Slovanská máma

Nošení

Nošení miminka / Proč už nechci kočárek

Miminko v nosítkuV minulém článku o nošení jsem se rozpovídala o tom, jak jsem začala syna nosit (článek si přečtěte zde). Syn bude brzy mít rok a stále je často nošen. Doma spí v šátku, venku už kousek ujde po svých a pak ho dál nesu. Kočárek jsme nepoužili už více než půl roku (jen párkrát si ho povozily babičky). Některá pozitiva nošení beru jako naprostou samozřejmost, takže mě udivilo, kolik by mi toho při tlačení kočárku chybělo a kolik komplikací by mi to přineslo. Stačilo malého vzít teď v zimě párkrát na procházku na sáňkách a věděla jsem, že se šátku nevzdáme a kočárek i nadále zůstane mimo náš domov. Dají-li nám bohové další rádo se nosící miminko, už s ním ani kočárek nebudu zkoušet a budu ho rovnou nosit. Tento článek shrnuje výhody, které pro nás nošení představuje.

Kontakt s miminkem

Je blízko. Cítím každý náznak spokojenosti či nespokojenosti, stejně tak vnímám jeho tepelný komfort. To platí ve všech případech. Dále uvádím, jak to u nás chodí na procházkách, na které nechodíme, aby malý spal, ale aby pozoroval svět. Přes den spí doma v šátku, ale o tom až níže.

Povídám si s ním, popisuji, co cestou vidíme, okolo čeho zrovna jdeme, kam půjdeme dál, co budeme dělat. Jak bych si ale mohla povídat s dítětem, které sedí půl metru přede mnou a odděluje nás střecha kočárku (v případě sporťáku/golfáče)?

S tím souvisí i rozhled miminka. To, které jen nečinně leží v hlubokém kočárku, vidí na stříšku, možná na nebe, koruny stromů a na mámu, která je pro ně prostě daleko, jinak ze světa nevidí de facto nic. Miminko ve sporťáku vidí všechno možné, ale na mámu zase nevidí vůbec. Svět okolo sebe pozoruje, ale máma vůbec nevidí, na co zrovna kouká a tak mu to nepopíše. Miminko se u mámy v šátku/nosítku cítí v bezpečí a z její perspektivy objevuje a pozoruje svět. Máma si zase s dítětem může povídat, což jistě podporuje jejich vzájemný vztah.

Nošení miminka / Jak jsem začala nosit

Miminko v nosítku pod mikinouSyna nosím už více než tři čtvrtě roku. Kočárek nikdy neměl rád, takže se v něm vozí jen výjimečně u babiček. Občas mi to bylo trochu líto, protože to znamenalo, že s ním nikdo ze známých nemůže jít na procházku beze mě (s babičkami to ještě nedávno sám zvládal), abych si trošku oddechla. Neseděl v něm už dobré tři měsíce a zhruba stejně dlouho jsem upřímně ráda, že mám rádo se nosící miminko a vážím si toho.

První měsíc (možná dva) jeho života jsme kočárek zkoušeli jen do chvíle, než ho začal opravdu hlasitě bojkotovat. Aby ne… Vypravit se ven znamenalo nabalit dítě do zimního (narodil se v únoru), snést ho v těch vrstvách na ulici k autu, ve kterém čekal vymrzlý kočárek, ten rozložit (to se s dítětem v náručí dělá opravdu dobře) a uložit do něj syna, kterého tenhle proces naštval natolik, že už se v kočárku neuklidnil. V domě ani v bytě nemáme místo ani na sporťák, natož na podvozek s korbičkou. Velice rychle jsme tedy začali řešit procházky nošením.

Na to, že budu své dítě nosit, jsem se těšila už v těhotenství. V nošení mi nezabránilo ani hojící se břicho po císařském řezu. První taková procházka proběhla necelý týden po (částečném) vytažení stehů a dala mi zabrat. S každou další už to ale bylo (z pohledu mé jizvy) jen lepší. Z pohledu miminka to bylo složitější, protože jsem jako neznalec nejprve sáhla po visítku, ale o tom už níže.

Visítko, šátek, ergonomické nosítko a návrat k šátku

Jako první jsme doma bohůmžel měli visítko, tedy neergonomické nosítko, které je lepší vůbec nepoužívat. Jedno jsem si koupila sama, další dvě jsem následně dostala od známých. To mě mohlo varovat spolu s cenou neergonomický vs. ergonomických nosítek. Visítka se dají sehnat i za pětinu ceny ergonomických nosítek. Naštěstí jsme jej použili jen párkrát a syn nám dal jasně najevo, že je mu nepohodlné (prostě prokřičel půl procházky a vyžadoval, abychom ho místo v nosítku nesli v rukou). Rychle jsme tedy zjistili, jak to s těmi visítky je, a odložili je hodně hluboko do skříně.

Mezitím jsem začala shánět šátek, který by mi usnadnil nošení syna zejména doma. Malý je opravdu hodně kontaktní miminko, které se první měsíc vůbec nenechalo odložit. Připoutat si jej na hrudník mi připadalo jako přirozené řešení této situace. Ještě v šestinedělí jsem tedy sehnala šátek Babylonia Tricot-Slen. Naučit se pár potřebných úvazů mi nezabralo mnoho času. Na internetu existuje vícero stránek, které ukazují, jak na to. Ze začátku jsme si oblíbili kolébku, avšak syn z ní rychle vyrostl. Plynule jsme ji nahradili základním úvazem kříž s kapsou uvnitř, ten ostatně používáme dodnes. Na výlety jsem si oblíbila i kříž s kapsou navenek.