Slovanská máma

Osvědčené rady na spánek, které opravdu nezabraly

Spící batoleDnes opět s humorem, aneb víte jak poznat, že máte doma dítě náročné na spánek? Jednoduše – ani jedna z osvědčených rad nezabere :)

„Nacpi ho do svěrací kazajky zavinovačky.“

Ha ha. Já vím, že to na spoustu novorozenců zabírá, ale Vlče je vychytralé už od narození. Tímto se nechal syn obalamutit jednou v porodnici, pak už nikdy.

„Dej mu nad postýlku kolotoč, bude koukat, až z toho usne.“

No, kolotoč se Vlčeti líbil, to jo. Koukal na něj, pomalá melodie se mu celkem pozdávala, k hračkám nad sebou natahoval ruce, smál se u toho, ale usnout? Ani omylem.

„Tak co promítací želva?“

Ten samý případ. Kouká na to, s nadšením v hlase upozorňuje na změnu barvy, ale spánek mu to nepřivodí. (A ty melodie z chrastícího repráčku se nedají poslouchat, kdyby někdo namítal, že mu je nepouštíme a že je to z toho.)

„Pusť mu nějaký bordel do pozadí, ať neusíná za ticha.“

Pouštím mu black metal, středověký folk a dark ambient :) To mu hraje u usínání v šátku i u kojení už od narození a usíná tak dobře. Představa, že by ho ale měla uspat samotná hudba, je nanejvýše utopická.

„Určitě má hlad a mlíko mu nestačí, dej pořádnou dávku kaše k večeři.“

Párkrát jsem tuhle radu vyzkoušela, resp. jsem ho k večeři nechala sníst tolik kaše, kolik jí sníst chtěl. Výsledek? Žádný. Celou noc ji průběžně zapíjel mlékem. Prso v noci nehledá kvůli hladu, bych řekla, má ho jako dudlík (a je to přirozené, jen tak mimochodem).

„Důležitý je režim a rituály!“

Navečeřet, pohrát si, umýt, vyčistit zuby, číst si nebo prohlížet si knížku. Fajn a dál? Jedině kojení, sám fakt neusne :)


Poznámka pod čarou bez špetky humoru – k psychickému týrání v podobě vyřvávací metody, která je prý také zaručená, mě nikdo a nic nepřinutí.


Jakou zaručenou radu ke spokojenějšímu spánku dětí jste slyšeli a následně použili? A jak to fungovalo?

Jakou radu považujete za naprostou blbost?

Kam dál:

12 thoughts on “Osvědčené rady na spánek, které opravdu nezabraly

  1. Alenka - Dětský blog

    Přesně náš případ. Malej až do roku usínal jen u prsa, ale i to skoro přestalo fungovat. Byla jsem zoufalá, vyčerpaná a vyzkoušela jsem úplně všechno. Malej prostě neuměl usnout. Odpadával až naprostým vyčerpáním. Na radu doktorky jsme zkoušeli i homeopatika a efekt žádný. Nakonec došlo i na vyřvávací metodu. Rvalo mi to srdce a nervy. Nevydržela jsem ji. Ale díky ní jsem zjistila, že malej se spíše uklidní, když je v pokoji sám, než když se ho snaží kdokoliv jakkoliv uspávat. Prostě jsme ho rušili. Neuvěřitelné, ale je to tak. Teď v 15 měsících usíná v postýlce sám. Za tmy a bez jakýchkoliv pomocníčků. Po večeři nám začne mávat a to je znak, že je připraven jít do postýlky. Položím ho, přikryju, zamávám a odejdu. On si tam tak 2 minutky zanadává (nepláče) a postěžuje plyšákovi, jak náročný měl den a spí. Každý na náš styl uspávání zírá s otevřenou pusou a nechápe. Trvalo nám dlouho najít pro malého ten správný způsob, ale podařilo se.

    1. veruce Post author

      Když jsem přišla na to, že s malým nemusím po nocích hopsat na míči, ale že v klidu usne u kojení (zhruba ke konci šestinedělí), tak jsem se zároveň bála toho, že by to jednou nemuselo zabrat, že tahle schopnost usnout mohla vymizet. Naštěstí to funguje i dnes, kdy malému táhne na 17 měsíců. Uspávat jinak by bylo vážně o nervy.

  2. Jana

    Co považuji za největší blbost? To zatím nemohu říci, popravdě tohle zatím moc neřeším, jen vím, že „kazajka“ by prý měla zabírat :D Můj bráška, když byl maličký v kočárku, tak vždycky 100% usnul pod šípkovým keřem. Do 5 minut. Postavila jsem ho tam a do chvilky byl tuhý. Já si sedla na zem a malovala si.

    Každopádně čím více o šátcích u tebe čtu, tím více mám strach ze šátků. Neodsuzuji je. Ale mám z nich strach, protože žádné dítě, které mi kdy bylo svěřeno (brácha odmalička, aupair pro půlroční miminko,…), mne na šátky nijak nepřipravilo. A jde tedy o jednu velkou neznámou …

    1. veruce Post author

      U nás v rodině zase jedno dítě usínalo pod míhajícími se větvemi ve vánku. Je pěkné, když to některé děti zvládají. To moje při podobném pokusu chvíli koukalo a pak se rozkřičelo, jak se mu nedařilo usnout :)
      Tak on tě nikdo nenutí šátek používat, ale je fajn si k nošení najít cestu :) Upevňuje to vztah mezi mámou a miminkem, usnadňuje to uspávání, pomáhá to miminkům, když je něco bolí. Bát se není čeho. Budeš-li chtít začít, naučíš se navazovat velice rychle, případně existují ještě ergo nosítka :)

  3. beallara

    Jako každé člověk je solitér, tak i každé dítě je své.
    Tudíž ani všeobecné rady nejsou poplatné.
    Ani já nejsem a nebyla jsem příznivcem vyřvávací metody, ale osobně bych se maličko přikláněla k udržování rytmu dne. Pokud si dítě zvykne na zajetý rytmus, na běžnou stereotypní rutinu, nebude mít v budoucnu problém při vstávání do školky či psaní úkolů.
    Možná to bude znít socialisticky, ale už je to léty ověřený systém a každá k němu dojdete.
    Pokud si dneska necháš dítě běhat ještě ve 22hodin, nemůžeš očekávat nějaký soukromý nebo intimní život.
    Nezná se to, ale i partner patří do života, může být sebetolerantnější, ale skutečně trpí a potřebuje náruč i on, nemluvě o náruči ženině. / i ta potřebuje náruč jinou než dětskou /
    Vše je navázáno, vše spolu souvisí.
    Mluví ze mě zkušenost, roky a praxe na kojeneckém oddělení.
    Pomaličku, polehoučku, nenásilně, říkám to své dceři.
    Držím palce, chce to mnoho trpělivosti a hlavně důslednosti, ale následný výsledek je boží.

    1. veruce Post author

      Tak já nemám nic proti udržování rytmu dne, avšak je potřeba také přihlížet k tomu, že tak do dvou tří let se ten spánek u dětí mění, někdy i každý měsíc, takže nastavovat třeba ročnímu dítěti, že má vstávat v šest a chodit spát v osm je za mě celkem nereálné. Hodně se to odvíjí od toho, jak se přes den unaví, kolik bude mít nových podnětů, kolik se toho naučí. Mně osobně se celkem zamlouvá současný stav, ke kterému malý tíhnul od mala – vstává se mezi sedmou a osmou, chodí se spát mezi devátou a desátou. Když do desíti usne, já mám pak ještě tak dvě tři hodiny času na počítač i muže ;)
      Jinak v článku jsem nenarážela na to, že by se nějaký rytmus neměl dodržovat vůbec, ale spíše na to, že ty večerní rituály, které se doporučují, také nemusí do určitého věku stačit na to, aby se dítě uložilo do postele a hned spalo ;)

  4. ali cajazpalaca

    Tak tak presne to fungovalo aj u nás. Všetky tie super rady čo a ako, a malý zaspí… lebo všetci tak spali tak musí aj môj. A hotovo! Nič nepomohlo okrem didy alebo nosenia. Kočiare a postieľky boli úhlavní nepriatelia spánku o zavinovačke v ktorej dostaval hysterický záchvat ani nehovorím.
    Jednoducho, raz za čas sa narodí dieťa, ktoré je iné ako všetci kopiráci a spoločnosť sa to buď naučí akceptovať alebo bude hučať. Do mňa hučia doteraz a to má malý onedlho 3 roky :-D.
    Nuž, naše bábätká nechcú plávať s davom už od mala. A ja ho za to milujem najviac na svete :-)

    1. veruce Post author

      Já bych dokonce řekla, že ty naše děti ani nebudou takové výjimky, jak si občas myslíme. Jen to někteří rodiče řeší hrůzami jako vyřvávací metoda :/ A jinak přesně – je můj, i přesto, že je to s ním v oblasti spánku vážně náročné :)

  5. Domi

    U nás jedině kojení a společné spaní. Přes den je dobrej uspávač i auto a když byla menší, tak i kočár, pokud to dostatečně drncalo:D. Ještě, ani ne tak k uspání, ale spíš udržení spánku po odložení, pomáhal bílý šum, když byla miminko. Teď má dva roky a prakticky se už odstavila, protože mlíčko už není, ale i tak si večer ráda nasucho podudlá a pak se tulíme dokud neusne. Ale ke 2. narozeninám dostala vlastní postýlku, chtěli jsme pozvolna zkoušet, jestli občas vydrží spát sama, a jí se tak zalíbila, že i přes naše lákání, jestli dnes nechce spát s námi, řekne ne a beží do svojí postýlky:D.

    1. veruce Post author

      Jé, tak to si zvykla snadno, to je fajn :) Já to říkám pořád, že jakmile je dítě připravené, odebere se do vlastní postele (i v jiné místnosti) samo a není potřeba ho k tomu od narození nutit :)

  6. zazvorek

    My jsme v prvních týdnech měli přesně opačný problém, a to jak dcerku vzbudit a udržet vzhůru aspoň na kojení :-D Asi po měsíci a půl se to ale úplně otočilo a teď přes den nespí skoro vůbec. Odměnou za její celodenní blbnutí je nám nepřerušovaný spánek cca od devíti večer do sedmi ráno :-D (Za to ovšem může umělé mléko, nikoliv naše snaha o nějaký režim a rituály.)
    Ale jinak – v těch lepších dnech – funguje dumlání prsu (i nasucho), delší jízda autem, dlouhá procházka na čerstvém vzduchu (zpravidla usne až tak po 3 hodinách drncání v kočárku), šátek, společné tulení v naší posteli a hlasitá muzika (miluje živé koncerty anebo třeba monotónní Born slippy od Underworld :-)).
    Tak všem hodně trpělivosti s uspáváním!

    1. veruce Post author

      U malého si taky pamatuji období, kdy přes den prakticky nespal, ale v noci se i tak budil několikrát. A u kojení mi usíná dodnes :) Jen v prvních dnech jsem ho také musela udržet vzhůru, aby přibýval na váze a mohli nás konečně pustit z porodnice domů :D
      Tak ať malá spí a usíná už jen ukázkově :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *