu prosedět několik hodin denně u počítače a přitom syna neodbývat).

Odměnou nám je ten šikovný usměvavý kluk (pokud ho tedy zrovna netrápí zuby).

Jsem vděčná za kontaktní dítě!

Jen mi pár měsíců trvalo, než mi to došlo. Když jsem se s tím smířila, zjistila jsem, že to tak strašné není. Vážím si toho. Už bych nechtěla miminko, které je spokojené celý den v postýlce a kontakt s mámou nevyžaduje častěji, než se zachce mámě. Už bych nechtěla miminko, které se nerado nosí.

Kontaktní rodiče z nás udělal syn a my i přes všechno nepohodlí, které s tím souviselo a souvisí, věříme, že se nám to časem vrátí. Třeba tím, že nás bude mít rád i v pubertě a také tím, že z něj vyroste zdravě sebevědomý, vyrovnaný a celkově spokojený člověk.

Co bych dělala jinak, pokud bych mohla vrátit čas?

Nad touto otázkou jsem se zamýšlela několikrát a spěju k odpovědi, že nic. S časem získanými zkušenostmi bych některé věci vyřešila snáz nebo dřív, avšak nic zásadního bych neměnila. Vstoupit do nové životní role chce čas a každý občas šlápne vedle. Novopečení rodiče se učí skoro tolik věcí, jako nově narozený človíček. Zkoušeli jsme sice blbosti jako dudlík, trápili jsme se tím, že nechce sám spát (o usínání ani nemluvě), občas nám docházely síly a byli jsme nevrlí. Nikdy jsme ho ale netrápili samotnou, vyplakávací metodou a jinými nesmysly.

Kontaktní rodičovství prvním rokem ale ani zdaleka nekončí a my hodláme jít synovi příkladem i nadále. Začíná období plné učení, objevování, napodobování, pokládání zvídavých otázek, vymýšlení a hraní zábavnějších her a trávení spousty času na čerstvém vzduchu.

Kam dál:

4 komentáře

  1. Evien

    4.3.2017 at

    Samozrejme ze si mozeme tykat, ved som mlada:) Pekny clanok, je vidiet ze si spokojna so svojim zavedenym vychovnym systemom..kazda mamicka ma zavedeny nejaky system a veri ze tak je to spravne. Koniec koncov kazda mamicka chce pre svoje dietatko len a len to najlepsie a riadi sa pritom svojim srdcom:) Par postrehov k clanku: Moj syn je nauceny na cumlik ale rozhodne nie je na nom zavisly a niekedy ho doslova odmieta…nasilu mu ho nedavam no na druhej strane si myslim ze je dudlik velkou pomockou..dietatko sa pri nom dokaze ukludnit a vytahovat prso za kazdym ked sa chce dieta len ukludnit alebo pobavit mi pride pre mamicku dost obmedzujuce..ale to je len moj nazor:) Moj syn bol odmalicka v perinke a problemy s nozickami nema ziadne..tretia kontrola ani u nas nie je nutna..viem ze vela deticiek odmieta byt v zavinovacke ale moj Tomasko tam bol velmi rad a ovela lepsie spinkal v perinke ako bez nej..tu je vidiet ze kazdemu dietatku vyhovuje nieco ine..Tomasko je odmalicka nauceny spinkat vo svojej postielke..ked ma potrebuje citit chytim ho za rucku pretoze postielku mam prisunutu tesne vedla mojej postele..takze mame obaja pocit ze sme blizko seba a zaroven mam v posteli sukromie s manzelom a to je pre mna tiez dost dolezita vec..ale pokial ti vyhovuje mat miminko pri sebe v posteli je to len dobre:) hlavne je aby bola stastna maminka aj miminko len tu by som sa bala buducnosti..ked bude chlapcek starsi a podla mojho nazoru v posteli nikdy nedokaze spat lepsie ako napriklad v postielke..vidim to aj na bratrancovi ktory si z postele vylezie kedy sa mu zachce..z postielky si dieta tak lahko nevylezie..ako to mas premyslene do buducna?:) Tomasko sice spava v postielke ale potrebuje ma velmi casto..vyzaduje si moju pozornost..nepatri medzi tie deti ktore sa pol dna zabavia same..to vobec nie..musim sa mu stale venovat a citim ze mame k sebe moc blizko a to aj napriek tomu ze nejde uplne o kontaktne miminko..dufam ze som sa ta nedotkla..aj tvoj system ma urcite nieco do seba a je vidiet ze mas so syncekom len a len dobre umysly:) len som ti chcela priblizit ako to funguje u mna..mame to trosku inak ale necitim sa byt o nic ukratena..inak mas nadherneho synceka:) a suhlasim uplne s tou oslavou..tiez si myslim ze rocnemu dietatku je uplne jedno ze sa pred rokom narodilo..neuznavam zbytocne ceremonie okolo oslavy a napad s legom sa mi moc paci..inspirovala si ma:)

    1. veruce

      7.3.2017 at

      Díky za komentář a zkušenosti :) Jak píšeš, každý vychovává podle sebe a je to tak v pořádku, pokud to dělá opravdu podle své intuice a citu, nikoli podle toho, co mu radí tihle a tamti :) Můj syn má prso opravdu jen na spaní (a na zuby, když nezabere ani nošení), takže to zas tak omezující není. Jak jsme psala, taky jsme dudlík na spaní zkoušeli, ale rychle to prokoukl a prostě ho nechce :) S tou peřinkou jsem to myslela zejména tak, jak to bylo zvykem dříve – zašněrované dítě po celý den. Většinu dětí peřinka na noc opravdu uklidní, když nespí s mámou (pro zajímavost – taky jsme zkoušeli a také to odmítal, stejně tak měl ze začátku přiraženou postýlku bez bočnice k naší posteli a stejně tam spát nechtěl. V tomhle máme prostě opravdu náročné dítko :)). Jak to bude do budoucna, uvidíme. Zatím z postele neutíká i přesto, že z ní slézt umí, vždycky čeká na mě :) Vyhánět ho z naší postele nebudeme, až bude připravený, odstěhuje se do vlastního pelechu. Podle toho, co píšeš, máš normálně kontaktní miminko a je dobře, že se mu věnuješ :) Nekontaktní miminka právě vydrží v postýlce sama většinu dne a nevadí jim, že je máma přijde jen čas od času zkontrolovat a jinak se jim nevěnuje. To se mi právě nelíbí a zní mi to spíš tak, že to ty děti v tichosti trpěji, protože neznají nic jiného, ale mohu se mýlit. Nemyslela jsem to tak, že by maminka miminka, které není tak extrémně kontaktní, byla o něco ochuzena. Chtěla jsem se prostě jen podělit o to, že jsem si na tak kontaktní dítě zvykla a už mi to nepřijde jako nezvladatelná situace (první měsíce mi to totiž tak připadalo a neustále jsem si kladla otázku, co dělám špatně).
      Jsem ráda, že jsem tě inspirovala Legem, je to výborná hračka pro celou rodinu :)

  2. Lilian

    6.3.2017 at

    Moc hezké shrnutí prvního roku.. Zavzpomínala jsem na to, když jsem podobný článek psala já. Začal tedy chodit pěkně brzo v 10 měsících.. Šikula! :-) Jinak jsem koukala, že to máme dost podobně – kojení na uspání + hlavně v noci.. Prostě nás ti malincí potřebují. Dcera se chce kojit i teď v noci dost často (22 měs), ale tak jako Vy/Ty -mě už to nevadí a ráno jsem vyspaná, pokud to není v kombinaci s buzením s pláčem/bolestí ze zubů.. A hlavně jako u vás doma je mi odměnou spokojená holčička, se kterou se těším na každý další den.. Kojení, kontakt, nošení.. nádherné zážitky. Přeju ať si to dál co nejvíc užíváte!

    1. veruce

      7.3.2017 at

      Děkuji za komentář a podobné zkušenosti :) Klidně si tykejme, myslím, že jsme to snad už pod nějakým článkem dříve dokonce řešily :) U syna očekávám, že noční kojení ještě nějakou dobu probíhat bude, stejně tak usínání u něj, ale už nechám na něm, kdy od toho upustí. Trvalo mi pár měsíců, než jsem se smířila s tím, že sám neusne a že mě v té posteli potřebuje mít poblíž, ale teď už to beru jako normální věc :)

Leave a Reply