18. měsíc, aneb tento způsob vzdoru zdá se mi poněkud nešťastným

Batole - osmnáctý měsícKaretkování mi zabírá hodně volného času a panující vedra mi zase berou chuť psát, takže tentokrát vezmu měsíční přehled jen stručně.

Nočník slavil úspěch měsíc, pak nastal velmi nepříjemný bojkot, který trvá dodnes. Vztekáme se u toho oba. Bez plenky jedeme dál, jen každou chvíli uklízím nehody, a když jdeme ven, musím to hlídat já. Vlastně je to jen takové pokračování bezplenkovky, jen je to poté, co si jeden celý měsíc nosil sám nočník, velmi psychicky náročné.

Zvládli jsme navštívit všechny příbuzné, dokonce i dvě tříhodinové cesty autem zvládl malý celkem v pohodě (po tom všem cestování se asi tomu vzdoru nemůžu divit, ač se mu všude líbilo).

Zdolal část kopce na Ruprechtický špičák (prakticky polovinu toho největšího stoupání) a jinak s námi zvládl pár dalších výletů.

Navštívili jsme pražskou zoo, úspěch slavili pouze netopýři, želvy a plyšový krokodýl.

Nejoblíbenější hračkou je stále Lego, s tím si hrajeme všichni každou chvíli, pak velká tatrovka a plyšová liška, divočák a kachna (+ v autě slepice).

Začali jsme také s kreslením a přiřazováním stejných obrázků k sobě (máme takové to dřevěné pexeso).

Batole - osmnáctý měsíc Batole - osmnáctý měsíc Batole - osmnáctý měsíc

Vaří se mnou i doopravdy, ráno si třeba míchá kaši. V jídle začíná být vybíravější.

Umí ukázat mnoho částí lidského těla na sobě i na jiných a rád vykoná pokyn „vlez mi na záda“ :) Umí také ukázat sám sebe.

Ze schodů umí chodit i sám, pokud má zábradlí v dobré výšce na držení. Nechce jezdit na odrážedle, ale poprvé si sám troufl na skluzavku a líbí se mu i na kolotoči, občas i na houpačce. V těch největších vedrech se výjimečně i rád koupal.

Večer usíná mezi 21:30 a 22:00, až na výjimky můžu utéct z postele a do 1. až 2. hodiny ranní si dělat svoje. Vstává většinou po 7. Přes den spí jednou cca 2 hodiny. V obou případech stále usíná u kojení, ač se občas stane, že se snaží usnout i sám, jen zcela výjimečně se mu to ale povede dřív, než se začne vztekat.

No a vidím, že to nakonec tak stručné zase nebylo :)

Kam dál:

4 komentáře

  1. beallara

    14.8.2017 at

    Ta spící fotografie je skvostná, tohle dokáže v člověku vyvolat jen dítě, u dospělého tam už nic roztomilého není.
    Krásné letní dny, razíte do života vesele a tři hodiny v autě…tak to je pašák !

    1. veruce

      16.8.2017 at

      Dospělák se musí hodně snažit, aby několi spící připadal roztomilý, děti to mají automatické :)

  2. Jess

    20.8.2017 at

    Tyjo s tím nočníkem to musí být k vzteku. Asi bych mu dávala zase plenky, lepší než pořád vytírat chcanky nebo hůř.. To tedy nezávidím. :-( Myslím ale, že pokud dítě není připravený říct si samo, donutit se nedá a chová se pak přesně takhle. Tak hodně štěstí v lámání!

    1. veruce

      21.8.2017 at

      Díky. Já jsem představu, že se vrátíme k plenkám odmítla. Viděla jsem v tom a vidím jen projev období vzdoru. Už zase ve většině případů spolupracuje, sám si říká jako před měsícem. Pokud bych se vrátila k plenkám, mohl je mít také třeba do dvou let, to mi přijde zbytečné, když už to uměl :)

Leave a Reply