Nešahej na to, budeš mokrý

Batole objevuje světVenku chvíli mrholilo, chvíli pršelo. Všechno bylo mokré, listí na zemi dokonce nacucané vodou. Celou první polovinu cesty šel malý ukázkově se mnou za ruku, ukazoval mi, co chtěl pojmenovat, a co ho zrovna zaujalo. Když bylo třeba, zrychlil, jinak jsme šli jeho tempem. Dopředu jsem ho obeznámila s tím, že nejprve půjdeme nakoupit a poté se ještě projdeme. Teprve v druhé půlce procházky (tedy po tom nákupu) se mě pustil a šel si otlapkat všechny protiparkovací sloupky v řadě (cca 12 za sebou). Zmáčel si ruce i rukávy, ale místo mrmlání se začal usmívat ještě víc než do té doby.

V tu chvíli mě to napadlo.

Vadí to, že je zmáčený, jemu nebo mně?
Vadí to, že se dítě ušpiní, zablátí, namočí jemu nebo rodiči?

Jistěže jen mně. Jistěže jen rodiči.

Každou chvíli to někde slýchám:

Nech toho, zašpiníš se (myšleno v přírodě o hlínu).
Nešahej na to, budeš mokrý/á.
Nešlapej tam, budeš mít špinavé boty.
Nechoď tam, spadneš a zašpiníš si kalhoty.

Už už bych chtěla napsat, že jsem to nikdy nepoužila, ale popravdě, kdo z nás to někdy neřekl? Třeba v případě, kdy míříte k někomu na návštěvu a nemáte náhradní oblečení? Jenže já to slýchám i během procházek, kdy ty děti na sobě mají oblečení do přírody. To, že budou mokré a špinavé, to vadí zejména rodičům. Dětem tento přístup brání v objevování světa, ve zjišťování toho, co to vlastně znamená být mokrý a špinavý. Když si jdou za svým a vyzkouší to, spojí si tuto zkušenost ne s tím, že by to bylo nepříjemné samo o sobě, ale s tím, že se to rodičům nelíbí, že potom zvyšují hlas, křičí a táhnou je zpátky domů pod záminkou, že si na sebe musí vzít něco čistého a suchého hned.

Takhle jsem to nikdy nepraktikovala. Rozhodně ne vědomě. Netvrdím, že mi to párkrát neujelo, člověk prostě občas vypálí něco, co slýchal jako malý dřív, než situaci vyhodnotí jinak. Dávám si na to pozor. Když opravdu nastane chvíle, kdy nechci, aby se malý zašpinil (třeba proto, že s sebou náhradní oblečení prostě nemám), vysvětlím mu to. Vysvětluju mu to už od té doby, co chodí na procházky po dvou.

Nešahej na to/Nechoď tam. Zašpiníš si oblečení a já tě dneska nemám do čeho převléknout.

Už ty nejmenší děti potřebují vědět důvod, proč nemají něco dělat, a potřebují někde nabýt tu prvotní zkušenost toho, co to znamená být mokrý a špinavý z venku. Když to okolnosti umožňují, není nutné jim bránit v objevování světa i tímto způsobem. Vzpomínám si, že mně nějaké zablácení a namočené rukávy a nohavice nikdy nevadily, to až rodičům a učitelkám.

A právě na to všechno jsem myslela cestou domů z včerejší procházky, krátce poté, co malý osahal všechny ty sloupky. Chvíli nato se mu zalíbila dosti mokrá lavička a začal na ni vylézat. Dřív, než jsem stihla vypálit něco o tom, že bude mokrý, jsem se zarazila a sledovala ho, s jakým nadšením překonává oblíbenou překážku (na lavičky vylézá rád už několik měsíců). Byla bych to já, komu by vadilo, že bude mokrý, ne on. Vždyť už jsme stejně byli na cestě domů a on měl navíc na sobě nepromokavé kalhoty, co bych mu do toho v takové chvíli kecala.

Kam dál:

4 komentáře

  1. Ali cajazpalaca

    8.11.2017 at

    Nuž, keďže ja sama ešte doteraz skacem do kaluži, suchcem po zemi s listom a behám po blate, nezakazujem to ani Osovi. Je pravda že väčšinou domov prídeme ako cunata, ale komu to vadí? Práčka nám funguje nemusím prať ručne. A oblečenia mám toľko že môžem predávať, takže v pohode. Horšie je keď ideme k doktorovi alebo do škôlky, to sa snažím chodiť miestami kde mlák a blata nie to. Našťastie to malý vie pochopiť keď mu vysvetlím, že skákať bude vtedy, keď sa budeme vracať. O to viac si to užije. A pamätá si to. Ale obvykle ho obývam do gumákov nech si skáče. Minule sa s valal s kamarátmi po zemi a hádzali po sebe listy. Ich mamky kričali že budú mokri a špinaví, ja som svojho nechala.
    A vy svojho necháte sa zašpiniť?
    Prečo nie? Veď je to zábava.
    A tak nechali aj oni ale videla som ako to v nich pulzuje…

    1. veruce

      9.11.2017 at

      Haha, přesně, taky projdu kdejakou hromadou listí, když se naskytne příležitost :) Vlče taky chápe, když mu řeknu, že v těchto botech do kaluže prostě ne, že na to má doma gumáky, kupodivu se ani nevzteká, obratem si najde jiný bod zájmu. Válet se venku a sbírat listí a hlínu a brouky a žížaly mu ale vážně nezakazuju, pokud zrovna nemáme někam namířeno (doktorka, návštěva apod.) :)
      No a historka na závěr je víc než výmluvná…

  2. zazvorek

    10.11.2017 at

    Dcera sice ještě nechodí, a tudíž můžu jen teoretizovat, ale předpokládám, že se přidám mezi hrdě zašpiněné rodiče a jejich děti – čuňátka :-) I já s chutí hupsnu do kaluže, i já se válím na balících sena, i já rozhazuju spadané listí a babička vyprávěla, jak mě asi dvouletou viděla na takové upršené dovolené nejspokojenější ve chvíli, kdy jsem dřepěla v bahně na zemi a hrála si v blátíčku… Tak by přece bylo strašně pokrytecké, kdybych svému dítěti v tomhle bránila. Naopak, svým způsobem se na tohle „čuňátkování“ těším (teda asi spíš tehdy, kdy budu vědět, že jsme za chvíli doma v suchu s možností převlečení :-)). Zatím ji nechávám rochnit se v jídle, když dostává příkrmy na lžičce (myslím si, že má právo si to osahat a zkoušet se krmit sama, když o to jeví zájem – samozřejmě ne vždy a ne celé jídlo, protože to by bylo všechno na zemi a na mně, nikoliv v žaludku malé ďáblice). Když to viděli naši, zhrozili se, že ji nechávám, že bude mít všechno špinavé. Nu, tak ať, však se může převléknout…
    Třikrát sláva ušpiněným, ale šťastným dětěm! :-)

    1. veruce

      11.11.2017 at

      Jo, dobrý příštup! :) Já se těším na další podzim, kdy po sobě budeme s malý házet listí. Letos ho to ještě nechává chladným, ale příští rok si to určitě nenechá ujít :)

Leave a Reply