Období vzdoru

Je to jenom období. Doufám.

Když se malý narodil, měsíc v kuse řval, než jsem přišla na to, čím to je. Nezdálo se mi to tehdy tak, ale zpětně to bylo jen období. Celkem krátké období.
Když malému rostly zuby, vždycky to s sebou neslo několikaměsíční období, kdy byl mrzutý, protivný, ukřičený. Několikaměsíční, ale stále jen období.
Když na malého přišlo období separační úzkosti a já se od něj nemohla na krok hnout, pochopila jsem, že to je období, které nakonec vůbec není tak roztomilé a milé, jak se mi předtím zdálo. Nicméně to časem pominulo, opět to bylo jen období.
Malý nikdy nebyl ukázkově spící miminko, ale když už jsem těm jeho spánkovým potřebám přivykla, přišlo období, kdy se budil za noc i 10x, možná víckrát. Společné spaní to tehdy řešilo za mě, spánkový deficit se nedostavil. Tohle období také uteklo jako voda.
S batolecím věkem přišlo první lehké vztekací období. Trvalo to tak čtvrt roku a zpětně to vlastně tak strašné období nebylo.
Když se malý úspěšně naučil v 15-16 měsících nosit si nočník, přišlo období, kdy to najednou jako mávnutím kouzelného proutku zapomněl. Celkem náročné, ale naštěstí jen třítýdenní období.

Teď má malý období, kterému se vzletně říká období prvního vzdoru. To pravé období prvního vzdoru. Období, na které mě (potažmo nás) nemohlo připravit ani to množství přečtených diskuzí a knih na téma (kontaktní) rodičovství.

Jak já bych tady ráda psala, jaký je to šikovný, hodný a usměvavý kluk. No je, samozřejmě. Šikovný určitě. Usměvavý tak třetinu produktivního dne. Zbytek dne průběžně ječí, vzteká se, hází věcmi, plácá nás, protestuje, vzdoruje. Prostě takové typické období pro dvouleťáky. Když se tohle děje dny, týdny ba už měsíce v kuse, všechny načtené teorie jdou stranou.

Já vím, že to je normální. Naštěstí to ví i všichni (nebo alespoň téměř všichni) lidé, se kterými se setkávám. Místo toho, aby mi vmetli do obličeje, jak jsem si ho rozmazlila (protiargumenty mám pro všechny případy vždy připraveny), tak mě uklidňují, že to je běžné, že některé děti se v tomto věku vztekají více, některé méně. Někteří, které to teprve čeká (pardon, jsem zlá :)) mi zase říkají, že se Vlče vzteká ještě málo, že znají děti, které se vztekají o hodně více. No jo, když on se malý v přítomnosti jiných většinou chová celkem klidně.

To nejlepší si nechává na doma, hlavně pro mě. No a někdy taky pro chudáka tátu, který je celý den v práci a pak ho doma čeká nejen vzteklé batole, ale i protivná žena, protože co si budeme povídat, já toho mám někdy už fakt dost. Tak dost, že přes den občas taky křičím. A nadávám. A kleju. A sem tam dokonce házím s věcma. (Kde to asi malý obkoukal, co? To plácání ode mě ale neobkoukal, na to přišel sám.). A jestli to jde i bez toho? Jistě, ale jen když se včas seberu a jdu vychladnout do jiné místnosti.

Nejděsivější na tom je, že to stále graduje (u malého, ne u mě). Trvá to už od prosince a měsíc od měsíce je to horší. Je to zatím to nejdelší z náročnějších období, ale já ze všech těch zkušeností (svých i cizích) věřím, že to jednou skončí.

Tímto nechci maminky menších dětí strašit, ne všechny děti musí být tak vzteklé jako to naše :) Maminky stejně vzteklých dětí zdravím, jak vidíte, nejste v tom samy.

PS: Myslím, že mi v hlavě pomalu zraje článek na téma „období vzdoru – teorie vs. praxe“ a vtipný článek o tom, jak se ten vzdor projevuje, vlastně také ;)

Kam dál:

 

14 komentářů: „Je to jenom období. Doufám.

  1. To je obdobie. Ja si to hovorím už štvrtý rok. Dôvod na vreskot sa vždy nájde. A ten najlepší je keď sa mama vráti domov z práce 😂. Ale to prejde… Raz určite. Potom príde puberta a bude sa trieskať dverami. Ale..v pohode…

     
    1. Ok, na to je jednoduchý fígl, nebudu chodit do práce, alespoň jeden důvod vychytám :D

       
  2. Tak at je brzy lip, kazde obdobi jednou musi prejit, no ne? U nas je to zatim v ramci mezi, ale uz obcas zkousi a zkousi i na me, vetsinou zlobila spis ostatni, co se nechali, ja mela nejake hranice, vysvetlovala, domlouvala, ale bylo jasno, ze kdyz uz neco reknu tak to plati, ted uz ji to moc nezajima :D Ale je pravda, ze kontaktne to uplne u nas nechodi, clovek vi, jak by se co melo, na druhou stranu, kdyz uz je toho moc, nervy na pochodu, tak proste prichazi na radu zazite podedene postupy, uz i pocitani do tri u nas obcas probiha :/

     
    1. Díky, právě doufám, že by to tak mělo být :)
      Právě dřív taky jen zkoušel a šlo to domluvou, teď ho prostě popadne rapl a nejhorší na tom je, že často ani nevím proč, stačí nepostřehnutelná drobnost a už to jede :D
      U nás to zažité občas převládne taky, hlavně něco jako „klidně se vztekej, ale nechoď ke mně, dokud se neuklidníš“. Ano, vím, že to je špatně, ale zase mnohdy lepší, než aby chytl rapl i mě.

       
  3. #metoo

    V práci jsem byla vždycky za mistra trpělivosti, ale mít doma vzdorujícího Otyla 24/7…to je vyšší dívčí!:)

    A je dost možný, že jsme teprve na začátku!:)

     
    1. No já si právě po zkušenostech v práci také říkala, jak budu klidná, vstřícná a sebeovládající se za každých okolností, nicméně jak píšeš, vzteklé batole to je okolnost zcela se vymykající standardu :)

      No už jsem četla něco o tom, že to trvá třeba do tří let… Uf! :D Pevné nervy! :)

       
      1. Nás ve škole učili, že se to může dít i v pěti letech… a je to úplně normální :) Okolo třetího roku se často spíš sníží kvantita, ale zato se stupňuje „kvalita“ (síla) :) Tak jsem zvědavá, jak se teorie potká s praxí :))

         
        1. Mně asi nebude vadit, když to bude méně často, ale intenzivnější (haha, to říkám teď), hlavně když budu vědět, proč to vzniklo, což je u méně častých záchvatů pravděpodobnější, no a i já se budu pravděpodobně víc ovládat :)

           
  4. Svišť bude malej Cartmen ze South Parku. Počítáme s tím s manželem oba dva. Bude to peklo.

    Ale v článku jsi to vystihla dobře – jak tomu předejít? Včas odejít :D To se radí v každé kontaktní diskuzi, ne? Předcházet těm situacím :D

     
    1. Třeba vás překvapí a nebude se vztekat skoro vůbec :)
      No co jsem tak pochopila, tak se radí předcházet příčinám stresu pro batole a tím se zamezí i tomu, co pořád spouští ty záchvaty vzteku. Blbé je, že občas (u nás často) prostě ani nepochytíš, proč se to dítě začalo vztekat, takže příště tomu nepředejdeš :D

       
  5. no tak je na co se ještě těšit!:-)
    obdivuhodné
    já nejsem tak trpělivá jako ty…a nevím vlastně jak se v tomto období chovat tak si budu muset něco načíst:)

     
    1. Já mám pocit, že mi vlastní dítko ukázalo, že trpělivá asi nejsem vůbec, resp. už se to učím za pochodu :)
      Já přečetla asi 4 nebo 5 relevantních knih a stejně je to občas už mimo rámec všeho :D
      Nicméně ne každé batole má to období takto vyhrocené :)

       

Napsat komentář: Martina Zrušit odpověď na komentář