Slovanská máma

Nošení miminka / Proč už nechci kočárek

Miminko v nosítkuV minulém článku o nošení jsem se rozpovídala o tom, jak jsem začala syna nosit (článek si přečtěte zde). Syn bude brzy mít rok a stále je často nošen. Doma spí v šátku, venku už kousek ujde po svých a pak ho dál nesu. Kočárek jsme nepoužili už více než půl roku (jen párkrát si ho povozily babičky). Některá pozitiva nošení beru jako naprostou samozřejmost, takže mě udivilo, kolik by mi toho při tlačení kočárku chybělo a kolik komplikací by mi to přineslo. Stačilo malého vzít teď v zimě párkrát na procházku na sáňkách a věděla jsem, že se šátku nevzdáme a kočárek i nadále zůstane mimo náš domov. Dají-li nám bohové další rádo se nosící miminko, už s ním ani kočárek nebudu zkoušet a budu ho rovnou nosit. Tento článek shrnuje výhody, které pro nás nošení představuje.

Kontakt s miminkem

Je blízko. Cítím každý náznak spokojenosti či nespokojenosti, stejně tak vnímám jeho tepelný komfort. To platí ve všech případech. Dále uvádím, jak to u nás chodí na procházkách, na které nechodíme, aby malý spal, ale aby pozoroval svět. Přes den spí doma v šátku, ale o tom až níže.

Povídám si s ním, popisuji, co cestou vidíme, okolo čeho zrovna jdeme, kam půjdeme dál, co budeme dělat. Jak bych si ale mohla povídat s dítětem, které sedí půl metru přede mnou a odděluje nás střecha kočárku (v případě sporťáku/golfáče)?

S tím souvisí i rozhled miminka. To, které jen nečinně leží v hlubokém kočárku, vidí na stříšku, možná na nebe, koruny stromů a na mámu, která je pro ně prostě daleko, jinak ze světa nevidí de facto nic. Miminko ve sporťáku vidí všechno možné, ale na mámu zase nevidí vůbec. Svět okolo sebe pozoruje, ale máma vůbec nevidí, na co zrovna kouká a tak mu to nepopíše. Miminko se u mámy v šátku/nosítku cítí v bezpečí a z její perspektivy objevuje a pozoruje svět. Máma si zase s dítětem může povídat, což jistě podporuje jejich vzájemný vztah.

Uspávání doma

Na uspávání i spaní máme opravdu náročné dítě. Nepochybuji o tom, že to souvisí s blbým příchodem na svět (o spánku syna píšu zde, o porodu zase zde).

Miminko v šátkuMísto toho, abych se rozčilovala a nadávala, proč se zase vzbudil po několika minutách, kterým předcházelo zdlouhavé uspávání na posteli, a proč dál už nespí, i když je očividně unavený, vezmu si ho do šátku. Pustíme si nějakou hudbu, protancujeme pár skladeb a malý spí. Takto prospí i více než hodinu, někdy skoro dvě. Sám na posteli vydrží sotva 15 minut (výjimečně 2x tolik).

Toto praktikuji více než půl roku a mrzí mě, že jsem na to nepřišla dřív. Ušetřila bych si hodně nervů. Nu, i máma se učí postupem času :) Během denních spánků můžu nerušeně sedět u počítače a u toho ještě posilovat na gymnastickém míči (bez pohupování by se totiž stejně brzo probral).

MHD

Času od času musíme jet někam vlakem, tramvají, busem, metrem. S malým v nosítku to nepředstavuje větší problém. Zpravidla si sedneme a jeho si posadím na klín. Jelikož se mu věnuji a povídám si s ním, jen výjimečně se mu cestování přestane líbit.

V plném dopravním prostředku nás zatím vždy někdo pustil sednout (to se mi třeba v těhotenství stalo jen 3x). Zabíráme spolu daleko méně místa než by zabíral kočár. Fakt nevím, jak bych se s ním mezi ty lidi rvala. Stejně tak mě neláká představa tahání kočárku do jiných než nízkopodlažních dopravních prostředků, resp. otravování ostatních s tím, že potřebuju pomoc (fakt nechci sledovat ty kyselé ksichty a kazit si tím den už tak zkažený lítáním po Praze).

Terénní procházky

Miminko v nosítku ManducaKdyž jsme vyjeli s kočárkem, mohli jsme se vydat pouze tam, kam jsem věděla, že bezpečně projedeme. Když jdeme se šátkem/nosítkem, můžeme se vydat téměř kamkoli mě nohy zanesou.
Na výlety a výšlapy do hor, do skal, do lesa, na které jsme byli s mužem zvyklí před narození syna, můžeme jezdit dál a nemusíme je plánovat jen po cestách, které jsou vhodné pro kočárek.

Volné ruce

Čas od času se stane, že nutně potřebuji něco udělat (třeba uvařit a uklidit kvůli návštěvě), avšak syn má zrovna neutišitelnou potřebu být u mě. Není problém, beru ho do šátku nebo na záda do nosítka. Zvládám tak přípravu jídla, vytírání i jiný úklid, věšení i sklízení prádla a malý je přitom spokojený, případně to prospí.

Posilování

Pokud jste dočetli až sem, tento bod vás asi nepřekvapí. Při uspávání a následném hopsání na míči posiluju citelně nohy a záda, při procházkách vlastně taky. Miminko je měsíc od měsíce těžší (zatím s oblečením cca 10kg), postupně přidávaná zátěž mi nevadí. Plánuji nošení, dokud bude malý chtít. Nutno však podotknout, že mám trénink z tahání 25kilové krosny po horách.

Skrytí poporodního bříška

Po císaři mi zůstala diastáza, čili i rozteklé břicho. Než jsem s ním mohla začít něco málo dělat a než se samo trochu spravilo, nesené miminko ho zakrylo a já nebudu zapírat, že jsem se cítila o něco lépe :)


A co vy, jaké výhody vidíte v nošení miminka?

Kam dál:

11 thoughts on “Nošení miminka / Proč už nechci kočárek

  1. Jess

    No vidíte, já zase nedám dopustit na kočárek a nikdy bych šátek nepoužila. Do kočárku si ukládám kabelku, případně i nákup a jsem ráda, že se nemusím s ničím tahat. Každý to má jinak. :-)

    1. veruce Post author

      Znám hodně maminek, které střídají kočárek s nošením podle situace nebo potřeb miminka. Můžu se zeptat, proč šátek nikdy? :)

      1. Jess

        Určitě, bez problému, no nikdy jsem neholdovala ani nošení batohu, natož na břiše, taky máme v rodině bolesti zad a nejednou jsem měla housera, jednou jsem ležela doma měsíc, takže moje záda na to nejsou, bála bych se. Taky bych šátek nepoužila, protože, ač to může znít jakkoliv divně, malá se nerada nosí – ano, občas chce pohoupat, ale má ráda svůj klid, spinká i přes den v postýlce a není takový ten kontaktní typ, takže by to nebylo prospěšné mně ani jí.

        1. veruce Post author

          Děkuji za reakci. V tom případě to chápu. Důležité je zejména to, aby bylo spokojené miminko :) Divně to nezní, už jsem slyšela o několika dětech, které v prvních měsících vůbec nesnesly nošení (zejména kvůli vertikální poloze).

  2. Evien

    ďakujem za komentár:) Držím palce, aby Vám dopadlo dobre aj posledné štvrté očkovanie:)
    A teraz k článku: Síce som šatku zatiaľ nepoužila, verím, že určite máte pravdu vo všetkom čo ste napísala…miminko je blízko atď…súhlasím s vami. Ale zároveň si myslím, že tak ako šatka aj kočiar má svoje výhody:) Preto si myslím, že kombinácia oboch je asi najlepšia. Kočík je dobrý na úložný priestor, napríklad na nákup, ako napísala Jess, a odľahčí chrbticu:) Toto ma veľmi zaujíma…nebolí Vás z nosenia chrbát?:) Trochu mi je ľúto, že som šatku zatiaľ nepoužila..Tomáško mal koliky a často bol nosený na rukách…šatka by mi to určite uľahčila a mohla som mať voľné ruky a doma niečo popri malom porobiť. Ale stále mi vŕta v hlave tá chrbtica:) Dajte mi prosím vedieť ako to zvládate, ďakujem:)

    1. veruce Post author

      Kombinaci obojího asi uvítá nejvíce rodičů :) Ač kočárek nepoužívám, jsem zastánce zejména toho, aby se vyhovělo potřebě dítěte – pokud dítěti nevadí kočárek, nevidím v tom problém. Pokud naopak kočárek bojkotuje, měla by maminka nad nošením začít rychle uvažovat. Na koliky a později na růst zoubků to byla vedle kojení snad jediná věc, která u nás fungovala (a dodnes funguje). Nepřeji Tomáškovi bolestivé prořezávání, ale pokud by ho potkalo, určitě nošení doporučuji :)
      A co se týče zad – nebolí. Syn zatím váží s oblečením cca 10 kg a stále ho pár hodin denně nosím na břiše/hrudníku. Záda to zvládají bez problémů, po 10-15 km dlouhé procházce cítím spíš stehna než záda :) Je to hodně o technice úvazu a/nebo kvalitě nosítka a také o postupné zvyšování zátěže, jak miminko roste.

      1. Evien

        Veľmi pekne ďakujem za odpoveď:) pravdepodobne šatku vyskúšam:)

  3. Lilian

    Já se přiznám, že jsme nosili v manduce. Šátek jsem pořídila relativně pozdě a malou už nošení přestávalo bavit, ale nošení jako takové jsme si moc užívali (a manduky se nebál ani tatínek, takže to nebylo jen na mě :-)). Za mě nejdůležitější byl kontakt – naprosto nádherný pocity, výhoda v uspávání a pak možnost třeba pracovat na počítači nebo právě možnost jít do lesa kde není žádná zpevněná cestička pro kočárek..

    1. veruce Post author

      Manžel syna v Manduce také občas nosí, většinou na delších výletech, kdy se v nošení střídáme :) Vidím, že výhody v nošení vlastně vnímáme úplně stejně :)

  4. Ali Čajazpalaca

    Super článok. Akoby som čítala o sebe. Je síce pravda, že k aktívnemu noseniu ma donútil priamo môj náročný synček, no neľutuje. Keď som zistila všetky tie výhody…
    Okrem tebou spomenuté je aj to, že som sa bála, že na mňa zavolajú policajtov, lebo týram dieťa v kočiariku. Spokojné prechádzky po lese sa zmenili na rockové koncerty tiahnúce sa z kočiara. A o MHD sa ani nevyjadrujem. Niekoľko krát som zostala stáť na zastávke, pretože neprišiel nízkopodlažný spoj, ale poschodová električka a razom sa všetci chlapi okolo mňa vytratili dnu bez pomoci.
    Manduka a šatka boli veci, bez ktorých ani na krok. A to diskrétne dojčenie bolo na nezaplatenie. Aj bez trápnych rečí a ksichtov okolo.
    Ak by si mala záujem, tu je aj môj článoček o maminke – kengure :-)

    Dnes to dáme na klokana

    1. veruce Post author

      Mě k tomu také víceméně donutil syn ;) Pocit z vození křiklouna v kočárku mám stejný. Kolikrát jsem si řikala, že se policajti půjdou určitě přesvědčit, jestli jsem to dítě někde neukradla, když mi tam tak řve :D
      Článek si přečtu :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *