Když se (ne)povede den

Batole venkuČlánek podobného ražení se pro pobavení snažím sepsat už nějakou dobu. Až na naprosté výjimky žádný den nebyl tak skvělý nebo tak strašný, jak uvádím níže. Ze tří čtvrtin to ale odpovídá realitě jak běžného povedeného, tak běžného nepovedeného dne. Jak už jsem tu psala několikrát, když syna bolí prořezávající se zuby, je to občas na palici. Mimo tyto chvíle je to ale usměvavý a šikovný kluk, který mi dává docela dost času na všechno možné (to jsem třeba první půl rok s ním vůbec neznala).

Ráno

  • Ráno se probudím dříve než syn a podaří se mi opustit postel. Vzácně (opravdu hodně vzácně) nabytých několik desítek minut věnuji sobě (občas je dobré se třeba učesat), restům (ať už v domácnosti nebo na počítači) a muži, kterému mám čas připravit něco dobrého k snídani.
  • Ráno mě o minimálně hodinu dříve než obvykle probudí kňourající dítě, které kolem sebe kope, převaluje se (= bolí ho zuby), sedá si a o další kojení, které by ho uspalo, jeví jen pramalý zájem. Případně mám dojem, že poslední dvě hodiny nic jiného nedělal a už mu tam nic nezbylo. Nezbývá než vylézt z postele dřív, než probudí tátu.
  • Syn se probudí s úsměvem, nechá se bez protestů posadit na nočník, převléknout a jdeme spolu připravit snídani pro nás dva. Posnídáme, já poklidím kuchyň a umyju nádobí, on mezitím prozkoumává obsah skříněk.
  • Syn kňourá a sem tam zaječí, ať už udělám cokoli. U převlékání se brání a vzteká, u posazení na nočník rovněž. Snídani musím připravovat s ním usazeným na boku (= všechno jednou rukou s deseti kily závaží). Po snídani pokračuje v kňourání a nemá na nic náladu (= to zase ty zuby). Těch pár hodin od jeho probuzení do chvíle, kdy ho budu moct uspat v šátku, se neuvěřitelně vleče!

Dopoledne

  • Než je čas syna uspat, stihnu něco uklidit, připravit, dát vařit, upéct nebo jinak využít volnou chvíli, kdy si syn sám hraje. V průběhu toho zvládnu vypozorovat, že syn potřebuje na velkou a stihne se to do nočníku. Po celou dobu má malý dobrou náladu, brouká si, žvatlá si.
  • Neudělám nic. Stačí se od syna na půl metru pohnout a spustí zoufalý jekot, ze kterého zaléhají uši a šponují se nervy. Když nastane chvíle očekávaného klidu, s podezřením se mu kouknu do plenky. Asi je jasné, čím ten klid byl způsobený. Přebalení a omytí se neobejde bez dalšího řevu. Několik nervů hrozí akutním prasknutím.
  • Přečteme si pár knížek (to zabere cca půl hodiny), syn se naučí ukazovat několik nových zvířat a věcí. Následně si pustíme nějakou dobrou hudbu, malého si uvážu do šátku a on během dvou písniček usne (já si při tom zaposiluju „tancováním“ po obýváku). S uspaným dítkem prosedím hodinu až dvě u počítače a věnuju se psaní článků, úpravě fotek nebo čtení jiných blogů.
  • Na zemi se mu nelíbí, u mě na klíně taky ne. Knížka je zahozena, hračky jsou odhozeny, zoufalé kňourání pokračuje. Hodiny se rychlostí šneka přiblížily času, kdy syn možná usne. Zanechávám marné snahy doma něco udělat a vážu ho do šátku. Okamžitě je klid. Usínání možná trvá déle, ale to ticho stojí za to, i kdyby neměl usnout ani na chvíli!

Odpoledne

  • Ze šátku na mě po hodině a půl (plus mínus) vykoukne usměvavý kluk. Dobře se vyspal a ví, co bude následovat. Nočník a svačinka. Obojí probíhá v klidu. Následuje příprava oběda, během níž si syn opět hraje s vybavením kuchyně (= vaří se mnou), případně odbíhá do obýváku pro další hračky.
  • Ze šátku se po 30-40 minutách ozve kňourání a na mě se šklebí obličej s vyčítavým pohledem, jakobych za to mohla já (přitom za to můžou ty bílé potvory v puse, které ne a ne vylézt). Chvíli zvažuji, zda má cenu dráždit nervy pokusem s nočníkem, načež na to kašlu a jdu i s malým v šátku pro svačinu. Ještě uvázaného ho nakrmím a snažím se v klidu přijmout to, že jsem za těch pár desítek minut synova spánku nestihla to, co jsem stihnout chtěla. Vařit se ale s takhle velkým dítkem v šátku moc nedá, takže přichází nevyhnutelné. Syn je usazen/postaven na zem v kuchyni a já se za doprovodu vyčítavého křiku pouštím do rychlopřípravy oběda.
  • Oba se najíme, já rychle sklidím nádobí a než nám slehne, hrajeme si nebo si zase čteme. Případně si syn hraje sám a já se mohu věnovat své práci. Zhruba po hodině je nejvyšší čas vyrazit ven.
  • Oběd nic moc, syna naštvalo, že jsem se jeho přípravě věnovala více než jemu, takže se ho sotva dotkne. Nevím, zda kňourá kvůli zubům nebo kvůli hladu. Tak či onak většinou alespoň s chutí žvýká patku chleba. Po chvíli ji odhodí a nespokojenost pokračuje. Procházka po venku by to spravila, ale ono tam jak na potvoru chčije a fouká tak, že by nás to odneslo.

K večeru

  • Pobyt na čerstvém vzduchu nás oba příjemně naladil. Před přípravou jídla se opakuje stav hraní si jako po obědě. Domů přichází manžel, ke kterému se už ve dveřích vrhá spokojený a usměvavý syn. Příprava večeře probíhá za hlasitého mlaskání a něčeho, co připomíná mňam-mňam-mňam, následovaného zhltnutím celé porce.
  • Pobyt na čerstvém vzduchu by nám oběma přidal na náladě, kdyby… Jo, kdyby! Odpoledne trávíme tím, že se snažím přijít na to, co by synovi ulevilo od těch bolavých dásní. Všechno zabere jen na chvíli, ale aspoň něco. Hypnotizuju hodiny, aby se už už posunuly směrem k hodině, kdy domů přijde manžel a já si tak na chvíli oddechnu od protivného synka. Tak si to aspoň maluju. Muž dorazí, syn se ode mě ale nechce ani hnout. Večeři připravujeme všichni společně, ale nějak mě po tom celém dnu ani nebaví jíst. Malý se samozřejmě opičí.

Večer

  • Společný čas trávíme povídáním (malý se samozřejmě zapojuje), hraním, čtením, případně doháněním restíků všeho druhu. Když přijde čas na koupel, syn se s nadšením cachtá ve vaničce a s nadšením přijme i péči, která poté následuje. Následně se nechá zabavit manželem, abych se mohla osprchovat já. Zuby si čistíme dohromady, což malého vážně baví.
  • S manželem si snažíme povědět, co nového, ale musíme na sebe skoro křičet, protože synovi se to, že se plně nevěnujeme pouze jemu, ani trochu nelíbí. Koupat dítě po takovémhle dnu není dobrý nápad. O tom už jsme se několikrát přesvědčili, takže se koupel nekoná. Já ale na svém osprchování tvrdošíjně trvám, protože po tom celém dni chci pro sebe aspoň těch pitomých 10 minut klidu! Chudák manžel za mnou do koupelny dorazí po cca 3 minutách řevu, který je slyšet i přes zavřené dveře a tekoucí vodu. Syn se při pohledu na mě částečně uklidní a přestává se v tátově náruči vzpouzet. Zcela ho uklidní kartáček na zuby, který může žvýkat, a já na sebe můžu dál kropit blahodárně působící horkou vodu.

Večer/Noc

  • Je čas vydat se do postele. Pokud vidím, že se synovi ještě úplně spát nechce, chvíli si čteme a teprve poté jej nakojím. U toho vždy usne. Při kojení si čtu. V tom buď pokračuju i po synově usnutí, nebo se s mužem díváme na nějaký film. Ve vzácných případech mohu po nějaké době postel opustit a věnovat se nějakou dobu dalším činnostem.
  • Celodenní mrzutost a bolavé dásně syna vyčerpaly natolik, že usíná během chvilky (většinou). Spí ale lehkým spánkem, takže jakýkoli můj prudší pohyb nebo i potichu puštěný film znamená, že opět potřebuje do pusy mlíko. To mi nevadí. Já se snažím si alespoň chvíli číst a během toho doufám, že další den bude o něco lepší.

Jak vypadá běžný povedený/nepovedený den u vás?

Kam dál:

4 komentáře

  1. Alenis - dětský blog

    30.3.2017 at

    Tak ty červené pasáže znám opravdu detailně. Měli jsme to skoro půl roku v kuse. Občas jsem byla zralá už na Chocholouška.

    1. veruce

      31.3.2017 at

      U nás to bylo první půlrok snad ještě horší, takže chápu. Teď to je čas od času pár dnů po sobě. Vždycky za to můžou zuby, lezou asi 4 najednou. Lezou už cca 3 měsíce a pořád nic. Z toho by byl mrzutý i dospělák.

  2. Jess

    15.4.2017 at

    Tenhle článek mě opravdu potěšil. Včera malá měla den blbec, a to totalní. Možná se jí taky dere první zub – slintá, furt chce kojit a všechno ocucává. Je jí 5 měsíců.. a já do toho blbě spala a celý den s bolehlavem a kňourajícím dítkem, zatímco chlap si „užíval“ na chalupě renovací dveří, bylo na prášky. Blbě poslední dobou spím, tak si to kňourání asi i víc beru. Těch blbých 10 minut jsem za celý den neměla, jak to tak čtu, no ani sprcha se nekonala. :-D Dobrý den vypadá tak, že si malá vystačí krom krmení, sama si hraje s nohama a hračkama a já jí zpívám, aniž mě překřikuje, mám čas si zacvičit, užijem si venkovní procházku bez řevu a prasklého kola u kočárku. A s chlapem večer ne film, ne knížka, ale něco lepšího, když malá usne brzy. ;-)

    1. veruce

      19.4.2017 at

      Díky za komentář :) Já teď s malým zažívám už několikátý nepovedený den po sobě – pořád mu lezou 4 zuby najednou, teď už to doprovází i rýma a horečka + bolení po nocích, které mu brání spát. Tak ať malé vylezou zoubky bez zbytečného bolení! ;)

Leave a Reply