21. měsíc, aneb krmení lišky

Batole - 21. měsícMiluju, když se chce dobrovolně pomazlit, je to už dost vzácné. Přijde hlavně ve chvíli, kdy se o něco praští, jinak jen občas, když si vzpomene (pravda, je to tak 1-2x denně, to je pořád ještě dobré :)). Je neuvěřitelně samostatný, přes den si většinu času dokáže hrát sám, stačí mu, když si u toho povídáme a když se sem tam koukám, co dělá, nemusím ale vymýšlet, co s ním mám pořád dělat, aby se zabavil. Zabaví se sám. Co na to ti, kteří tvrdí, že se z nošeného a v prvním roce mazleného dítěte stane věčný mamánek? Každý měsíc mi poslední dobou dokazuje, že jsem dělala dobře, když jsem jeho potřebu kontaktu v prvním roce uspokojovala a napravovala tak i ten blbý příchod na svět.

Batole - 21. měsíc Batole - 21. měsíc Batole - 21. měsíc

  • Vylezly další 2 zuby, konečně!
  • Říká týjo a začíná se snažit o slova děta = děda, táva = kráva a seija = sejra (jakože sýr). Občas z něj vypadne i něco jiného, třeba dej.
  • Pusu mi občas dá i dobrovolně, nejen na požádání :))
  • Bojí se francouzského klíče, vrtačky a stále i vysavače.
  • Utírá po sobě stůl/zem, když si vyleje vodu/čaj nebo vykydá kaši.
  • Často se snaží udržet rovnováhu na jedné noze (když druhou zvedá na obutí, obléknutí se a tak).
  • Kalhoty si už umí i svléknout, nočník tak používá zcela samostatně bez mojí asistence.
  • Má rád plyšovou lišku, krmí ji.
  • Stále má rád i autíčka, kuchyňské náčiní a kreslení.
  • Vaří se mnou, připravuje si částečně kaši, válí se mnou těsto, míchá těsto na sladké i na placky, krájí se mnou zeleninu.
  • Dostal se k tyčinkám do uší a sám si s nimi ty uši vyčistil.
  • Když se zmocní nůžek, naznačuje stříhání nehtů na nohou.
  • Směje se Traktoru od Visáčů, jinak ho ale stejně vedeme hlavně k black metalu.
  • Hlad a žízeň dává najevo stále jasným mlaskáním. Očas je to velmi vtipné, si takto:
    „Mlask, mlask, mlask,“ a vyčítavý pohled k tomu.
    „Ty máš hlad? Běž za babičkou do kuchyně a dej jí vědět, že si má s obědem pospíšit.“
    Buch buch buch pěstičkou na dveře. Babička otevřela.
    „Mlask mlask mlask.“
    Víc nebylo třeba :D

Jo, a taky jsme na konci října ještě letos naposledy stanovali.

Kam dál:

2 komentáře

  1. Hanka

    14.11.2017 at

    To se hezky cte! Ja taky Rozku hodne mazlila, nosila – „rozmazlovala“, ale melo to sve limity, pac uz jsem toho mela obcas nad hlavu. Nenechala jsem ji vybrecet, ale tusim, ze pripadne dalsi mimco bude vymazlene jeste vic, ze mi nebude pripadat divne, mit ho u sebe porad. A taky ovoce. Roza se cim dal vic osamostatnuje a tak nejak sama, proste to plyne. Pres den uz dokaze byt s nekym jinym, necha se vecer uspat, jen nezvladne samotnou celou noc, ale na to ma jeste cas. A ja bych bez tuleni asi taky spat nemohla. Jsou to proste uzasnaci :)

    1. veruce

      17.11.2017 at

      To je teda taky šikovná. Já si ještě netroufla nechat malého s někým celý den a určitě by ho ten někdo nezvládl uspat. Tedy alespoň si to myslím, nemám odvahu to vyzkoušet :) Je to fajn, když člověk vidí, že ta (podle někoho přehnaná) péče byla přesně to, co potřebovali, a že se to rodičům vrací už takhle brzo :)

Leave a Reply