Jak na nočník

Jak a kdy naučit dítě na nočník

Když jsme byli malí, trend velel v roce dítě posadit na nočník. Co posadit, vysadit na půl dne a obklopit hračkami, aby tam vydrželo, dokud něco neudělá. S velkou slávou se pak říkalo, že dítě umí od roka chodit samo na nočník. Málo na tom bylo pravdy (výjimky se samozřejmě našly, to nepopírám). V paměti zůstalo už jen to, že dítě na nočníku v roce sedělo, takže jako dárek k prvním narozeninám prarodiče rádi dávají právě tuto pomůcku a pokud dítě ještě v roce a půl či v roce a tři čtvrtě nočník odmítá, tvrdí, že je něco špatně. Není. Zároveň mi ale přijde zcestné posílat dítě do školky s plenkami.

Jak a kdy tedy na nočník v klidu, bez stresu na obou stranách?

Každý tvrdí něco jiného.

  • Jsou tací, které jímá hrůza z rodičů, kteří miminko posazují na nočník, jakmile začne sedět („Chudák dítě! Musí se naučit tolik nového a oni ho ještě nutí k něčemu, na co má čas!“).
  • Najdou se i tací, kteří nechápou ty, kteří od narození časují a časem poznají, že se jejich miminku chce čůrat/kakat („Dítě není zralé na to, aby potřebu zadrželo dříve než po roce a půl! Tohle je naprostá zbytečnost! Dítě má mít plínky!“). Bezplenkové děti se plenek obvykle zbaví o něco dříve, ale stejně tak je mohou mít klidně do dvou a půl let.
  • Mezi kontaktními rodiči, kteří bezplenkovku z různých důvodů netrénují, se naopak často objevuje myšlenka, že se má počkat na to, až si samo dítě uvědomí, že plenku vlastně nepotřebuje, a tak ji jednoho dne odmítne nosit. To může nastat v jednom roce stejně jako ve čtyřech letech.

Všechno má své příznivce i odpůrce, stejně tak výhody i nevýhody. Pro brzké odplenkování je důležitá nejen zralost dítěte, ale i důslednost rodiče.

Každé dítě na to dozraje jindy

To je asi nejdůležitější věc, kterou si musí rodiče uvědomit. Stejně jako u každého jiného pokroku ve vývoji (přetáčení na bříško, lezení, sezení, chůze, atd.) záleží na tom, zda už na to je dítě psychicky a také fyzicky zralé. Můžete tedy zkoušet, nabízet, učit, ale pokud dítě není připravené, pravděpodobně to neskončí úspěšně. Na druhou stranu se obecně dá říci, že v případě bezplenkovky se to děti učí snáze, protože už od narození umí krátce zadržet potřebu a jejich signály někdo vnímal. U těch ostatních můžete zkusit učení klidně od chvíle, kdy se samy posadí/okolo roku/později a uvidíte, zda už nastal ten správný čas. 

Pro zajímavost:

  • Kamarádčina dcera nechtěla vykonávat potřebu do plenek už ve třičtvrtěroce, od té doby s ní jeli bezplenkovku, do té doby vůbec.
  • Můj syn je bez plenek od 16 měsíců, v 15 měsících jsem mu je sebrala, protože byla vedra. Trpělivě jsem vysvětlovala při každé „nehodě“, jinak jsem časovala a odhadovala. Během pár týdnů pochopil a začal si sám nosit nočník. Trénovali jsme bezplenkovku od narození, ačkoli jsem malou potřebu mimo časování poznala jen vzácně.
  • Syn známé byl od narození zvyklý na bezplenkovku, spolupracoval na malou i velkou potřebu. Plenek se přesto nezbavil dříve než ve dvou letech.
  • Dvě holčičky z blízkého okolí se na nočník naučily chodit mezi dvěma a čtvrt a dvěma a půl lety. Jedné bylo vykonávání potřeby vysvětlováno už rok předtím, té druhé vůbec.

Co z toho plyne? Právě to, co je napsáno v úvodu tohoto odstavce, nicméně se v tom hodně odráží i přístup rodičů.

Záleží ale i na přístupu rodičů

Musím zde zmínit svou oblíbenou blogerku Beallaru, protože ta na svém blogu i jinde v komentářích několikrát psala, že svou dceru díky vlastní píli naučila být bez plenek právě kolem roku. Vychytala příhodný okamžik. Nemyslím si, že by všechny děti byly schopné být bez plenek úderem prvních narozenin, nic však nebrání tomu to zkusit. A když už se to zkusí, je to hlavně na rodiči. Rodič musí nabízet nočník v pravidelnou dobu (tzv. časování – před spaním, po probuzení, před jídlem, před procházkou apod.). Rodič musí vysvětlovat, co po dítěti chce a proč. Pokud v daném období není důsledný rodič, dítě to nemá šanci pochopit. To uznává i hodně rodičů, jejichž dítě chodí s plenkami ještě ve třetím roce života – sami vědí, že by důslední nebyli, a proto to odkládají.

Kdy tedy začít a co to obnáší?

Je jen na vás, kdy se rozhodnete to zkusit. Žádný zaručeně správný postup neexistuje.

Od narození? Po šestinedělí?

Pokud se rozhodnete pro bezplenkovou komunikační metodu krátce po narození miminka, ušetříte hodně plenek (nebo jejich praní) i nepříjemných opruzenin. Miminko umí dát signál, když potřebuje vykonat potřebu, a umí ji krátce zadržet do chvíle, než je svlečeno a dáno nad nádobu. Vykonávat potřebu jinam než do oblečení a zůstávat v suchu a čistotě je vrozená schopnost a potřeba. Signály se mění v průběhu vývoje, může se jednat o náhlý neklid, vrtění sebou, zaujmutí nějaké pozice nebo třeba náhlý pohled do prázdna a zanechání veškeré aktivity.  Doba, po kterou je miminko schopné vydržet, než to pustí, se postupně prodlužuje. Pokud jsou signály nejasné, můžete alespoň časovat.

Mnoho z rodičů, kteří trénují s miminkem bezplenkovou komunikační metodu, si projde s dítětem několika bojkoty, které často souvisí s aktuálním fyzickým vývojem, ale většinou pominou během pár týdnů (jednoduše – miminko se naučí novou dovednost – třeba lezení a najednou nemá čas řešit nic jiného). Jak už jsem psala výše, bezplenkové děti se mohou (ale nemusí) plenek zcela zbavit poměrně brzy, avšak velmi důležitá je přitom důslednost rodiče.

O našich zkušenostech jsem psala v článku Jak (napůl) zvládáme bezplenkovku (to bylo krátce před tím, než se plenek zcela zbavil).

Když začne sedět? Okolo roku?

Říká se, že dítě se snaží rodiče na svou potřebu vyměšování upozornit zhruba do 4 měsíců, poté se signály vytrácí. Pokud vyčkáváte na dobu, kdy bude dítě samo sedět, nebo chcete začít brzy po prvních narozeninách, můžete začít časováním (před jídlem, po probuzení apod.). Některé děti jsou krátce po jednom roce schopné novou aktivitu pochopit, jiné ještě ne. 

Dítě však v žádném případě na nočníku nenuťte sedět po dlouhou dobu. Buď potřebuje a potřebu vykoná, nebo ne a zkusí se to zase za chvíli. Pokud se bude vzpínat nebo bude z nočníku utíkat, nucením se rovněž nic nevyřeší, naopak se může stát, že se mu nočník zprotiví a bude ho o to více bojkotovat. 

První jaro/léto po roce? Ve dvou letech?

Jedním z osvědčených způsobů je tzv. indiánská metoda – dítěti se jednoho dne seberou plenky a už se mu nevrátí. Trvá týden až dva, než dítě pochopí, co se po něm chce (= načůráno bude všude). I zde je velmi důležité vytrvat a vysvětlovat. Tímto způsobem jsme završili naši bezplenkovku. Od roka a čtvrt plenky syn vůbec nenosí (ani na cesty, ani na noc).

Někdo i přes úspěch přes den dává dál plenky na noc. U nás to nebylo potřeba, u některých dětí to potřeba zřejmě je. Dá se to nahradit třeba jednorázovou podložkou nebo nepropustným prostěradlem, případně se dá dítě v polospánku posadit na nočník pár hodin po usnutí preventivně, pokud je vyzkoušeno, že do rána nevydrží a zároveň ho potřeba neprobudí.

Někdo jako ideální čas k tomuto nácviku uvádí 18 měsíců, někdo 24. My to zvládli v 15 měsících. Jak už jsem uvedla výše, velmi záleží na tom, zda je dítě už zralé, a také na tom, jak důsledný je ve vysvětlování rodič.

Až bude sám/sama chtít? Až sám/sama projeví zájem?

Jsou děti, které se dobrovolně zbaví plenek už okolo roku, případně hodně z nich se proto rozhodne do druhých narozenin.

Stejně tak se ale najdou děti, které čůrají do plenek ještě ve třech, čtyřech letech ve školce, protože jim nikdo neukázal, že to jde i jinak. Přiznávám bez mučení, že tento přístup se mi nelíbí, ale mezi rodiči je též poměrně častý. Já opravdu nevidím jediný důvod k tomu dítěti nevysvětlovat, že potřeba se vykonává na určité místo, nikoli do gatí.

Co je dobré ještě vědět

Ať už se rozhodnete pro kterýkoli přístup, následující rady a tipy se vám mohou hodit.

Nenuťte, netrestejte, neodměňujte sladkostmi, vysvětlujte

Jednoduchá pravidla pro všechny případy:

  • Spolupracuje? Pracujte na tom, nabízejte, vysvětlujte.
  • Nespolupracuje? Nenuťte.
  • Je nadšené z každého úspěšného použití nočníku? Radujte se s ním, ale nestrkejte mu za to nic sladkého. Dítě to dělá pro sebe, ne pro odměnu.
  • Došlo k nehodě? Nevyšilujte, vysvětlete, co se stalo a jak to udělat příště lépe.

Některé děti to pochopí hned napoprvé, jiné až za půl roku poté, co to s nimi vyzkoušíte 6x.

Nočníky

Žádné speciální nádoby nejsou potřeba, takže tady můžete vybírat čistě podle svého vkusu ;) Na bezplenkovku se často používá nějaký kyblíček nebo umyvadlo. Já na to pořídila obyčejný nočník, první neutrální protiskluzový, který na mě vyskočil na Heuréce, používán je dodnes. U příbuzných používá Vlče takový, jaký mají k dispozici. Je však pravdou, že pro kluky jsou vhodné ty, které mají přední vystouplou část co nejvyšší.

S oblibou tvrdím, že hrající nočník je určen pouze pro líné rodiče – donutí je vylít jej opravdu hned, tak moc je to otravné. Pochybuji však, že by to na batolata mělo nějaký (plošný) účinek, co se motivace k čůrání mimo plenky týče (výjimky se samozřejmě najít mohou).

Nevysazujte

Opravdu ničemu nepomůže, když bude dítě drženo na nočníku půl dne, to mu pochopení vykonávání potřeby mimo plenku nijak neobjasní.

Oblečení

Některé děti může rozčilovat, že si samy ještě nedokážou svléknout oblečení (zejména rozepnout plenku) a tím bojkotují nočník úplně. Nejlepší je tedy nechat je běhat pouze v oblečení, které si samy umí stáhnout (volné tepláky/kraťasy/sukně), případně je nechat klidně nahaté.

Potřeba soukromí

Některé děti vyžadují na vykonání potřeby soukromí – často se někam schovají, než to naloží do plenky. To je poznávací znamení, že by měly mít nočník k dispozici právě někde, kde soukromí mít budou.

Jiné děti vykonají potřebu klidně v obýváku před 6 dalšími lidmi a vůbec jim to nevadí. Těžko říct, zda na to má nějaký vliv to, že je dítěti umožněno lézt za mámou i na WC = ví, co se tam dělá a že to není nic tajného. Toto bude to velmi individuální.

Látkovy vs. jednorázovky

Sice se uvádí, že díky látkovkám začne dítěti dříve vadit, že je v mokru a špíně, ale i to je velmi individuální (znám takové děti, kterým to nevadilo vůbec). Krom toho to, že jim to vadí, ještě neznamená, že rychleji pochopí, co je příčinou toho nepohodlí a co s tím mají preventivně dělat. Když dítě rok čůrá do toho, co má na sobě, víceméně si na to zvykne jako na standard. Druh plenek podle mě nemá na to, kdy dítě nakonec pochopí, proč se chodí na nočník, žádný vliv.

Bojkoty, počůrávání

Na závěr se chci ještě okrajově zmínit o možných bojkotech, které mohou nastat a o občasném či pravidelném počůrávání později, když je dítě už delší dobu bez plenek. 

Zatím poslední bojkot jsem se synem zažila zhruba po měsíci, kdy si pokaždé přinesl nočník, když potřeboval, nebo na něj ukazoval.  Pak, jako když někdo něco přepne, začal nočník zcela ignorovat. Měl první fázi vztekacího období. Někdo radí se v takových situacích vrátit k plenkám, to jsem však odmítla. Brala jsem to jako všechny ostatní bojkoty předtím (ty vždy souvisely s aktuálním vývojovým posunem). Potřeby jsem odhadovala a malého podle toho usazovala na nočník (ale nenutila jsem ho tam sedět). Jeho vzdor se projevoval i tak, že mi z nočníku nejednou utekl a potřebu vykonal za rohem, takže jsem neustále lítala s hadrem. Bojkoty jsou nervově velmi náročné období a člověk má chuť už už se na to vykašlat a k těm plenkám se fakt vrátit. Neudělala jsem to a jsem ráda. Bojkot trval nějaké 3 týdny, pak si malý už zase začal říkat jako předtím. Kdybych se uchýlila zpět k plenkám, je dost možné, že by je měl ještě teď, přitom zanedlouho bude rok bez nich.

Co se pozdějšího počůrávání týče, důvody jsou různé. Pokud se jedná o počůrání jednou za čas, protože je dítě zabrané do hry a zapomene, není na tom nic divného. Stejně tak je normální, že to dítěti jednou za čas ujede v noci (např. při nemoci). Pokud se ale počůrává pravidelně, je potřeba hledat příčinu. Někteří by opět vraceli plenky, protože dítě podle nich nebylo na odplenkování připravené. Ve většině případů jsem s nimi nemohla souhlasit. Podle vyprávění rodičů se příčina skrývala někde jinde – v psychice dítěte, které bylo rozrušené z nějaké velké změny – narodil se sourozenec, rodiče se rozváděli, rodina se přestěhovala jinam a dítě přišlo o kamarády apod.  V takových případech rozhodně není na místě dítě za pomočování trestat. Naopak potřebuje láskyplnou pozornost (dítě po ní tímto způsobem volá) a čas, aby se s novou situací sžilo. Pokud však v příčině tápete a/nebo pomočování trvá delší dobou, je na místě poradit se s pediatrem.


Jak jste odplenkovávali vy?

Případně, jak se na to chystáte?

Máte nějaký další tip pro ostatní rodiče?

Kam dál:

 

10 komentářů: „Jak a kdy naučit dítě na nočník

  1. Přiznávám, moje dcera byla skutečně ukázkový typ dítěte, se kterým se důslednost a trocha nepohodlí zadařila.
    Držím trumf i se Soptíčkem, moje dcera už byla zoufalá, šílená, protože její dcera by chodila s plenami ještě v první třídě, zabejčila se a nebude a nebude.
    Změnou prostředí, byly zrovna pár dní u mě, změnou výchovné osoby, se mi to podařilo zlomit, odhodit plenky a nastartovat prvním slavnostním vyčůráním do záchoda novou etapu.
    Skutečně to chtělo změnit zajeté koleje, takže když se nedaří mamince, doporučuji , podělit se konstruktivně s rodinou, dát hlavy dohromady a pokusit se jít štěstí, pohodě naproti.
    Držím palce každému, je to boj, ale pokud je důsledný, jednou se člověk se svým dítětem na stupně vítězů dopracuje.

     
    1. Je fajn, že se to nakonec zdařilo a stačilo vlastně tak málo. Ta změna prostředí je určitě dobrý tip pro rodiče, kteří už neví, co by vyzkoušeli.

       
  2. Otyl dostal k tomuto tématu od Ježíška vtipnou knížku Víš, co má v plínce myš? :) Ne že by se po jednom přečtení naučil chodit na nočník, ale využít se dá:)

     
    1. O knížkách na tohle téma jsem slyšela, o této a ještě o knížce Malý nočník, malá hovínka. Využití v praxi si asi umím představit s většími batolaty, které zajímají knihy, tam to může mít nějaký efekt :)

       
  3. Neviem či som mala šťastie, či Oso rád skúšal nové veci, či mu už liezlo na nervy prebaľovanie, ale odkedy som ho posadila na nočník vtedy, keď som išla aj ja, odvtedy som tam stále niečo našla. A samozrejme latkovky asi napomohli k tomu, že nechcel byť v mokrom. Každopádne som nakúpila plienok ako pre tri deti a používali sme ich rok. Ale to vôbec nevadí hlavné je že sa nám to podarilo bez plaču a bojkotu. No kamarátka už také šťastie nemala, hoc používala ako ja latkovky, išla na to bez násilia a kontaktné… Malý ešte týždeň pred nástupom do škôlky mal dosť problém urobiť to inde ako do plienky. Ale ako vravíš je to individuálne určite by som nehystercila iba preto, že dieťa má nehodu aj na tri roky alebo ešte nechodilo na nočník. Verím že to raz prestane. Naši synovci išli rovno na záchod tiež na dva a pol. A tú sú…

     
    1. Vida na to jsem zapomněla – nabízet nočník ve stejnou dobu, jako jde na WC máma, může být rovněž užitečné a příkladné :)

       
  4. fakt dobrý článek:) to náš Šakalík je šikovný ale hrozně líný takže si myslím, že učení na nočník si užijeme. On například umí pokousat kolečko banánu ale nebude to dělat, nebo si umí držet lahvičku ale chce ať mu ji držím já – teda teď už si ji konečně drží sám.
    Ale já jsem taková že nechci nutit jen nabízet protože vidím jak ho nutím jíst kousky tak on se zabejčí a nejí vůbec. Kdežto manžel je schopen ho nechat na nočníku celý den:) jestli se kvůli něčemu hádáme tak kvůli tomu protože manžel říká že ho rozmazluju.
    No pak si zrovna začne držet lahvičku když ho hlídá on tak pak poslouchám jak jsou jeho metody správné:) ale podle mě nechat 9. měsíční miminko hladovět protože nechce kousat je blbost:)

     
    1. Díky. Tohoto druhu lenosti/bojkotu jsme si též užili… Třeba měl období docela nedávno, kdy chtěl, abych ho krmila, přitom už více než rok jí sám :) Tak ať se doma na tom přístupu shodnete, je zbytečné se špičkovat kvůli takovým drobnostem, které stejně nakonec závisí na dítěti :)

       
  5. Zas je videt, jak je to vsude jinak :) Dcera je na bezplenkovce s vetsimi/mensimi uspechy, neuspechy a bojkoty od jejich tri dnu. Ackoliv na nocnik chodi od nejakych deseti mesicu , v noci se prakticky nepocurava a hovinko udelala do pliny asi tak 5x za cely zivot, s pocuravanim behem dne je to horsi… kdyz na to myslim ja, je bez nehody treba tyden, staci zmena rezimu, nachlazeni, nebo proste moje neduslednost a kybl na latkovky se naplni behem tri dnu. Plenu ma jako pojistku, rekla jsem si, ze ji dame pryc az si bude rikat sama, zatim je ve fazi curam, kdy uz nic nestihame :D

     
    1. Je to tak, všude je to trochu jinak, žádný univerzální postup prostě neexistuje, chce to jen zkoušet, zda už nastal ten správný okamžik, a pokud ne, tak trpělivě čekat :)

       

Napsat komentář