18. měsíc, aneb tento způsob vzdoru zdá se mi poněkud nešťastným

Batole - osmnáctý měsícKaretkování mi zabírá hodně volného času a panující vedra mi zase berou chuť psát, takže tentokrát vezmu měsíční přehled jen stručně.

Nočník slavil úspěch měsíc, pak nastal velmi nepříjemný bojkot, který trvá dodnes. Vztekáme se u toho oba. Bez plenky jedeme dál, jen každou chvíli uklízím nehody, a když jdeme ven, musím to hlídat já. Vlastně je to jen takové pokračování bezplenkovky, jen je to poté, co si jeden celý měsíc nosil sám nočník, velmi psychicky náročné.

Zvládli jsme navštívit všechny příbuzné, dokonce i dvě tříhodinové cesty autem zvládl malý celkem v pohodě (po tom všem cestování se asi tomu vzdoru nemůžu divit, ač se mu všude líbilo).

Zdolal část kopce na Ruprechtický špičák (prakticky polovinu toho největšího stoupání) a jinak s námi zvládl pár dalších výletů.

Navštívili jsme pražskou zoo, úspěch slavili pouze netopýři, želvy a plyšový krokodýl.

Nejoblíbenější hračkou je stále Lego, s tím si hrajeme všichni každou chvíli, pak velká tatrovka a plyšová liška, divočák a kachna (+ v autě slepice).

Začali jsme také s kreslením a přiřazováním stejných obrázků k sobě (máme takové to dřevěné pexeso).

Batole - osmnáctý měsíc Batole - osmnáctý měsíc Batole - osmnáctý měsíc

Vaří se mnou i doopravdy, ráno si třeba míchá kaši. V jídle začíná být vybíravější.

Umí ukázat mnoho částí lidského těla na sobě i na jiných a rád vykoná pokyn „vlez mi na záda“ :) Umí také ukázat sám sebe.

Ze schodů umí chodit i sám, pokud má zábradlí v dobré výšce na držení. Nechce jezdit na odrážedle, ale poprvé si sám troufl na skluzavku a líbí se mu i na kolotoči, občas i na houpačce. V těch největších vedrech se výjimečně i rád koupal.

Večer usíná mezi 21:30 a 22:00, až na výjimky můžu utéct z postele a do 1. až 2. hodiny ranní si dělat svoje. Vstává většinou po 7. Přes den spí jednou cca 2 hodiny. V obou případech stále usíná u kojení, ač se občas stane, že se snaží usnout i sám, jen zcela výjimečně se mu to ale povede dřív, než se začne vztekat.

No a vidím, že to nakonec tak stručné zase nebylo :)

Kam dál:

 

6 komentářů: „18. měsíc, aneb tento způsob vzdoru zdá se mi poněkud nešťastným

  1. Ta spící fotografie je skvostná, tohle dokáže v člověku vyvolat jen dítě, u dospělého tam už nic roztomilého není.
    Krásné letní dny, razíte do života vesele a tři hodiny v autě…tak to je pašák !

     
    1. Dospělák se musí hodně snažit, aby několi spící připadal roztomilý, děti to mají automatické :)

       
  2. Tyjo s tím nočníkem to musí být k vzteku. Asi bych mu dávala zase plenky, lepší než pořád vytírat chcanky nebo hůř.. To tedy nezávidím. :-( Myslím ale, že pokud dítě není připravený říct si samo, donutit se nedá a chová se pak přesně takhle. Tak hodně štěstí v lámání!

     
    1. Díky. Já jsem představu, že se vrátíme k plenkám odmítla. Viděla jsem v tom a vidím jen projev období vzdoru. Už zase ve většině případů spolupracuje, sám si říká jako před měsícem. Pokud bych se vrátila k plenkám, mohl je mít také třeba do dvou let, to mi přijde zbytečné, když už to uměl :)

       
  3. Nedá mi nenapsat, krásný věk toto. A je to každým dnem lepší a lepší. Každý den si říkám, že je malej tak roztomilej, že už roztomilejší být nemůže. A druhý den zjistím, že může.
    A je hezké, jak je každé dítě jiné. Skluzavka, houpačka, jsou favoriti už několik měsíců. Odrážedla začla mít úspěch nedávno. Mluví furt, opakuje úplně všechno, povídá v jednoduchých – dvouslovných větách.
    Zato chození je horší. Sice začal chodit už v 10m, ale na procházky je líný. Líbí se mu vozit v kočáru. Šli jsme krátkou procházku do obchodu – 400m z mírného kopce a pak nazpátek. Dolů to ještě šlo – 25min, zpátky to bylo horší – 45min. Neustále vymýšlet zábavu, která ho motivuje jít. Dvakrát zásek a kňourání, že chce na ruku. No, nakonec jsme došli :-) Ale jinak, je zlatej

     
    1. Je to krásný věk. Já jsem si říkala, že vlastně to bylo celou dobu od měsíce k měsíci hezčí, zajímavější, jiné, nové a platí to i dnes (a platilo to i přes ty dlouhé měsíce plné vzdoru), ač už tedy starší články pročítám s notnou dávkou nostalgie :)
      A přesně, každé dítě se vyvíjí jinak, různé věci dělá v různou dobu, tu je v něčem napřed, tu v něčem pozadu, ale to vůbec nevadí, protože si jede svým tempem a dříve či později všechno dožene :)
      K tomu chození mě napadá – co růstové bolesti? Já si minulou zimu myslela, že je malý jen přes zimu línější, a on mi povyrostl před očima, tak ho možná jen bolely nožky. Jen mi to tehdy nedokázal říct, protože popsat něco takového by zvládl nejdříve před měsícem dvěma.

       

Napsat komentář