13. měsíc, aneb tohle už není mimino

Dětské knihyBěhem února jsem zvládla s malým cestu vlakem na konec republiky a zpět, stihla napsat pár článků a zároveň si užívala chvíle se synem, ze kterého se stává knihomol. Z dobré zimy jsme přešli do příjemného předjaří. Tu přechodovou fázi s oblevou sice nemám ráda, ale po letošní vydařené zimě si vůbec nestěžuju.

Z našeho miminka se během posledního měsíce vyklubalo pořádně zvídavé batole a je to s ním naprosto výborné! (Teda až na ty zuby, ty jsou opět na palici.) K narozeninám dostal syn Lego Duplo a s ním nastal velký vývojový skok. Během chvíle zjistil, že té jedné součástce neříkáme pokaždé pes pro nic za nic, a požádání ji vždycky přinesl.

To mě zaujalo a zkusila jsem mu popsat obrázky v knížkách. Vždycky jsem ukázala jeho prstem na zvíře či věc poté, co jsem se zeptala, kde daný objekt je a zda mi ho ukáže. Během jednoho takového „čtení“ si dokázal zapamatovat psa, kočku a koláč a začal je na moji výzvu ukazovat. Teď už si pamatuje více než 15 zvířat a věcí a začíná chápat, že pokaždé mohou vypadat trochu jinak. Také si pamatuje, v jakém pořadí se na některé objekty ptám a během čtení říkadel je ukazuje dopředu :)

třináctý měsíc třináctý měsíc třináctý měsíc
 

Čtení a prohlížení knížek teď patří mezi jeho nejoblíbenější aktivity. Denně nám zabere dobrou hodinu času a knížek průběžně přibývá (ukazovat dokola to samé by nebavilo ani jeho, ani mě). Samozřejmě si občas syn vzpomene a nějakou knihu přinese v nejméně vhodný okamžik a pak se strašně rozčiluje, když se s ním chci domluvit na tom, že si budeme prohlížet až to dodělám :D Jakmile však svůj slib splním, div neskáče radostí, ten jeho výraz je naprosto úžasný :)

Párkrát vyloudil i zvuk podobný baf, baf, ale to mohla být jen náhoda, těžko říct.

Zvládli jsme cestu za babičkou do Beskyd sami a vlakem. Asi se ve mně skrývá kus dobrodruha, neboť jsem se na to více méně těšila a nejspíš si to klidně zopakuju. Pro představu: cesta tam zabrala něco okolo 6 hodin a užili jsme si 4 přestupy (4x vlak, 1x bus). Cesta zpátky nám vyšla lépe a řešili jsme jen 3 přestupy.  Nejdelší část z Prahy do Ostravy (3,5 hodiny) a zpět z Českého Těšína do Prahy (4 hodiny) proběhla v naprosté pohodě – dětské kupé v RegioJetu mohu jedině doporučit :)

U babičky se také naučil mávat a teď už s radostí zamává i lidem na ulici, když si ho všímají nebo mu mávají oni :)

Malý se pěkně rozchodil i venku a přidal na rychlosti. Odhadem ujde s velkým nadšením i více než půl kilometru, zbytek procházky se nese. Takhle zvládl i část svého prvního kopce, když jsme šli na procházku na Godulu/Ropičník. Vzhledem k tomu, že ke spokojenosti potřebuju hory, rozhodně budou další výšlapy následovat.

Začátkem měsíce se také malý sám nakrmil lžičkou – nabral si jogurt i kaši. Zřejmě však zjistil, že je to moc namáhavé, takže to nadále nechává na mně :D Umí se už také sám napít z normálního hrnečku, což se samozřejmě neobejde bez občasné nehody, kdy jeho obsah skončí všude okolo.

Klube se mu další (sedmý) zub a podle toho, jak ho bolestivé dásně přivádějí k mrzutosti a ukňouranosti, to nebude jediný zub, který brzo vyleze. Přes den na to zabírá nošení, kojení, procházka nebo četba, ale udělat jakoukoli běžnou denní činnost (vaření, nezbytný úklid) je za trest pro oba. Po nocích ho to budí, takže se kojí třeba i 6x, 8x (přesně si to nepamatuju). Nevím, co bych v takové situaci dělala, kdyby s námi nespal v posteli. Ráno bych vypadala jako hodně opotřebované zombie. Takhle dokážu bez problémů normálně fungovat a projevuje se to jen na tom, že večer usínám u knížky během několika minut místo hodin.

Kam dál:

2 komentáře

  1. beallara

    13.3.2017 at

    Tak u vás se tedy vydatně kojí, Soptíček je na tom podobně, moje dcera je jako z koncentráku, tak hubená v životě nebyla.
    Jinak musím pochválit, malý je moc šikovný, jste opravdu podnikaví a zdatní, tolik aktivit, klobouk dolů.
    Přeji vám kouzelné předjaří a mnoho dalších dovedností, je vidět, že se malému opravdu věnujete!

    1. veruce

      15.3.2017 at

      Kojí kojí, ale já přitom ještě přibírám, asi kojím málo :) Je vidět, že je to hodně o genech. My jsme v rodině všichni širší, takže bych se divila, kdybych při tom hodně zhubla. Dceři trochu závidím (ale jen trochu, je mi jasné, že ani opak nemusí být úplně ideální) :)
      Děkujeme a nápodobně! Děláme, co můžeme (a co uznáme za vhodné) :)

Leave a Reply