9. měsíc s miminkem

devaty-mesicŘíjen nám dal zabrat. Malého postihla šestá nemoc, takže více než týden jsem neměla nárok na nic jiného než ho mít neustále u sebe. O tom ale podrobněji níže. Jinak jsme oslavili Mokošin svátek, na který už byl malý naštěstí jakž takž v kondici. Mrzutost u něj však přetrvává od horeček až do dnešních dnů.

CO NOVÉHO U MALÉHO

Stojí v prostoru, rovnováhu udrží i půl minuty, možná více. Umí se postavit z dřepu s hračkou v rukou a zase si s ní i dřepnout. Obchází nábytek a pár kroků udělá i s tatrovkou. Umí říkat táta, resp. tatata, když chce nebo vidí tátu. Miluje houpačky, jak ty závěsné, tak ty pružinové. A klouzačky vlastně taky.

Začali jsme mu dávat pestřejší stravu, což mělo za následek, že mu ty rozmixované blafy ze skleniček přestaly chutnat. Ani se nedivím :) Skleničkové příkrmy 8m+ už vypadají celkem jedle a obsahují i kousky. Vedle nich ale jí i chleba s lučinou (nakrájený na kostky) a k tomu třeba žužlá okurku. Jako dítě masožroutů často dostane i maso jen lehce rozmělněné mezi prsty. S tím si také poradí bez problémů a hlavně mu to chutná. Když to zrovna vyjde, uvařím mu k obědu totéž, co obědváme i my.

devátý měsíc devátý měsíc devátý měsíc
V druhé půlce října prodělal šestou nemoc. Ač jsme měli načteno dopředu, co to obnáší, a odhadli jsme ji při prvním dnu horeček, stejně jsme nemohli počítat s tím, co to s malým udělá. Průběh byl samozřejmě z těch nejhorších, o kterých se dá dočíst – horečky 4 dny, náběh na rýmu, nechuť si sám byť jen chvíli hrát, strašný řev, kdykoli jsem ho na chvíli položila. Týden v kuse jsem ho prakticky jen nosila a kojila, protože jiné jídlo odmítal. Odmítal samozřejmě i nočník a jakékoli převlékání a přebalování provázel hysterický řev. Totéž při otírání a proplachování nosu. Když horečky polevily, objevila se vyrážka. Oproti tomu, co se všude možně píše, se ale objevila jen v obličeji a po dvou dnech zmizela, jinde na těle se neobjevila. Poté už zůstala jen ta rýma a mrzutost.

Do toho ho samozřejmě trápily zuby, ač žádné další pořád nevylezly. Jíst začal zase normálně, ale mrzutý bývá i nadále. Nejvíce mě mrzí, že pořád bojkotuje nočník, a bojím se, že už to tak zůstane. Prostě mi přijde po té nemoci jako vyměněný. Na celou tuhle změnu má navíc nemalý vliv i posun času, který nám pěkně nabořil jakékoli zaběhlé pravidelnosti. Alespoň koupání mu oproti minulému měsíci tolik nevadí. Koupe se zase v obýváku jako dřív a je spokojený.

Pro žlučníkáře (a tedy i pro jeho muže) je to pěkný nápor na nervy, ale to asi nemusím zdůrazňovat :)

Kam dál:

Leave a Reply