Aktivní dovolená s malým batoletem bez příkras

Už od jara minulého roku mi tu hnije koncept o tom, jak náročná byla dovolená s uvztekaným uzlíčkem v Jizerkách. Článek se týden od týdne stává méně aktuálním, ale měla jsem hotovou jeho podstatnou část, takže jej nakonec publikuji i přes zpoždění. Pro mě osobně to je i dobré připomenutí toho, jak to může vypadat a na co se mám při plánování další dovolené připravit.

Jizerky – naše první opravdická dovolená ve třech. 16měsíční batole, u kterého se už měsíc objevovaly záchvaty vzteku, neboť začalo jeho období prvního vzdoru, vedle toho bylo průběžné mrzuté z lezoucích zubů. Rodiče, kteří byli po pěti dnech zralí na Chocholouška a velmi je lákala tak týdenní dovolená od dítěte. (Nakonec stačily 3 dny, kdy bylo Vlče částečně hlídáno babičkou). Snažím se brát všechno tak nějak s rezervou – denně se učím nevyšilovat a nevztekat se spolu s dítětem (a že to jde občas těžko, občas vůbec). O nástupu období prvního vzdoru jsem psala v tomto článku. V tomto si chci uchovat dojmy z dovolené bez toho, aby mi čas otupil náročnost celé akce.

Mámo tohle nebal a kvokej!

S mužem jsme se měli sejít v Liberci, kam o něco dříve odjel na služebku. Pro mě to znamenalo s Vlčetem za zády sbalit věci pro všechny tři na týden, uklidit doma, postarat se o věčně mrzuté batole a přežít to v relativním duševním zdraví. Balení výjimečně probíhalo v klidu až na samotný závěr, kdy to už malého ani trochu nebavilo. Z tašek mi průběžně tahal věci ven a chtěl si s nimi hrát. Na oplátku mi tam zase nějaké přidal. Mezitím se vztekal, protože jsem si dovolila si něco vzít zpět nebo jsem ho požádala, aby mi něco podal.

Ranní dobalování už probíhalo za tradičního nervózního popobíhání od jedné věci k druhé. Kupodivu jsem zapomněla jen nabíječku na baterky od Nikonu (vybily se nám naštěstí až poslední den!). Do auta jsem všech těch x tašek a batohů donesla jen nadvakrát (díky tomu, že jsem si malého hodila na záda do nosítka). Podle provozní mapy od gůglu bylo všude zeleno, maximálně na pár krátkých úsecích oranžovo. Hurá, můžeme vyrazit.

Za půlhodiny jsme se připojovali k dálnici. Dálnice stála, resp. auta na ní se posouvala rychlostí cca 1km/h. Vrátit jsem se z připojovacího pruhu nemohla, tak jsme poposkakovali s davem. Klimatizace nám tehdy ještě nefungovala, Vlče se začalo právem rozčilovat. Na dálnici jsme se připojili na dohled od problému, který zácpu způsobil. Připojit jsme se také mohli i o 10 km dříve a tam to tou dobou podle zpráv do muže už stálo taky, takže jsme měli vlastně velké štěstí.

Po tomhle zádrhelu už to jelo hladce. Malý se začal nudit až u Turnova, což se projevovalo průběžným zvyšování hlasu při jekotu. Prostě zničehonic zaječel, až se jeden lekl a měl co dělat udržet auto na silnici. Jediné, co zabíralo, aby to nedělal, bylo kvokání, mečení, bučení, kokrhání, hýkání, bečení, pípání,… Ještěže tohle nikdo jiný neslyšel. Muž si ráno vyšlápl na Ještěd, takže jsem se s ním naháněla po cestách okolo. Vlče mezitím konečně usnulo a já s chutí usedla na místo spolujezdce, měla jsem toho plné zuby.

Ubytovali jsme se a vyrazili na procházku. Už první den nám bylo jasné, že to na nějaké túry nebude. O to se postaralo vedro a také to, že si Vlče každý kilometr usmyslelo, že poťape po svých. Za nějakých dvě stě metrů ho to přešlo, takže šup s ním zpátky do nosítka, popojít kilometr a zase ho sundávat a znovu a znovu a znovu,….


A chčije a chčije…

Co s batoletem dělat půl dne, když prší? No sami jsme nevěděli. Dopoledne naštěstí na chvíli přestalo a my se vydali do tankového muzea ve Smržovce. Tanky malého bavily jen chvíli, pak začal do výkladu výskat a ječet, takže jsem s ním musela jít pryč. Začal být utahaný, takže jsem si malovala, že si zdřímne cestou v autě a my si v klidu projdeme liberecké technické muzeum. Tohle naštěstí vyšlo, jen se cestou spustil takový slejvák, že jsme dokonce zůstali ještě půlhodiny sedět v autě před muzeem, protože se nám do toho fakt nechtělo. Malý v klidu dospal a v muzeu křičel jen chvíli, to když jsem mu utekla na WC. Chtěli jsme stihnout ještě ZOO, ale počasí nám to překazilo. Na pokoji jsme se tak ocitli už odpoledne a vymýšleli, jak zabavit batole těma 3 hračkama, co jsme měli s sebou, celý zbytek dne. Z toho jsme se naštěstí poučili a na cesty balíme hraček a knížek víc ;)


Ty si mámo myslíš, že budu spát, kdy se ti to zrovna hodí?

Plán na další den byl jednoduchý – dopoledne vodopády na Černé Desné, poté přesun k Jizeře a spokojeně spící dítě při výšlapu na ni. Ha ha.

Plánovala jsem podle zažitých denních pravidelností. Nicméně rodič míní, batole mění. Vodopády proběhly, Vlče usnulo u manžela v nosítku během cesty k nim (já si v klidu fotila). Cestou zpět k autu už chtěl malý chodit po svých, takže bylo jasné, že na Jizeru vážně nedojdeme. Místo toho proběhla krátká procházka ve stejném duchu jako ta první výše. Den jsme však úspěšně zakončili na rozhledně Heřmanice.

Vodopády na Černé Desné Rozhledna Heřmanice


Chci po svých, ale na druhou stranu!

Pak už jsme se tak nějak zvládli přizpůsobit a plánovali podle toho. Vylezli jsme na Ještěd, ač ne z Kryštofáku, jak jsme to původně plánovali. Začali jsme výše a dobře jsme udělali, krátce po návratu k autu začal slejvák. Viadukty v Novině jsme si prohlédli více méně z auta a pak jsme se jeli podívat na rozhlednu Slovanku a naskytl se nám krásný pohled na odpařování po dešti. Nepublikované fotky mi však krásně připomněly, jak se malý vztekal cestou na rozhlednu i zpět –  chtěl chodit, nechtěl chodit, nechtěl se nosit, chtěl na zem, ale utíkal opačným směrem, prostě pohodový výlet ;)

rozhledna Slovanka Viadukty v Novině - Kryštofovo údolí


Pojď, ve sklepě mám takový pěkný dětský koutek

Zřícenina hradu a kláštera OybinDen poté jsme si troufli na cestu za kamarádem do Budyšína. Prohlídka zříceniny hradu a kláštera Ojvín proběhla v naprostém klidu. Malý byl protivný až na návštěvě, jinak to už zvládal dobře (nebo už jsme si na to tak zvykli). U kamaráda doma dostal takový pěkný hysterický záchvat, že ho chtěl hostitel zavřít do sklepa, a to je to jinak naprostý flegmatik.


Batole v podzemí

Cestou z Jizerek do východních Čech jsme navštívili ještě pevnost Stachelberg a nutno poznamenat, že prohlídku podzemí zvládl malý bez problémů a ze zákopů u pevnosti jsme měli problém ho dostat :)

Nakonec jsme toho stihli vlastně docela dost a dovolenou hodnotíme sice jako psychicky náročnou, ale zdařilou.


Plyne z toho nějaké poučení?

Hned několik:

  1. Víc hraček a knížek na každou cestu. Kdy venku leje, hodí se.
  2. Železné nervy a nechtít za každou cenu nemožné.
    Nemožným se může stát i výlet na nevysokou horu, ač o pár týdnů dříve se s tímtéž dítětem zvládl výlet dvojnásobně dlouhý a neméně náročný.
  3. Mít v záloze plány B, C a raději i D.

Co vy a cestování s batoletem?

Kam dál:

 





Dejte mi svůj hlas a zasoutěžte si o hodnotné ceny :) - hlasování dole na stránce, blog Slovanská máma





4 komentáře: „Aktivní dovolená s malým batoletem bez příkras

  1. no…děkuji za tento článek:-) my s manželem plánujeme jet pryč teď v létě a malého nechat u dědečka a babičky….a já nevím jestli ho tam nechávat nebo ho vzít sebou ale na takovou cestu je moc malý a myslím že i na takovou dovolenou..
    manžel nechce z něho dělat „šimpanze“ ať si zvyká že časem bude ve školce atd a na prarodiče je zvyklý, já se zase nechci převtělit v úzkostlivou matku, která chvíli bez malého nevydrží…no jsem zvědavá jak to dopadne:-)
    ale je jisté že dovolená s ročním dítětem bude jiná:-) ale určitě ne nudná:-D

     
    1. Já bych to řešila jednoduše – k babičce bych dala na zkoušku, pokud by to malý zvládal, zkusila bych i delší dobu. Některé děti (a mámy) to zvládají v pohodě, pro jiné je to nepředstavitelné a tam je potřeba počkat, dokud na to dítě nedozraje :)
      Vlče má třeba babičky daleko, vídá je sotva jednou měsíčně, takže zájem o to hrát si s nimi půl dne a víc začal projevovat teprve teď, ale stále si nedovedu představit, že bych ho tam nechala samotného i přes noc. Za mě dítě minimálně do roka patří výhradně k matce, ať už se matka rozhodně dělat cokoli, ale je to na každém a samozřejmě zejména na dítěti :)

       
  2. :D jojo, nase prvni dovolena, byla take takova vselijaka, po peti dnech taho bylo dost, pocasi obdobne destive… ale Roza byla mensi, na prvni dovolene jsme byli, kdyz ji byl pul rok. Ale i tak jsme si dost veci uvedomili, jako vy. Hracek jsme tenkrat meli vic, ale stejne to nebylo dost, z planovanych vyletu jsme nezvladli skoro nic, o nejakem jidle v klidu nemluvit… ale od te doby je to lepsi a lepsi, pac uz nemame zadne ocekavani a ono to nejak dopadne :D

     
    1. Od té doby také nemáme žádná očekávání a jsme mile překvapeni každým výletem, který dobře dopadne :D
      No ráda bych letos další turistickou dovolenou, tak jsem zvědavá, jaké to bude s o rok starším dítětem :)

       

Napsat komentář