Slovanská máma

Knihy

Moudrost raného dětství (Aletha Solter)

Aletha Solter - Moudrost raného dětstvíKniha kanadské autorky Alethy Solter patří mezi ty, které jsem si koupila už na základě recenzí, nikoli až po přečtení. Opět nelituji.

Během první kapitoly jsem měla pocit, že se nic nového nedozvídám. Prakticky stejné názory a závěry jako jsem dočetla v knihách Fascinující mysl novorozeného dítěte a Koncept kontinua. Kapitola se týká přípravy na porod a představy, co dítě během porodu může prožívat.

Hned druhá kapitola však přináší teorii o potřebě dětského pláče v náručí blízké osoby. Miminka se tak mají zbavovat stresu z porodu, z každodenní přemíry podmětů a nenaplněných potřeb. Pokud je utěšujeme, kojíme na uklidnění, houpeme, případně jim cpeme dudlík apod., vytvářejí si jakési kontrolní mechanismy a potlačují potřebu pláče na někdy potom. Nenaplnění potřeby vyplakat se ze svých pocitů může vést v batolecím věku k větším záchvatům vzteku, k agresi a později i k poruchám chování. Tato kapitola mě donutila nad tím vším hodně přemýšlet a stále nevím, co si o tom vlastně mám myslet. Pokud s tím máte nějaké zkušenosti, podělte se v komentářích.

Čtení pro nejmenší, aneb kde je/najdeš/ukážeš?

Dětské knihy a leporelaV článku Tipy na dárky k 1. narozeninám jsem slibovala článek s našimi knižními oblíbenci. Knížky a leporela si se synem prohlížíme už od jeho 4 měsíců. Co si to vlastně ukazujeme, jej však začalo pořádně zajímat až v roce. Prohlížíme si teď jednu knížku za druhou, ukazujeme si a pojmenováváme zvířata i věci a já každou chvíli pokukuji po nových leporelech, která by se nám pro tuto aktivitu hodila.

Kde je pejsek? Ukážeš mi kuře? Najdeš žábu?

Stačilo tak málo – navést syna, jak má ukázat na konkrétní kresbu, když mu položím jednu z uvedených otázek, a výsledkem je jedna z nejoblíbenějších činností za poslední měsíc a půl. Denně spolu nad knihami trávíme nejméně hodinu času.

Během dvou tří týdnů si naše roční batole zapamatovalo přibližně 15 zvířat a věcí. Každý týden si zapamatuje 5-10 dalších. Jakmile je umí bezpečně poznat, sám se ukazováním ptá po dalších.

Dětské knihy a leporela Dětské knihy a leporela Dětské knihy a leporela
 

Nedávno také začal chápat, že věc či zvíře téhož jména může pokaždé vypadat trochu jinak.

U zvířat rovnou předvádím, jaké dělají zvuky (pokud je znám a pokud nějaké dělají) a občas přidám nějakou další souvislost (např. že to za pejskem je psí bouda, ve které pejsek bydlí apod.).

Jakmile se naskytne příležitost, snažím se synovi zvířata a věci ukázat i v trojrozměrném světě, aby si tam vytvořil asociaci. Zrovna včera mi venku ukazoval auto, dům, strom a kaluž :) Zejména z tohoto důvodu nemám ráda moderní umění v dětských knížkách. Žába má vypadat jako žába, ne jako zelený patvar bez předních nohou. Kůň má mít přirozenou barvu, ne růžové puntíky na zelené srsti.

Koncept kontinua (Jean Liedloff)

Koncept kontinua – Jean Liedloffová

Na knihu Jean Liedloff jsem narážela opakovaně, když jsem se dostala na stránky s články či diskuzemi o kontaktním rodičovství. Naposledy jsem ji zahlédla při hledání informací k mému článku o Estivillově vyplakávací metodě a rozhodla jsem si ji rovnou koupit. To je sám o sobě vzácný jev, knihy si spíše dříve půjčím, než se je rozhodnu zakoupit (naposledy jsem takto sáhla po knize Fascinující mysl novorozeného dítěte, která byla beznadějně rozpůjčovaná na půl roku dopředu).
Jean Liedloffová strávila nějaký čas u jihoamerických indiánů, u nichž bedlivě pozorovala způsob, jakým vychovávají své děti – od narození do dospívání. Tyto poznatky vydala knižně již v sedmdesátých letech. Svými závěry se snaží přiblížit, proč jsou lidé v civilizovaných zemích tak nespokojení až nešťastní. Základ pro tuto nespokojenost vzniká už v prvních měsících našeho života.

Co je to to kontinuum?

Kontinuem se rozumí soubor vrozených očekávání, se kterými se každý lidský jedinec rodí. Tato očekávání se přenáší po tisíce let lidské evoluce. Předáváme je dál v genech. V civilizovaném prostředí se však tato očekávání nedaří naplňovat. Základní body kontinua v prvních letech lidského života by se dala popsat následovně:

Přirozený porod vs. CS (3) / Fascinující mysl novorozeného dítěte

maly2Během svého těhotenství jsem si vzpomněla na články od Onni, které publikovala na svém blogu o rok dříve (první ze série zde). Její nový web jsem sem tam navštívila a v jedné diskuzi znovu natrefila na knihu Fascinující mysl novorozeného dítěte od Davida Chamberlaina. Chvíli trvalo, než jsem ji sehnala, ale jsem ráda, že se mi do ruky dostala dříve, než jsem odjížděla do porodnice.

Fascinující mysl novorozeného dítěte

Co víme o ještě nenarozených a nově narozených dětech? Není tomu tak dlouho, co si lidé mysleli, že novorozenci jsou zcela hloupá a vůči bolesti necitlivá stvoření vybavená sotva sacím reflexem. Z novodobých výzkumů vychází najevo něco zcela jiného.

Před narozením

Na konci minulé části jsem se zmínila o tom, že si děti pamatují vlastní narození. Jejich vědomí, smysly a paměť tedy musí fungovat ještě předtím. I dnes se najdou lidé, kteří považují mluvení na ještě nenarozené miminko za zbytečné a před nastávajícími maminkami, které s ním komunikují doteky přes břicho i mluvením, si ťukají na čelo. Ženy v sobě nosí odjakživa vědomí toho, že je dítě v jejich lůně vnímá, Pod tíhou názorové převahy ve společnosti však v některých dobách od komunikace upouštěly a některé dodnes upouští.

Je všeobecně známo, že plod v děloze slyší. Doléhají k němu zvuky z placenty, žaludku a střev, hučení krve v cévách a samozřejmě ten nejdůležitější a neustále přítomný jako kulisa pro vše ostatní – tlukot matčina srdce. Tento zvuk miminka uklidňuje i několik měsíců po porodu, což dokazují nejen různé výzkumy s nahrávkami, ale zejména zkušenosti samotných matek. Děti, které mají možnost tlukot srdce matky poslouchat po narození často, méně pláčou a více prospívají. Venkovní zvuky se k plodu dostávají značně ztlumené několika překážkami, přesto však dítě rozpozná i hlas otce, který v matčině přítomnosti často mluví. Matčin hlas mají samozřejmě nejraději.