Slovanská máma
Čtete-li rádi můj blog, můžete pro mě hlasovat v této anketě. Za každý hlas budu ráda!


15. měsíc, aneb všechno je táta

Batole - 15. měsícRok a čtvrt, oproti roku velký rozdíl. Ta zvídavost a učenlivost za poslední tři měsíce je až neuvěřitelná. Jak už malý nemusí moc řešit chůzi (do roka se učil, od roka chodí naprosto suverénně), víc se soustředí na pasivní slovní zásobu a jemnou motoriku. Na tu hrubou samozřejmě také, pořád by někam lezl nahoru, překonává rád překážky, cvičí,… Tu ohebnost na obrázku vedle mu závidím, aneb je na čase se sebou začít něco dělat.

Když jsem začala tou zvídavostí a pasivní slovní zásobou, narážela jsem zejména na to, že čím dál častěji se ukazováním ptá, jak se co okolo něj jmenuje. Když hned neodpovím, začne ještě mručet, aby mi dal najevo, že se na něco ptá a že bych tedy jako vážně měla odpovědět. Stejným způsobem si teď prohlížíme i knihy.

Z aktivní slovní zásoby stále vede slovo táta. Táta je teď výraz, kterým označuje nejen tátu, ale i kde co jiného. Už tam ale začínám pomalu slyšet nějaké jemné rozdíly. Ke konci 15. měsíce už z něj párkrát vypadlo i máma (ne jen oblíbené citoslovce nespokojenosti – mamamam).

Konverzace s ním je občas vtipná a moc se těším na to, až bude těch slov umět víc :)

„Kdo udělal ten nepořádek?“
„Táta.“
 
„Řekni máma“
„Ňaňa, táta, táta.“
 
„Kdo tě tak naštval?“
„Mamamam.“
 
Podala jsem mu piškot, řekl na to: „Táta.“ (Situace se opakovala po každém piškotu).

Říká ještě tajo (jakože karo, čili Caro – ta náhražka kávy). Manžel mi nevěří, ale vážně je to tak. Piksla od Cara patří mezi jeho oblíbené hračky a to své tajo řekne i ve chvíli, kdy ukazuje na hrnek s právě uvařenou pseudokávou.

Většinu dne si s něčím hraje, vedle hraček stále boduje kuchyňské vybavení. Umí posunovat kuličky v motorickém labyrintu (ještě nedávno se vztekal, protože mu nešly posunout přes jeden ohyb, teď už si je posouvá, kam chce). Baví ho zatloukačka, ačkoli raději kolík ručně zatlačuje a protlačuje skrz, zatlouká jen někdy. Staví sám věže z kelímků nebo z obrázkových dřevěných kostek. Začíná stavět i z velkých „lego“ kostek. Lego Duplo se snaží skládat také, ale ještě mu to moc nejde, takže to po chvíli vzdá. Když mu ale něco postaví rodiče, rád si s tím hraje, případně nosí další kostky, které máme použít. K oblibě se dostávají i dřevěné kostky. Máme verzi s kyblíkem, který má ve víku otvory různých tvarů, takže se dá použít jako vkládačka. Je to jediná vkládačka, se kterou si hraje, jiné ho nebaví.

Batole - 15. měsíc Batole - 15. měsíc Batole - 15. měsíc

Je to veselý kluk, zejména venku, ale zároveň i pěkný vztekloun (to má samozřejmě po mně). Když se mu něco nelíbí, umí to dát hlasitě najevo. Já se přitom učím nevyšilovat, nechám ho vyvztekat, aby věděl, že tím ničeho nedosáhne, a většinou je za pár minut klid.

Výjimkou jsou samozřejmě dny, kdy ho pořádně bolí zuby. Kdo četl pár posledních souhrnů i jiných článků, ví, že si na ně stěžuju pořád. Nic jiného s nimi také udělat nemůžu. Vylézt musí samy a všechno zaručené a osvědčené pomáhá jen na omezenou dobu. Během 15. měsíce se ukázaly další dva (celkem jich teď má osm), a to po čtyřech (!!!) měsících trápení. Doprovázely to zatím nejhorší projevy – dva týdny rýma, první dva dny horečka (tu jsem mu naštěstí snížila bez problémů metodou tělo na tělo, takže se to tentokrát obešlo bez čípků), několik velice neklidných (prakticky prokojených) nocí. S každým dalším zubem je to horší, takže se těch zatím neprořezaných celkem obávám.

Plynule pokračovala změna v denním režimu. Z dopoledního spánku se postupně stal spánek odpolední (někdy jsme tak obědvali okolo třetí). Malý odpoledne naspí i 2,5 až 3 hodiny. Část z toho sám na posteli (usíná u kojení, to jsem teď zavedla jako novinku, aby si zvykl na ležení v posteli, přece jen ho uspávat v šátku až třeba do tří let nechci :)), jakmile se probudí, beru si ho ještě do šátku, kde pokračuje. Večer usíná stále u kojení mezi 20. a 21. hodinou a budí se mezi 7. a 8. Kolikrát se budí v noci, nejsem schopná spočítat. Nevstávám k němu, nepamatuju si to.

Záškodničí ve velkém. Baví ho trhat papír na kousky a vytahovat kapesníčky z plastového i papírového obalu. Učím ho uklízet, ač se to většinou zdá naprosto marné a zbytečné. Nesnáší slintáky i bryndáky. Pokud mu nějaký chci nasadit, brání se a řve. Když byl jednou ospalý dříve než obvykle, kňoural a přitom si snažil demonstrativně přetáhnout pyžamo přes hlavu, aby nám došlo, že bychom s tím měli už něco udělat. Když se ráno probudí jako první, sleze si z postele a za chvíli do mě šťouchá, ať ho zase vytáhnu nahoru. Chvíli se v ní válí a zase sleze dolů. Takhle to udělá několikrát, a když už se mu zdá, že se povaluju moc dlouho, začne kňourat. Celý duben měl trpělivost s mým karetkováním, při kterém jsem si s ním samozřejmě zvládala i hrát a povídat. Tak to budeme asi praktikovat i další měsíc :)

Kam dál:

6 thoughts on “15. měsíc, aneb všechno je táta

  1. Domi

    Od toho roku je to s každým měsícem pořád lepší (když teda pominu období vzdoru s křikem a vztekáním se kvůli úplným blbostem:D). Ta jejich zvídavost a jak dychtí po informacích a nových zážitcích je neskutečná:) a počkej až začne mluvit, to bude teprve sranda:)

    1. veruce Post author

      Taky mi přijde (teda mně to přijde od začátku měsíc od měsíce lepší :)), vztekání se kvůli ničemu tu už máme prakticky teď :D a na to mluvení se vážně těším :)

  2. beallara

    Prožíváte nádherné období plné progresu, novinek a parádiček.
    Malému neskutečně závidím tu ohebnost.
    Užívejte se navzájem, prožívejte každou chviličku, protože věř staré rockové bábě, šíleně to letí.
    Věnovala jsem se dceři moooc, investovala jsem do ní milion lásky, ale ….vybodla bych se na pucování oken,věčně gruntování a kochala bych se její přítomností…už se to nikdy nevrátí!!!
    Se Soptíčkem je to jiné, je to intenzivní úplně jinak.
    Krásné dny.

    1. veruce Post author

      Věřím, sama vidím, jak čas nemilosrdně pádí kupředu. Uživám si společný čas a snad se ho učím každým měsícem užívat víc a víc…
      Přeji totéž!

  3. Hanka

    Užívej si, Veroniko, se synem a všechno ostatní hoď za hlavu. Je to krásný šikovný klučík.
    Ve věku, kdy začínají mluvit a chodit, jsou děti úžasné, nikdy nevíš, co provedou a co vtipného z nich vypadne.
    Já jsem si téhle doby tolik nepovažovala, ale trochu si to teď vynahrazuji na vnučkách, i když jsou už dost velké.
    Vzpomínám si na některé jejich výrazy a slovní obraty, bylo to k popukání.
    Starší vnučka už má devět a půl a mladší šest roků, ale zábava je s nimi pořád. :)

    1. veruce Post author

      Užívám si, co to jde! ;) Opravdu se na další slova těším. V blízkém příbuzenstvu máme 3,5 roku starou holčičku, takže vím, jaká je to někdy sranda :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *