Archiv rubriky: Porod a porodnictví

Péče, Porod a porodnictví, Ze života

O čem mámy nemluví

Mámy při komunikaci s jinými mámami často vystupují tak, že jejich dítě je úžasné, hodné, samostatné, poslušné a že ony samy právě prožívají to nejlepší období života. Každý den je sluníčkový, pohodový a usměvavý. Žádné divnostavy, žádné rupnutí nervů, žádné „mám toho občas fakt dost“ nebo „já si to představovala jinak“, žádné vztekající se dítě. Doma je uklizeno a navařeno každý den. Všichni jsou 24 hodin denně a 365 dní v roce naprosto spokojení a vyrovnaní.  Na dítě mají vždy náladu bez ohledu na okolnosti nebo rozpoložení dítěte a už vůbec nikdy si nevylívají zlost na partnerovi, protože on za to opravdu nemůže. Jasně…  A teď tu o Karkulce.

 
odent-michel-cisarsky-rez
Porod a porodnictví, pro dospěláky

Výtah z knihy Císařský řez (Michel Odent)

Výtah a poznámky z knihy.

V brazilských městech se sekcí rodí i 80% dětí

Michel Odent začíná knihu tím, jak se sám poprvé v padesátých letech minulého století začal setkávat s císařskými řezy a jak se tehdy pomalu přecházelo z „klasického“ řezu svisle na nový bezpečnější typ SC – podélný řez v dolní části dělohy. Ve zkratce mluví o svých začátcích coby chirurga, který prováděl operativní porody a setkával se s tím, že jsou považovány za velkolepou záchrannou operaci.

Hned v další kapitole se věnuje tomu, jak hodně se změnilo vnímání SC. Z dříve prováděné záchranné operace se postupem času na mnoha místech stala spíše jen jedna z možností, jak se dá porodit dítě, resp. jak se dítě může narodit.

 
(Ne)výchova, Péče, Porod a porodnictví

Nás to taky nezabilo!

„Nás to taky nezabilo!“
„Ale my ti taky dělali xyz a seš normální!“
„Ale my s tebou taky prováděli zyx a žiješ!“
„Za nás tohle neexistovalo a taky jsme to přežili!“

Napadlo vás třeba, že vás celý život bolí záda právě z toho, že vás někdo v kojeneckém věku brzo posazoval nebo vás vodil za ruce? Napadlo vás, že si s rodiči nerozumíte tolik, jak byste si přáli, případně jste se v pubertě potýkali sami se sebou hůře než vrstevníci právě proto, že vás někdo jako mimino nechával řvát o samotě místo toho, aby vám dal bezpečí náruče? Právě o tom, co nás přece nezabilo, co jsme přežili a co je považováno za normální, avšak vůbec to není dobré, bude tento článek.

 
Porod a porodnictví, pro dospěláky

Znovuzrozený porod (Michel Odent)

Takhle mají vypadat porodnice!

To je hlavní myšlenka, kterou si z knihy Znovuzrozený porod odnáším.

Útlá knížka Znovuzrozený porod popisuje očima doktora Michela Odenta vývoj porodnického oddělení v Pithiviers (městečko nedaleko Paříže), které měl hlavně v 60. a 70. letech na starosti. Původně nastupoval jako chirurg, který měl na porodnickém oddělení provádět císařské řezy a klešťové porody. Jeho praxe se však ubírala jiným směrem. Začal porodnické oddělení přizpůsobovat rodičkám a jejich potřebám v době, kdy se v civilizovaném světě začalo naopak do porodů více lékařsky zasahovat a císařské řezy se na mnoha místech začaly provádět víceméně na přání.

 
Porod a porodnictví, Ze života

Co je na císaři nejhorší?

Stále dokola se objevují mylné, nepřesné až zcestné názory na císařský řez od těch, které to nezažily, od těch, které porodily vaginálně, od těch, které se jen kdesi cosi dočetly. Pochopím některé názory u středoškoláků, kteří si o problematice nic nepřečetli, a vlastně pochopím názory u rodiček, které zažily šílený vaginální porod v porodnici (za mě raději znovu císař než poprvé kleště). Je však třeba ty nesmysly průběžně vyvracet. Zrovna nedávno byl stažen na základě vícera negativních reakcí článek z webu mamci.cz, který psal o císaři jako o příjemné alternativě k vaginálnímu porodu. Článek byl přepracován a znovu publikován, ale o odloučení od dítěte, o psychických následcích a bolestivých prvních dnech (až týdnech) stále ani slovo. Některé nesmysly, které kolují o císařských řezech, jsem před několika měsíci rozebírala v článku Tos měla v pohodě, aneb o císaři po roce. Neřešila jsem tam ale všechno.

 
Porod a porodnictví, Ze života

Tos měla v pohodě, aneb o císaři po roce

Po roce jsem už s tím, že první porod, který jsem si malovala jako spontánní a zcela přirozený, skončil po sérii lékařských zásahů císařem, tak nějak vyrovnaná. To smíření se však trvalo měsíce, ačkoli se naštěstí nejednalo o nijak dramatické stavy, jen o občasné dlouhé úvahy po večerech a nocích. Co se občas někde (většinou náhodou) dočtu, mě ale stále zaráží.

Miminkovské weby čtu jen zcela výjimečně, když na ně narazím při hledání informací, případně inspirace pro nový článek. Tak tomu bylo v tomto případě. Dočetla jsem se totiž v několika diskuzích takové názory, že žena, která porodila císařem:

  • to měla v pohodě, na rozdíl od těch, které rodily vaginálně
  • to měla bezbolestný
  • nerodila doopravdy
  • je neschopná/horší matka
  • připravila dítě o jeden z nejdůležitějších zážitků
  • ohrozila vztah mezi sebou a dítětem
  • ohrozila bezproblémový vývoj dítěte, zejména ten psychický.

To myslí někdo vážně?!

 
Porod a porodnictví, Ze života

Přirozený porod vs. CS (6) / Šestinedělí po císařském řezu

Zkušeností s porodnicí v Neratovicích

V minulé části se už nějak nedostalo na podrobnější popis toho, jak se personál v Neratovicích vlastně chová. Z těch pár zmínek by si někdo mohl myslet, že to má k ideálu daleko. Opak je pravdou. Od nástupu po propuštění se 99% personálu (doktoři, sestřičky, porodní asistentky, pomocný personál, uklízečky) chovalo po celou dobu mile a ochotně.

Vyzkoušela jsem dva různé pokoje. Na třílůžkovém se během 4 dnů vystřídalo 6 rodiček a pokoj byl vyhříván na 28°C, což mě přivádělo k šílenství. Naštěstí většinou ani jedné nevadilo větrání. Po uvolnění nadstandardu jsem se na poslední dva dny přestěhovala na jednolůžkový pokoj. Ty jsou permanentně plné a čeká se na ně podle interního pořadníku, o němž jsem se dozvěděla až 4. den hospitalizace, jinak bych na něm strávila více dnů. Nadstandard za to opravdu stojí, neboť umožňuje 24hodinovou přítomnost partnera.

 
Porod a porodnictví, Ze života

Přirozený porod vs. CS (5) / Jak jsem rodila v Neratovicích

Tento seriál nenese svůj název pro nic za nic. Vzpomínám si, jak jsem jako hloupoučký středoškolák kdysi prohlásila, že nechci rodit jinak než císařem. Z tohoto postoje jsem samozřejmě vyrostla hodnou chvíli před tím, než jsem otěhotněla. Vzpomněla jsem si však na něj někdy okolo čtvrtého nebo pátého měsíce, kdy mi v hlavě naskočila myšlenka, že za žádnou cenu nechci rodit císařem. Přece dokážu porodit své dítě normální cestou. Zda to byla předtucha či jen obyčejná obava, to se neodvažuji soudit.

Jak jsem rodila a nerodila v Neratovicích

Jak jsem se zmínila v minulé části, do neratovické porodnice jsem začala jezdit na pravidelné kontroly jednou týdně. Brala jsem to jako příjemné rozptýlení na mateřské a aspoň jsem si procvičovala řízení. Po zkušenostech jiných lidí mě příjemně překvapilo už jen to, že se monitory natáčely nejčastěji v sedě, což mi bylo nejpohodlnější. Žádné nucení do polohy, která by mi nevyhovovala. Sestřička, která je obstarávala, se chovala neuvěřitelně mile, takže povinných 20 minut vždy uběhlo jako voda a já se tak trochu na další návštěvu i těšila. Vše se zdálo být v pořádku a papírový termín porodu se rychle blížil.

 
Porod a porodnictví, Ze života

Přirozený porod vs. CS (4) / Nespolehlivý triple test

Psát o něčem tak intimním a soukromém jako je těhotenství a porod mi nejde snadno, ale ostatně s tím jsem tento miniseriál začala psát. Nejvíc se v popisu zaměřím na nespolehlivý triple test, jehož falešně pozitivní výsledky zbytečně děsí spoustu rodičů.

 

O jednom bezproblémovém těhotenství

Zjištění těhotenství mi nepřišlo nijak překvapivé. Jediné, co nás velmi pozitivně překvapilo, bylo to, jak rychle to přišlo. Žádné měsíce, ba ani týdny, snažení jak tomu dneska často bývá. I když jsem věděla, že těhotná jsem, testem jsem si to potvrdila až po měsíci a teprve o další dva později jsem si našla gynekoložku. V životě jsem totiž gyndu nenavštívila a nijak jsem se do toho nehrnula ani tehdy. Nikdy jsem totiž k doktorům nechodila ráda a návštěvy omezovala jen na ty nezbytně nutné. Navíc jsem se cítila dobře (zcela mě minuly jakékoli nevolnosti), tak nač spěchat.

Nespolehlivý triple test

 
Fascinujici_mysl_novorozeneho_ditete
Porod a porodnictví, pro dospěláky, Ze života

Přirozený porod vs. CS (3) / Fascinující mysl novorozeného dítěte

Během svého těhotenství jsem si vzpomněla na články od Onni, které publikovala na svém blogu o rok dříve (první ze série zde). Její nový web jsem sem tam navštívila a v jedné diskuzi znovu natrefila na knihu Fascinující mysl novorozeného dítěte od Davida Chamberlaina. Chvíli trvalo, než jsem ji sehnala, ale jsem ráda, že se mi do ruky dostala dříve, než jsem odjížděla do porodnice.

Fascinující mysl novorozeného dítěte

Co víme o ještě nenarozených a nově narozených dětech? Není tomu tak dlouho, co si lidé mysleli, že novorozenci jsou zcela hloupá a vůči bolesti necitlivá stvoření vybavená sotva sacím reflexem. Z novodobých výzkumů vychází najevo něco zcela jiného.

 
Porod a porodnictví, Ze života

Přirozený porod vs. CS (2) / Přirozený vs. institucionalizovaný porod

V předchozí části jsem se zaměřila na to, jak se rodilo za minulého režimu, kdy se porod stal výhradně institucionalizovaným úkonem. V této části bych se ráda zaměřila na to, jaké možnosti mají ženy dnes. Těch možností není málo, je jich nesrovnatelně více než kdysi, zároveň však méně než na západ od nás. Ne každý má zároveň možnost dosáhnout na to, co si představuje (zejména má-li porodnici, která odpovídá jeho představám, vzdálenou např. 300 km od domova).

Domácí porod, přirozený porod, institucionalizovaný porod

Institucionalizovaný porod ve své nejhorší podobě ze 70. let už naštěstí k mání není. Jeho „light“ verze však ano. Mnoho porodnic ustrnulo v době před cca 20 lety a novější – dnes již obecně známé poznatky z oblasti porodnictví zcela ignoruje.

Co přetrvalo z doby socialismu v mnohých porodnicích?

 
Porod a porodnictví, Ze života

Přirozený porod vs. CS (1) / Jak se rodilo za minulého režimu

Původně jsem se zařekla, že na blog nezveřejním o svém soukromí nic víc než nějaký ten report z výletu. Už dlouho jsem ale chtěla sepsat svůj pohled na domácí porody, na porodnictví celkově, na moderní porodnictví vs. porodnictví ustrnulé v době před 30 lety, na pohlížení na těhotenství jako na nemoc. Vždy jsem si ale řekla, že bez osobní zkušenosti to bude sice můj názor, ale bude mu něco chybět. Něco, o co se budu moct opřít, až mi nějaký pošuk začne tvrdit, že jsem nezodpovědná, že bych se s takovými názory měla jít zahrabat a rozhodně je nepublikovat, abych náhodou někoho neponoukala ke „špatným“ myšlenkám. A tak jsem počkala na osobní zkušenost, která nakonec proběhla úplně jinak, než jak jsem si ve všech možných scénářích představovala, přesto se můj postoj k mnoha věcem vůbec nezměnil.

Dnešní rodičky mají o mnoho víc možností než jejich matky, které rodily před cca 25-35 lety. Nicméně jejich nezájem o informace způsobuje, že přerod institucionalizovaného porodnictví z doby minulého režimu, které se dá bez nadsázky označit jako zločin proti lidskosti, v porodnictví moderní nabízející téměř přirozené podmínky k přivedení dítěte na svět, postupuje jen velice pomalu.