22., 23. a 24. měsíc, aneb hodně změn

Říkala jsem si, že bych ráda udržela měsíční přehledy do 2 let, tak doháním poslední 3 měsíce v tomto článku, ať je to komplet :)

Vlče nemá nejšťastnější a nejklidnější období. Lezou mu pětky a lezou stejně pomalu jako všechny předchozí zuby, ne-li pomaleji. Už minimálně 3 měsíce je z toho protivný, resp. mám za to, že zuby odstartovaly to pravé období prvního vzdoru. To předchozí okolo 15m byl jen slabý odvar, ale zřejmě může být hůř (soudě podle hrůzostrašných historek známých i z internetu).

22. měsíc

Celý den se točil (a stále točí) okolo menších či větších záchvatů vzteku:

  • spadla mu věž z kostek – řev;
  • řekla jsem cokoli, co začíná předponou ne-, třeba nelez tam, neolizuj to,… – řev;
  • chtěla jsem jít na procházku, nechtěl se oblékat, tak jsem oblečení zase uklidila – řev;
  • seděl mi na klíně, ale snažil se dostat na zem, postavila jsem ho na zem – řev a snažil se dostat zase nahoru;
  • snažil se nacpat lego kostky k sobě tak, že se tam nemohly vejít – řev
  • a tak podobně.

A krom toho stálo v 22. měsíci za prd i uspávání – odpoledne usnul sotva obden, večer usínal tak pozdě, že už jsme spát šli rovnou všichni (= nic jsem nestíhala), případně se budil co 10 minut. Fakt jsem doufala, že ty zuby vylezou co nejdřív pro dobro nás všech. A ony pořád nic, ještěže jsou poslední.

Naučil se však velmi užitečné slovo – hrůza. Jeho význam mu asi zůstane ještě chvíli utajen, avšak je fakt roztomilé, když velmi vážně pronese to své: „Hůa.“ Nedivím se, že se mu líbí, je to velmi zvukomalebné slůvko.

Intenzivně se začal zabývat abecedou. Písmenka ho zajímala už dřív, v tomto období však nastal pořádný pokrok. Najednou jich poznal tak čtvrtinu a tak 3-4 uměl říct. 

No a taky se naučil odtahovat lidi jinam, nejlépe do pokoje, ve kterém si chce s nimi zrovna hrát – tzn. z kuchyně do obýváku apod. Takhle tahal všechny babičky od plotny, tátu od práce a nakonec i mě od jiné činnosti. Odtáhne si nás, prstem ukáže na místo na zemi, kam si máme sednout, a teprve pak je spokojený :D

23. měsíc

Protivnost pokračovala, začal ječet v opravdu nepříjemných výškách.

Uspávání bylo náročné, odpolední spánek se do starých kolejí nevracel, naopak usnul tak jednou/dvakrát týdně. Ke konci měsíce pak už odpolední spánek zcela vypustil. Občas by spát potřeboval, ale prostě neusne, i kdybych se měla rozkrájet (nepomáhalo kojení ani nošení).

Když už jsme u toho kojení, tak došlo k takovému podivnému samoodstavu v době, kdy měl lehkou rýmu (během ní se mimochodem naučil trochu smrkat), takže už měsíc uspávám(e) Vlče bez prsa – vyžaduje nás k tomu oba a trvá to tak 20-45 minut, podle různých okolností, které se mi zatím nepodařilo identifikovat.  

Najednou uměl tak 4/5 abecedy – ukázat i říct a s nadšením po nás písmenka opakoval.

Konečně se naučil několik málo nových slov (černá, bílá, jedna, dva, tři). Jak jsem už někde určitě psala, je to nemluva, takže mám chuť div ne každé nové slovo vytroubit do světa jako velký pokrok.

Barvy už zvládal s naprostou jistotou.

Tou dobou si už uměl obléknout trenýrky, tepláky, čepici, nákrčník a ponožky, snažil se (a snaží se dál) i o tričko, ale to mu nejde (taky důvod k vzteku).

Z lega si sám bez návodu postavil písmeno T a ještě dnes mi ho s nadšením ukazuje, kdykoli si ho postaví znovu. 

S jistotou postaví vkládačku s ovocem (bez kreseb pod dílky) a 3-5 dílkové puzzle.

24. měsíc

Vzteká se, pořád. Zuby stále nikde, takže se asi ještě máme na co těšit.

Písmenka pozná i vzhůru nohama a zvládá i polovinu malé tiskací abecedy. Naučil se to na klávesnici – zapnuli jsme mu Word a on si ťukal písmenka – propojil si velké na klávesnici s malým na obrazovce ;) Když najde první písmenko ze svého jména, důrazně ukazuje na sebe.

Pozná napsané své jméno a slova máma, táta, děda, bába a hahaha.

Krom písmenek se zajímá i o čísla – pozná všechny od 0 do 9 a začíná chápat, co které opravdu znamená, a hlavně je i říká (takže několik dalších slov do zásoby!).

Když už jsme u toho mluvení – přidal si slovo vlk a naučil se první zvířecí zvuk – husu, to když jsme upekli sušenky v tomto tvaru :) Pominulo i období slovního vzdoru na téma máma, což mě fakt těší :)

Jeho univerzální reakce na všechno je Ne-ne nebo B.

Zavedli jsme doma nový systém v ukládání hraček a vážně se do osvědčuje – průběžně uklízí, sice ne dokonale, ale zato sám od sebe :)


To by asi stačilo, ohlédnutí za celým druhým rokem chystám též.

Kam dál:

 

10 komentářů: „22., 23. a 24. měsíc, aneb hodně změn

  1. tak to je šikula:) no na období vzdoru se fakt těším

    našemu Šakalíkovi teď taky rostou nějaké zuby, postupně se mu něco tlačí ven, pak to přestane, pak znovu, trápilo ho to celou noc tak spal s námi, vyspinkaný je asi jediný Šakalík, já jsem dolámaná, neuvěřitelné jak se tak malé miminko dokáže roztáhnout přes celou postel:-D ale bylo to lepší protože se v noci budil zabrečel, člověk ho hned pohladil a nevstával a on se hned uklidnil…už ho to trápí týden

    od sestřenky kluk snad nemluvil do 3 let tuším, pak začal říkat baba a teď už povídá…no to si dovedeš představit jak to řešilo půl rodiny…

     
    1. Jo, období vzdoru ti ukáže, jestli seš kliďas či nervák. Jsem si fandila do toho prvního a jsem to druhé :( :D
      Malý taky uměl zabrat celou postel už před rokem a půl, teď už se ani nemusí snažit :D
      Zuby se mu projevovaly stejně. I na pětky mu trochu pomáhá olejíček na tváře První zoubek.
      Představit si asi dovedu… Ale zas na druhou stravu se říká, že do dvou a půl let se rozkecá většina dětí, takže už bych se asi taky trochu divila.

       
  2. Pokusila jsem se využít „ne je odpověď na všechno“ ve svůj prospěch:

    „Otyle, budeš brát drogy?“ – „Ne!“
    „Ani marihuanu?“ – „Ne!“
    „A alkohol?“ – „Ne!“
    „Nebudeš ani gamblit?“ – „Ne!“
    „A co promiskuita?“ – „Ne!“
    „Odstěhuješ se na Nový Zéland?“ – „Ne!“
    „Otyle, budeš ubližovat slabším?“ – „Ne!“
    „A dáš mě do důchoďáku?“ – „Ne!“

    Pro jistotu jsem si to nahrála!

     
    1. Dobrý! Vezmu si inspiraci, dokud je ta odpověď takhle jistá. Jen se bojím, aby mi pak neřekl, že 2x negovaná odpověď je vlatně kladná (matematicky se mínus mínus taky rovná plus, že jo…).

       
      1. No jo vlastně! Pouč se z mých chyb a lépe si to naformuluj :) Já teda možná natočím remake, vypadá to, že na to budu mít ještě spoustu příležitostí :)

         
        1. :)
          Já se jen bojím, že oni nás stejně přechytračí, ať už vymyslíme cokoli :D

           
  3. Já vám přeji k těm druhým narozeninám hodně pevného zdraví, pohodu a hlavně méně toho vzdoru, zvládat ho bez horké hlavy je velice náročné, protože každodenní nasrávací období je zátěž veliká.
    Měla jsem neskutečně štěstí, má dcera byla jiného založení, nikde se naválela, nevzdorovala a byla úžasný pohodář a od malička neskutečný parťák.
    Vzhledem k faktu, že jsem nervák, nemohl mi ten nahoře lépe nadělit. Soptíček je obrovský odbojář a chce to občas počítat do deseti. Chodí na výchovnou část do školky dvakrát týdně a naučila se tam zajímavé manýry, mlátí mne do hlavy a moc se jí to líbí a když jí to přestane bavit, jde mlátit maminku, vysvětlování, vysvětlování a bohužel bez výsledku, to je integrace do kolektivu, mlátit se hlava nehlava, bohužel.

     
    1. Děkujeme! :) No já jsem nervák taky, takže mi Vlče asi mělo ukázat drsnou realitu. Nalhávala jsem si, jaký jsem kliďas a jakou mám nekonečnou trpělivost. Nu, není tomu tak.
      Koukám, že ve školce se naučí zajímavým věcem. Nějak mě to ale nepřekvapuje :/ Když jsem byla v prváku na střední na praxi ve školce, jedno čtyřleté dítě si mě tam vyhlédlo jako svůj boxovací pytel. Jakmile nebyly učitelky v dohledu, skákal na mě a snažil se mi pěstičkou rozbít nos, a to fakt nepřeháním. Tak ať Soptíček brzo pochopí, že tohle se lidem, které má ráda, vážně nedělá.

       

Napsat komentář