Dítěti nepomáhejte nijak

Dítě začne všechno dělat ve chvíli, kdy je na to připravené, ne ve chvíli, kdy rodič chce. Stále existují rodiče (a vážně jich není málo), kteří se cítí uraženi na cti, když sousedovic miminko umí v 11 měsících chodit, zatímco to jejich (podobně staré) se sotva s oporou postaví. Nutně se také potřebují pochlubit nějakým tím pokrokem, tak začnou dítě strkat do chodítek, kšandiček a nevím čeho ještě, aby taky začalo chodit co nejdřív. Případně jej alespoň vodí za ruce, aby mělo oporu. Všechna tahle udělátka a „pomoc“ ve skutečnosti pohybový vývoj zpomalí a v některých případech zadělají na zdravotní problémy v budoucnu.

  • Chodítka,
  • hopsadla,
  • kšandy na chození,
  • vodění za ruce,
  • přitahování do pasivního sedu,
  • posazování.

Tyto věci mají jedno společné – škodí. K tomuto článku mě nakoply právě učící kšandy, na které jsem omylem narazila. Mají ulehčit rodičům nácvik chůze jejich dítěte. Lidi to kupují jako diví. Přitom je to strašná blbost (podívejte se sami sem nebo sem).

Správný vývoj svalstva neurychlíte

Aby si rodič udělal jasnější představu o tom, jak některá udělátka kojencům škodí, je potřeba se něco základního dozvědět o přirozeném motorickém vývoji. Věkové rozmezí je pouze orientační.

0 – 2 měsíce

Prvním stádiem vývoje jsou tzv. holokinetické pohyby. Jedná se o nekoordinované, trhavé pohyby všech končetin najednou a nepodmíněné reflexy. V tomto období se dítě učí, jak vůbec pohnout s tou či onou končetinou. Při položení na bříško sotva otočí hlavu ze strany na stranu. To je další a velmi důležitá věc, kterou musí v prvních měsících zvládnout – zvedat hlavičku a udržet ji čím dál výše. Toto je jediný případ, kdy má rodič dítěti pomoct a udělat něco za něj – pokládat jej na bříško, protože se samo nepřetočí.

3 – 5 měsíců

šestý měsíc - pobyt na bříškuPo zvládnutí pasení koníků se miminko opírá nejdříve o celá předloktí, později pouze o dlaně. Těžiště si tak postupně posouvá od hrudníku směrem ke sponě stydké. Postupně se tak posilují příslušné zádové svaly, trupové svalstvo a také ruce/paže. Ve stejném období se dítě naučí přetočit ze zad nejprve na bok a následně i na bříško, později pak z bříška na záda (někdy se děti dříve překulí z bříška na záda při pasení koníků, to je však způsobeno tíží hlavičky, která převáží zbytek těla). Dítě rovněž pomalu trénuje a posiluje kyčle postupně tím, že si k sobě přitahuje nožičky – nejprve sahá na kolena, později si strká palce do pusy.

6 – 10 měsíců

sedmý měsíc - samostatné sezeníDítě díky správně posílenému svalstvu přijde na to, jak se zvednout na všechny čtyři a zkouší pérovat na kolínkách. Následně začne lézt, tím postupně přidává zátěž nejen na vyvíjející se kyčle. Z polohy na čtyřech se naučí posadit, případně se z lehu na boku zvedne na pokrčené ruce a naučí se tzv. šikmý sed. Pro zvládnutí sezení je nezbytné, aby mělo řádné posílené svaly, které trénuje jiným pohybem. Teprve poté si začne i stoupat, přenášet váhu na celou plochu chodidla (ze začátku se může opírat pouze o část), a obcházet nábytek. Obcházení nábytku, tedy chůze šikmo, je rovněž důležitá pro vývoj svalstva, které bude oporou pro chůzi v prostoru.

samostatná chůze

11 – 14 měsíců

Po dostatečně dlouhé době (klidně i 5 měsíců), kdy dítě chodilo s oporou nemobilních věcí okolo sebe, se začíná stavět v prostoru a zkoušet první krůčky bez opory. Jakmile se rozchodí, učí se zpomalovat, zrychlovat, zastavovat.

Všechny děti umí do tří let to samé

Veškeré pokroky přichází postupně tak, jak je dítě a jeho svalstvo připravené. Každým dnem se tělo kojence zpevňuje a postupně připravuje na zvládnutí další (očekávané) dovednosti. Můžete je motivovat, jak chcete, ale pokud mají zakódováno, že se na bříško přetočí až v půl roce, tak s tím nehnete. Nehne s tím ani pediatr. Pokud mají zakódováno, že jsou na chůzi v prostoru připraveni až ve 12 měsících, začnou chodit až v roce a žádné výmysly jako chodítka to neurychlí, naopak.

Kdesi jsem četla poměrně trefnou poznámku, že všechny děti se postupně všechno naučí a ve třech letech budou umět to samé. Ať už se vaše dítě začalo přetáčet na bříško „až“ v 5 měsících, lézt „až“ 10 měsících a chodit „až“ 14 měsících, kdežto to kamarádčino zvládlo vše zmíněné o dva, tři a čtyři měsíce dříve, stejně budou obě děti, co se motorického vývoje týče, umět ve třech letech zhruba totéž. Každé dítě to má nastaveno jinak a obojí je v naprostém pořádku.

Co je špatné na těch věcech v seznamu výše?

Chodítka a hopsadla

  • V sedacích chodítkách se mnohdy dítě opírá pouze o špičky či větší část chodidla, ne však o celé, jak je to přirozené.
  • Dítě rovnou chodí rovně, čímž přeskakuje důležitou fází posílení svalstva okolo páteře při chůzi bokem (= okolo nábytku), zádové svaly tak nebudou správně posíleny pro držení páteře.
  • Dítě nuceně přenáší váhu na nedovyvinuté kyčle (v krajním případě mu rodič zadělává na operaci v dětském věku a pozdější výměnu kloubu).
  • Dítě je nuceno „chodit“ tehdy, kdy se zachce rodiči, nikoli ve chvíli, kdy se na to cítí.
  • V hopsadlech navíc zcela chybí pevná plocha, o kterou by se dítě opíralo.

Kšandy na chození, vodění za ruce

  • Místo chůze do strany pro posílení svalstva a nabývání jistoty je dítě rovnou nuceno dělat kroky dopředu.
  • Rodič zcela přebírá stabilitu dítěte a brání v přirozeném vývoji těch svalů, které ji zajišťují, vývoj držení rovnováhy se tímto zpomaluje.
  • Ruce vytažené nad hlavu zajišťují špatné zapojení břišních svalů, čili opět jejich špatný vývoj.

Přitahování do pasivního sedu a posazování:

  • Přetěžování přímých břišních svalů (více mají být posíleny šikmé, které si dítě posiluje přetáčením na bok, bříško a zpět)
  • Ztráta motivace k přetáčení, sedání i lezení (rodič to udělá za dítě, co by se dítě namáhalo), tím se zpomalí motorický vývoj.

„Kdyby to bylo tak škodlivé, přece by to někdo zakázal!“

Nejsem příznivce zakazování a přikazování, avšak v tomto případě na takovou otázku zareagují přáním – kéž by. Ani u věcí pro nejmenší děti neplatí, že všechno, co se prodává, je schválené, atestované, zdraví neškodlivé (pak by se neprodávaly třeba sladkosti nebo visítka – klokanky). Fyzioterapeuti čas od času proti pomůckám a „pomáhání“ kojencům bojují články v časopisech a webzinech či rozhovory v médiích, avšak na zastavení prodeje a zastavení šíření nesprávných informací mezi rodiči to nestačí.

Genetika a životní styl

Pokud vás napadá myšlenka, že vás přece také rodiče za ruce vodili, posazovali vás či vás nechali chodit v chodítku, a přesto má vaše páteř správný zdravý tvar, můžete být rádi a zároveň doufat, že se případné zdravotní problémy odstartované v raném dětství neprojeví později. Často si současné zdravotní neduhy ani nespojíme s tím, že mohly vzniknout v raném dětství – bolesti krční či bederní páteře, ploché nohy, bolesti hlavy (i migréna), závratě, bolesti kloubů,…

Za skoliózu například může v první řadě genová informace, díky níž mají někteří jedinci vyšší pružnost vaziva. Špatnou manipulací a „pomáháním“ v kojeneckém věku u takových dětí hrozí, že nedostatečně posílené či špatně posílené svaly nebudou stačit růstovému spurtu v období puberty, což se může projevit např. vybočením páteře. V lepším případě budou pak jejich dospívání provázet bolesti zad a nutná cvičení, v horším až celodenní nošení korzetu, v krajním velice bolestivá operace.

Genetiku neošálíme a výše zmíněné nešvary určitě nejsou jedinou příčinou pozdějších zdravotních problémů. Těmi dalšími jsou bezesporu např. jednostranné sporty, sedavá zaměstnání, špatné sezení, nedostatek pohybu, častá a dlouhodobá chůze na podpatcích atd. Každému možná posazování nebo pobyt v chodítku nezpůsobí velké zdravotní komplikace, avšak podle mého je naprosto zbytečné to vůbec riskovat.

Zdroje informací a zajímavé články:

15 komentářů

  1. Obrazem Blog Adel

    19.5.2017 at

    Ac jeste potomka nemam, tak uz jsem to take slysela a myslim, ze to je pravda – ono totiz dite se jako kazdy jiny maly tvor vse nauci a nema cenu na nej tlacit, pomahat – az bude pripraveno, udela to. Hezky o tom mluvi i Jaroslav Dusek :)

    1. veruce

      21.5.2017 at

      Přesně tak :) Jaroslava Duška neznám, ale poslechnu si.

  2. beallara

    20.5.2017 at

    Víš, je to asi něco málo, no pár měsíců…na dceři jsem vydělala jak je “ vyflusaná “ , chtěla jsem jí odlevit nákupem chodítka, s díky odmítla, i když by to pro ní bylo v dané době jednodušší.
    Nevím, proč, ani já sama jsem na ní žádné chodítko neměla.
    Vážím si jí za to, protože se rozhodla pro tu náročnější cestu. Pro mnoho matek je lehčí dítě fouknout do chodítka a hopsátka či jiného zařízení, mají klid, protože dítě se může “ prcasit “ bez výraznější pomoci.
    Takže není ono to tak trochu otázka volby ?

    1. veruce

      21.5.2017 at

      Otázka volby to určitě je (jako všechno), ale rodič (případně i prarodič) by tohle měl vědět, než se rozhodne ;)

  3. Domi

    21.5.2017 at

    Je blbé, že spousta matek o tom třeba ani neví, že tím dítěti škodí, co mě ale dokáže vytočit je, když to maminky ví, ale je jim to jedno a používají starou dobrou výmluvu, „my jsme taky.. a nic nám není“. Z toho je mi smutno:(

    1. veruce

      21.5.2017 at

      Z téhle výmluvy a univerzální odpovědi na všechno, se mi ježí chluby na zádech :(

  4. Ghandiovec

    21.5.2017 at

    Tohle by si měla přečíst moje tchyně. Co se malý narodil, neustále slýcháme otázku, jestli už leze, sedí, chodi, mluví… a jak to, že ne, když sousedčina dcera už jo. Doporučuji knížku od Kiedroňové Rozvíjej se, děťátko, je tam pěkně popsáno, co s dítětem dělat a čím mu naopak škodíme, včetně fotografií.

    1. veruce

      21.5.2017 at

      No nazdar, to je přesně ten přístup, který nevhodnému zacházení s kojenci napomáhá :( O Kiedroňové nemám moc valné mínění, ale po knížce se podívám. Třeba si už některé ze svých starších názorů, se kterými jsem se absolutně neztotožňovala, poupravila.

      1. Ghandiovec

        22.5.2017 at

        Vím, že Kiedroňová moc nedoporučuje nošení v šátku a na můj vkus příliš propaguje ty své plavecké kurzy a centra, ale ohledně manipulace s malým mi knížka pomohla dost.

  5. Ali cajazpalaca

    22.5.2017 at

    Máme štyroch chlapcov a práve na nich sme sa naučili že každé bábo má svoj čas. Jeden začal chodiť na osem mesiacov, ďalší na rok, môj na 15 mesiacov a jeden na rok a pol.
    A čo? Nikto im k niečomu nepomáhal ja som všetko nechávala na nich a na ňom. Vidím aké my máme problémy s chrbticou nechcem aby naše deti tak trpeli. Tiež nedokážem pochopiť mamičky ktoré trepu tie malé deturence za rúčky a tie protestujú ale premotivovane maminky ich trepu a trepu na slabé nôžky.
    Ale každý máme svoj systém na výchovu.

    1. veruce

      22.5.2017 at

      Krásný příklad, že každé dítě má svoje tempo :)

  6. Jess

    23.5.2017 at

    Ano ano ano! Je to pravda, vývoj se neurychlí a naopak se zpomalí, dítě si navykne, že do jeho pohybového vzorce patří rodič. Děkuju za krásný a výmluvný článek. Teď už chápu, proč se mi malá „zapomněla“ koulet z bříška na záda – ona to neuměla, jen se převažovala?

    1. veruce

      24.5.2017 at

      Děkuji za milou reakci :) Můj syn to měl stejné, taky se nejprve překulil z bříška na záda, klidně několikrát po sobě, teprve doktorka pak mou radost z pokroku zchladila informací, že ho pouze převažuje hlavička. Tento vědomě prováděný pohyb je prý pro děti daleko náročnější než překulení ze zad na bříško :)

  7. Hanka

    23.5.2017 at

    S tvým článkem naprosto souhlasím Veroniko.
    Každé dítě je jiné a nemá smysl jeho dovednosti lámat přes koleno.
    Dnešní mámy už jsou snad rozumnější, než byly za mého mládí, před čtyřiceti roky byla různá hopsadla a odrážedla považována za skvělou pomůcku.
    Jsem ráda, že můj syn a snacha mezi ty rozumné patří. :)

    1. veruce

      24.5.2017 at

      Odrážedla snad nevadí, alespoň jsem zatím na žádné varování nenarazila ;)

Leave a Reply