Slovanská máma

Jak (napůl) zvládáme bezplenkovku

Tento článek už jsem před nějakou dobou slibovala v komentářích. Bezplenkovou komunikační metodu zvládáme se synem tak napůl a já bych se ráda podělila o své zkušenosti i dojmy.

S bezplenkovkou jsme začali někdy mezi koncem šestinedělí a začátkem 3. měsíce, přesně si nepamatuji. Šlo by to i dříve (klidně hned od narození), ale pamatuji si, že jsem byla ráda, že jsem ráda, a zkoušet ještě něco dalšího nového, už mi připadalo nereálné ;)

Poprvé jsem se o bezplenkové komunikační metodě dozvěděla během těhotenství od známé, která ji úspěšně zavedla se svým miminkem. Mnoho jsem se toho ale nedozvěděla, jen to, že prostě pozná, že syn potřebuje, a tak ho nechá vyčůrat do hrnce. Jak to pozná, mi zůstalo záhadou. Dodnes.

Jak jsme začali, aneb časování

Přečetla jsem si pár návodů a pustili jsme se do toho. Pro začátek se doporučuje tzv. časování, tedy nabízení nočníku (v našem případě, může to být i mísa, hrnec, umyvadlo,…) dítěti v pravidelných intervalech a/nebo pravidelně po nějaké jiné aktivitě.

Při vykonávání potřeby miminka rodič použije nějaký hlasový signál (třeba csss pro malou potřebu), který si miminko asociuje právě s touto potřebou a s jejím vykonáním nějakou dobu po svém signálu (třeba vrtění se, pobrukování, upřeném pohledu do prázdna) vyčká, než jej rodič dá nad nádobu a hlasový signál použije.

Syna jsem ze začátku v klubíčku držela nad nočníkem po každém probuzení, po kojení a po příchodu z procházky, později po každém jídle i při každém převlékání a před večerním kojením (= uložením ke spánku). Od doby, co sám sedí, jej posazuji na nočník, kde si většinou posedí po dobu nezbytně nutnou. Když cítí, že bude potřebovat, klidně vydrží sedět několik minut, když nepotřebuje vůbec, zvedá se ihned po usazení. V takovém případě opravdu nemá smysl ho tam držet, vede to jen (k pochopitelnému) záchvatu vzteku.

Časováním se podařilo zredukovat počet plínek za den na 3-4 (poslední dobou i 2-3). Za celou dobu jsem se však nenaučila rozpoznat signály na malou potřebu, takže v tomto ohledu jsme bezplenkovku daleko nedotáhli, prakticky jsme stále začátečníci. Mám takové podezření, že syn tyto signály nedával ani ze začátku, případně vymizely dříve, než jsem je stihla registrovat. Lepší výsledky však máme s velkou potřebou. Jen výjimečně jsem řešila a řeším pokakanou plenku. Byly i měsíce, kdy jsme to zvládli několik týdnů bez „nehody“ v kuse.

Jak to poznám?

Zmínila jsem, že signály na malou potřebu syn nedává. Na velkou potřebu ve většině případů ano. Vypadá to tak, že zanechá jakékoli předchozí aktivity, dřepne si a mručí/tlačí. Dokud se neuměl postavit, tak pouze vyluzoval zvuky jako při tlačení (vsedě, předtím vleže). Jakmile tohle zpozoruji, mám několik málo vteřin na to, abych syna popadla, svlékla a usadila na nočník. Většinou to stihnu.

Bojkotování

Hodně rodičů se setká s tím, že jejich miminko krásně spolupracuje a pak z ničeho nic začne bezplenkovku bojkotovat. U nás to nebylo jiné. Období, kdy se syn nad nočníkem propínal do luku, po usazení z něj utíkal nebo ječel, jakmile jsem se rozhodla mu sundat kalhoty, bylo hned několik a souvisely s pokroky v motorickém vývoji.

První takový menší bojkot nastal poté, co se syn naučil přetáčet na bříško, další, když přišel na to, jak si sednout a později postavit se. Když se naučil chodit, bojkotování vypadalo tak, že se zvedl, utekl za roh a potřebu vykonal tam ;) Dalším oblíbeným způsobem bojkotu bylo posedět si na nočníku, neudělat nic, nechat se obléknout a potřebu poté vykonat do plenky do 3 minut poté. S bojkotujícím dítkem jsem se potýkala i ve dnech, kdy se malý pral s nějakou nemocí nebo prořezávajícími se zuby a na nočník neměl vůbec náladu.

Při bojkotování doporučuji zachovat klid. Nočník (jinou nádobu) nabízejte dál, ale dítě nenuťte. Není potřeba se vztekat spolu s miminkem. Bojkotovací období většinou samo pomine a najede se na zažitý režim. Tak to bylo i u nás.

Má to vůbec smysl?

Během výše zmíněných období jsem si často pokládala otázku, jestli tohle vůbec má smysl zkoušet a dělat, když to kolikrát bylo o nervy. Smysl to určitě má, ale je potřeba si dopředu uvědomit, že je to zejména o rodiči a jeho chuti komunikovat s miminkem. Ačkoli jsme bezplenkovku nedotáhli v malé potřebě nijak daleko a úplné odložení plen nám to zřejmě nijak neusnadnilo (to ostatně v průběhu tohoto roku uvidíme), v jejím nácviku vidím hned několik pozitiv:

  • kontakt s miminkem (jak jinak, je to metoda založená na komunikaci mezi rodičem a dítětem)
  • minimum pokakaných plenek
  • zcela výjimečný výskyt opruzenin (a to ještě v naprosto minimálním rozsahu)
  • v prvních měsících úleva od bolavého bříška díky držení v klubíčku

U dalšího dítěte se do toho určitě znovu pustím, třeba to na základě těchto zkušeností dotáhneme ještě dál :)


Slyšeli jste už o bezplenkové komunikační metodě (bezplenkovka, BKM)?

Zkoušeli jste ji? Jak vám to šlo?


V článku na několika místech používám to debilní tzv. mykání, což normálně nedělám. V tomto případě však skutečně jde o to, že v tom se synem jedem spolu – musíme spolupracovat, jinak by to nefungovalo vůbec ;)


6 thoughts on “Jak (napůl) zvládáme bezplenkovku

  1. Jess

    O BKM jsem samozřejmě slyšela, ale připadá mi, že když je to dítě tak malý, je to zbytečný. Až malá začne sedět, tak ji začnu posazovat na nočník. :-)

    1. veruce Post author

      Já si zase říkám, že je potřeba začít buď co nejdřív, nebo to pak nechat na dítěti, až bude připravené být bez plenek. Ale kdoví, názorů na to, kdy a jak začít s nočníkem je tolik… Na každé z nich něco bude, ale nakonec si to musí zařídit rodič podle svého :)

  2. beallara

    Já měla krasavici před 28lety, pleny se praly a já kvůli citlivé kůži musela i žehlit a to byl zoufalý opruz.
    Od půl roku chodila kakat do hrnečku a čůrala také.
    Ve 13 měsících jsem si dala týden práci vše vychytat, byla jsem důsledná a v tomto čase jsme plenky zrušily úplně. Počůrala se jen asi dvakrát a já byla pyšná máma, že moje roční dcera nenosí pleny.
    U Soptíčka je to úplně jinak, nočník sabotuje, odmítá, stávkuje. Stolice v pleně jí vůbec, ale vůbec nevadí. Má 18 měsíců a s nočníkem či prkénkem na toaletě bojuje.
    Držím všem palce a pevnou nervovou soustavu.

    1. veruce Post author

      Jé, tak ono se to praktikovalo i dříve, to mě těší to takhle od někoho číst. Alespoň mi nikdo nemůže tvrdit, že to je zase nějaký moderní výmysl :) Od své mámy vím, že jsem byla bez plen už taky dost brzo, snad v roce, jak to ale dokázala, už jsem se nedozvěděla.
      Malému je 14 měsíců, ale já se na to úplné odchytávání pořád nějak necítím, ačkoli vím, že by to šlo. Zase jsem teď někde na více místech četla, že mezi 18. až 21. měsícem je ideální čas dítěti sebrat plínky a už mu je nevrátit. Tak ať Soptíček moc nezlobí! ;)

  3. Domi

    díky za článek:) mě je líto, že jsem to nezkusila, respektive, že jsem se o tom něco víc dozvěděla už moc pozdě. Když na to zpětně vzpomínám, tak si vybavuju, že dcera dávala docela jasné signály, že se k něčemu chystá:D Ale třeba to vyjde s tím druhým:)

    1. veruce Post author

      Tak snad s druhým, budu držet palce :) (Kdy je vlastně očekáván, smím-li se ptát? :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *