Boj s nepořádkem a velkým množstvím hraček

Prvním krokem bylo více úložného prostoru někdy na podzim loňského roku, druhým krokem na začátku tohoto roku pak zřízení poličky s aktivitami po vzoru Montessori pedagogiky. A víte co? Ono to asi vážně funguje! A právě o úklidu hraček s batoletem, o prostředí s dostatkem ale ne přemírou podnětů a organizaci věcí bude tento článek. (A doufám, že jsem to právě nezakřikla.)

Když bylo Vlče skutečně ještě malé, měla jsem v hlavě krásnou představu o tom, že bude mít doma převážně dřevěné hračky a hlavně, že jich bude málo, resp. tak akorát. Jenže jak rostl a začal o hračky (a nejen o ně) opravdu jevit zájem, začaly se u nás doma doslova vršit. Byly všude. Bylo jich moc. Ale zakažte všem příbuzným a známým (z nichž někteří otevřeně deklarují, že malého budou rozmazlovat, od toho přece jsou), aby nosili čas od času další a další a další. Tak se stalo, že nejednou vypadal náš obývák jako smetiště a já si jednoho dne řekla dost.

Ty jsi strašný bordelář!

Kolikrát to člověk v dětství slyšel? Tohle a spoustu dalších frází spojených s úklidem, třeba „Běž si okamžitě uklidit pokoj. Vypadá to tam jako v chlívě!“ Dětství a dospívání v prostředí hromady hraček prožil kde kdo. Když jsem ještě nedávno po malém postopadesátéprvé uklízela dvě třetiny hraček smíchaných dohromady a rozházených po celé místnosti (a někdy i po celém bytě), vzpomínala jsem, jaký bordelář jsem bývala a jaký občas stále jsem (prostě když se mi zrovna nechce, nechám nádobí a kuchyň na druhý den, život není jen o uklízení). Nemůžu ale po dítěti chtít, aby bylo pořádku chtivé, když mu nepůjdu příkladem. Nejdřív jsem tak začala něco dělat se sebou. To už bylo tak před rokem, možná i před delší dobou.

Vlastně to začalo právě kuchyní. Malý se mi tam při vaření motá už od doby, co leze. Od té doby vytahuje nádobí a vaří se mnou. Jak vypadá kuchyň, když tam kojenec/čerstvé batole úřaduje, to si asi umíte představit ;) Nebo to možná znáte z vlastní zkušenosti. Vždycky po skončení aktivit v kuchyni jsem mu ukázala, jak mísy a vařečky zase uklidit. Uklízel se mnou, občas i sám. Nicméně i přes to, že jsem zvládala mít kuchyň v pořádku, v obýváku to prostě stále nešlo.

První krok – více úložného prostoru

Organizace pokoje - batole Moc hraček + málo úložného prostoru = špatná organizace a bordel. Hraček v průběhu roku přibývalo, místa, kam je uložit, naopak ubývalo. V takovém prostředí je téměř zbytečné dítě učit, co to znamená pořádek. I když jsem vytřídila hračky, se kterými si už malý nehrál vůbec, pořád jich zbývalo tolik, že se válely všude.

Tak jsem se rozhodla domů pořídit úložný prostor o 4 skříňkách s plastovými boxy a poličkami (Ikea).  Připadalo mi to jako dobré řešení, protože hračky budou stále dostupné a zároveň schované. Počkala jsem si na nabídku v online bazarech, která by byla kousek od nás (za polovinu peněz oproti nové sestavě). Během jednoho večera se to u nás změnilo k nepoznání, k lepšímu samozřejmě.

Dvě skříňky obsahují aktuálně používané hračky už od chvíle, kdy jsme je koupili. Na fotce pro představu, jak to vypadalo od koupě až dodnes. Horní polovina průběžně měnila obsah, spodní část zůstala beze změny.

Z třetí skříňky jsem udělala knihovničku (a využila tak všechny 4 dostupné poličky) a z té poslední zásobárnu na hračky, se kterými si malý ještě neumí sám hrát a hrajeme si s nimi vždy pouze společně (třeba s kuličkovou dráhou nebo kolejemi). Ta je částečně schovaná za dveřmi, takže do ní sám nechodí (na dveřích má nalepenou abecedu, ta je zajímavější :)).

Nicméně to stále nebylo ono.

Druhý krok – polička s aktivitami

Organizace pokoje - batole Dětská knihovnička se neosvědčila, knížky se každou chvíli válely na zemi jako dříve hračky. Aktivity, které malému připravuji, se buď také válely všude možně, nebo jsem je měla schované a tím pádem pro malého nedostupné. Znamenalo to vyndat aktivitu a malému ji tak trochu vnutit místo toho, aby si ji vybral sám.

Popřemýšlela jsem, co s tím, a rozhodla se pro celkem radikální změnu – vytvoření poličky s aktivitami/hračkami/ jejíž obsah se bude průběžně měnit podle toho, s čím si Vlče bude hrát a z čeho naopak už nebude mít co získávat. Všechny ostatní věci jsem hodlala schovat, něco do krabice pro případné sourozence, něco jen na později.

Takové poličky jsem vídala u článků o Montessori pedagogice, která se mi zamlouvá čím dál víc. Velkou inspirací mi byly i články Co do poličky na blogu Kámen úrazu, kde už nějakou dobu měsíc co měsíc obdivuju ten pořádek :)

Z knihovničky jsem jednoho dne udělala právě takovou poličku. Vybrala jsem momentálně nejoblíbenější knížky a aktivity a všechno ostatní prostě uklidila do skříně.

Momentální stav

Malému trpělivě ukazuji a vysvětluji, že jakmile si s jednou aktivitou (případně hračkou z jiné skříňky) dohraje, má ji uklidit, než si půjde pro další.  A tak ho po pár týdnech od zavedení sleduju, jak sám od sebe něco uklidí, než si jde pro další hračku.  Mnohdy mu stačí jen říct, aby to a tamto vrátil do poličky. Není to stále ještě pravidlo a nevím, zda to vydrží napořád, mám ale pocit, že pokud vydržím já, je to dobrá cesta. Na zemi se nikdy neválí víc než dva (výjimečně tři) druhy hraček najednou. To je uklizené vážně rychle a už si nepřipadám jako na smetišti :) Pořádek vyhovuje i malému, je celkově klidnější a možná i spokojenější. Ač má uvztekané období, uklízení ho neobtěžuje, naopak.

V nejbližší době dojde pouze k drobné úpravě, kdy lego kostky rozhodím z bílého boxu do dvou menších boxů, protože je to těžké a malý se po tom vrhá každou chvíli – nechci, aby se s tím tahal. Stejně tak box s nepoužívanými věcmi hodím do druhé skříňky a nahradím ho aktivitami, které malého zajímají (třeba projevil zájem právě o koleje, tak ať cvičí jemnou motoriku jejich stavěním :)). V poličce budu měnit aktivity podle zájmu malého – když uvidím, že na něco dlouho nesáhl, vyndám jinou aktivitu a tu nezajímavou schovám.

Proč je přemíra hraček špatná

Myšlenku, že je dobré občas dítěti nějaké hračky schovat, aby si s nimi pak s nadšením znovu hrálo, jsem nosila v hlavě už dlouho, ale do její aplikace se mi nechtělo. Dřív jsem měla dojem, že když pořídím/vyrobím nějakou novou hračku/aktivitu/pomůcku, musí je mít všechny najednou, aby si měl z čeho vybírat. Nějak mi nedocházelo, že naopak ten výběr musím omezit, aby ze všeho mohl vytěžit maximum a pak se teprve soustředil na něco dalšího. Je možné, že se k vytěžené aktivitě už později nevrátí, ale to nevadí, to jen znamená, že už se z ní nemá co naučit. Zároveň musí mít všechny ty vybrané aktivity k dispozici (tzn. ne na poličce u mě, kam nedosáhne), aby si mohl vybrat tu, kterou považuje za užitečnou pro svoje aktuální učení. Tím, že mu je nabízím já ve chvílích, kdy mě to zrovna napadne, ho prakticky v přirozeném učení omezuji a zpomaluji.

Velké množství hraček nezajistí, že dítě bude samostatné, přestože jeho rodiče mají dojem, že k zabavení se mu přece nemůže nic chybět. Rodiče, kteří do stavu zahlcení dítěte hračkami a jinými podněty dospějí, často zjistí, že dítě najednou nebaví vůbec nic. To dítě totiž neví, co si v tom chaosu má počít. Stejně tak, pokud má hračky v jedné obří krabici, a chce si hrát pouze s jednou konkrétní, musí vytahat vše ostatní a „nadělá u toho nepořádek“.

Podle Marie Montessori začíná u dětí senzitivní období pro pořádek již v prvním roce života. Už miminka projevují spokojenost, když se pohybují v prostředí, kde má vše své stálé místo. U starších batolat toto období vrcholí. Čím dříve se tedy začne, tím lépe. My to stihli tak akorát.


Momentálně mám doma několik knížek o pedagogice této ženy a čeká mě i mnoho zajímavých článků na internetu. Jakmile to přelouskám, přibude sem články s odkazy i recenzemi, případně další poznatky k úklidu s batoletem, sama jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :)


Co vaše děti a počet hraček/úklid?

 

Kam dál:

 

8 komentářů: „Boj s nepořádkem a velkým množstvím hraček

  1. Pekny ;) take se snazim duplo delit na postavicky, zvlastni kostky a obyc, ale nejak to nezustava :D Obmenovani se mi opravdu osvedcilo, ted po Vanocich bylo zas velke trideni hracek. Rozka se snazi uklizet, ale vetsinou dava vse kam ji zrovna napadne – jako tatinek :D takze poradny, dukladny uklid je stale na mne ;)

     
    1. U nás to duplo zatím jde, ale to je hlavně tím, že si malý hraje jen s tou jednou krabicí (klasické kostky), s tou druhou ne :D A se zvířátky si většinou hraje zvlášť. Důkladný úklid je také na mě, i večer musím malému pomoct, to se toho na zemi nahromadí víc, když si hrajou s tátou :D Ale i tak zírám, prostě jde a uklidí, to ještě nedávno vůbec nebylo :)

       
  2. Já k tomu nemůžu přidat žádnou zajímavou perličku ze svého soukromí, poněvadž ještě děti nemám :) ale o to víc se o mateřství a vše kolem něj zajímám a nemůžu se dočkat, až budu taky požehnaná ♥ :D nicméně tenhle článek se mi moc líbí a to ze dvou důvodů: že nepatříš k matkám, které dítěti, které sotva umí sedět, vlepí do rukou tablet nebo smartphone (byť je pozoruhodné, že i opravdu malé děti s tím umí zacházet lépe než leckterý dospělák… trochu mě to děsí), no a dále se mi líbí systém, jaký sis zvolila a je z toho fakt vidět, že máš zájem o to, aby tvé dítko rozvíjelo přirozeně svou motoriku, logiku atd. Určitě z toho budu čerpat, až nadejde můj čas :) už jen proto, že bych tím samu sebe pérovala v tom průběžném uklízení :D ještě pořád v tom mám občas mezery :D :)

     
    1. Jé děkuji, to mě těší, že to někomu připadá užitečné :)
      A i na mě to skutečně platí. Když vidím malého, jak průběžně uklízí, musím taky, abych nezůstala zahanbena :D
      Tablety a smartphony doma nevedeme ani my dospělí, takže to u nás vážně nehrozí. U počítače už párkárt seděl, nicméně to bylo v naší přítomnosti a psal si písmenka so Wordu :D Díky tomu se ale naučil polovinu malé abecedy, velkou už uměl ;)
      Když už jsme u toho, je důležíté dítěti ukázat, že se na tom dá dělat i něco užitečného – psát, kreslit, programovat, učit se, hledat informace a ne jen čumět na blbá videa a sociální sítě. V tomto duchu s tím chceme malého seznamovat, ale na to má přece jen ještě čas :)
      A přeji ten požehnaný stav brzy (je-li tedy už žádoucí po všech stránkách, samozřejmě)! :)

       
  3. Máme to všetko a všade a hoc som nekúpila jedinú hračku plavame medzi nimi. A to stále niečo odložím niečo vyložím. No najčastejšie ho baví parkovať autá. Do radu a podľa veľkosti. Raz vedľa seba raz za sebou. Ale odložiť sa to nedá lebo tak to musí ostať. Tak sa o to zabíjame. Potom to odložím cez víkend a v pondelok sú autá opäť zaparkované po obývačke. Ale ostatné hračky si pekne upratuje pred spánkom. Mám taburetku do nej všetko nahadze a hotovo. Je pravda že potom pol hodinu hľadá všetky kocky ale čo už. Iný systém sa u nás neosvedčil. V škatuli pre puzzle boli kočky, v legu boli puzzle, asi je bordelar po materi. Ale vždy som vedela kde čo mám v tom bordeli. Akonáhle som si popratala nič som nenašla. Chudák tato sa pri mne ide zblázniť. To je puntickar a stále o niečo zakopava 😁

     
    1. Parkování aut k nám teď přichází taky, ale naštěstí ještě nemá problém s tím je potom uklidit, ke svým výtvorům zatím nemá žádný vztah, ale to se jistě brzy změní :D

       
  4. Hmmm… taky je tu chaos a zároveň si vlastně s ničím nehraje. Asi nad tím budu muset popřemýšlet. Jinak se mi moc líbí takové ty panely s aktivitami, je tam třeba klika od dveří, vypínač, páková baterie, klíč a zámek. Jednou to plánuju vyrobit. Měli to v jednom dětském koutku v kavárně a děti se neuvěřitelně bavily, a to i ty starší, které konečně mohly beztrestně něco šroubovat. Stačí si do googlu hodit Montessori panel, je tam toho mraky.

     
    1. Vyzkoušej a pak se poděl o zkušenosti :)
      Busy board / Montessori board jsem zadala svému tátovi, ať to malému vyrobí, tak jsem zvědavá. Také se mi to líbí :)

       

Napsat komentář