Slovanská máma

11. měsíc s miminkem

Konec roku stál za prd. Nachcípaní jsme byli všichni. Já jako poslední, ale vlezlo to i na mě. To musel být nějaký superbacil, jinak si to neumím vysvětlit. Předtím se o mě nepokoušel ani náznak nachlazení dobrých 5 let. Jistě v tom bude svou roli hrát i stres, kterého se mi s malým občas  dostává více než dost :)

Kvůli nemoci jsme nemohli oslavit pořádně slunovrat, což se mi vůbec nelíbí. Mám pocit, že konci roku prostě něco chybělo. Najednou začal rok nový a ten starý pro nás jakoby neskončil.

S novým rokem jsem si však uvědomila, jak moc malý vyrostl. Je to už rok, co jsem začala s obřím břichem jezdit do porodnice na kontroly. 45 km tam, 45 zase zpátky, dvě hodiny za volantem, část z toho po Praze ve špičce. Jinou (bližší) bych si ale nevybrala ani teď. 

CO NOVÉHO U MALÉHO

Chodí. Chodí už přes tři týdny. Doktorka při desetiměsíční kontrole info o tom, že už pár kroků v prostoru zvládne, ignorovala, tak se malý rozhodl, že začne pořádně. Ten samý den ušel deset kroků. Dva dny poté už přešel celou místnost. Teď už se po bytě častěji přemisťuje po dvou než po čtyřech. Přejde práh bez povšimnutí. S oporou se sápe přes daleko vyšší překážky (třeba přes rodiče, kteří se s ním válí po zemi a hrají si s ním :)). Velice se mu líbila i nafukovací postel, na které jsme spali u jedné z babiček. I na tak nestabilním terénu se naučil chodit během pár minut. Když se trochu vzduchu upustilo a stala se tak po každém došlápnutí ještě nestabilnější, s nadšením po ní ťapkal snad dvacet minut v kuse a při dopadu na zadek se chechtal :D Naučil se bezpečně slézat z postele.

Dočkali jsme se i dalšího (čtvrtého) zubu. Druhá horní jednička vylezla nepárově po cca měsíci po té první. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že malému teď daly zuby od jejího vylezení na chvíli pokoj.

Kroužky na tyč už umí navléct všechny, když mu je srovnám podle velikosti, často se ale snaží i sám a diví se, když mu tam nesedí. Občas má chuť i na vkládačku, ale vydrží u ní sotva s první vloženou kostkou. Zpozorovala jsem ale první náznak pro stavbu komínů. Když mu kelímky podávám a zároveň vznikající věž přidržuju, umí je na sebe skládat. Jinak samozřejmě vede veškerý obsah skříněk, které umí otevřít, čili kuchyňské vybavení, látky na šití, čtvrtky, USB kabely,… Líbí se mu i schované věci v krabicích. Když dorazili noví plyšáci, nejvíc si s nimi vyhrál, když je v krabici objevil a ukořistil :) Průběžně mu tak schováváme všelicos.

jedenáctý měsíc jedenáctý měsíc jedenáctý měsíc
 

Žádné nové slovo neumí, ačkoli občas použije něco na způsob „ne“ ve velice příhodných chvílích, jako třeba:

„Nech mě to dodělat.“
„Néé.“

„Dopřej mi chvilku oddech.“
„Ne.“

„Pojď ke mně, pojď.“
„Nnnnn.“ (A fakt zamíří jinam.)

Kaši k snídani už zase jí bez protestů. Polední masozeleninové příkrmy v 90% případů vařím tak, aby si mohl všechno vzít sám do ruky, výjimečně mu nevadí, když ho krmím bramborovou kaší nebo polévkou. Přesto je to vždycky otázka, zda to bude ten den jíst. Jeden den hovězí maso plive, druhý den jí jenom to a přílohy se ani nedotkne. 

Separační úzkost se za poslední měsíc ještě zhoršila. Stačí, abych zmizela do jiné místnosti, a spustí srdceryvný nářek nebo nešťastné „mamamam“ a vydá se mě hledat. V takových chvílích mu už nestačí ani táta, ani babičky. Buď se jim vysmekne a div neběží za mnou, nebo očekává, že ho za mnou donesou.

Koupání se mu líbilo celý měsíc, takže alespoň něco. Za to nesnáší oblékání ven. Bodýčko a punčocháče ještě zkousne bez větších protestů, ale u kalhot začne ječet, jakobych ho mučila. Kope, svíjí se, řve a snaži se vysmeknout všemi způsoby. Obléct mu pak rukavice, bundu, boty a čepici, to jde jen s obrovským sebezapřením. Prostě musím vypnout uši a říkat si, že za chvíli to budeme mít za sebou, jinak bych začala ječet taky :D

Venku se mu ale líbí. Už máme za sebou procházku na sáňkách i kousek po svých. Sníh pro něj byla novinka, kterou musel okamžitě prozkoumat. Vždycky ho ven beru jen vyspalého, aby mohl objevovat svět.

Denní spánky udržujeme pořád dva – dopoledne v šátku, odpoledne nejčastěji v posteli po kojení. Večer usíná výhradně u kojení někdy mezi devátou a desátou, občas ale usne až před jedenáctou. Z postele se samozřejmě nesmím vzdálit na více než pár minut (rekord v tomto měsíci je asi půlhodina), takže toho stíhám opravdu dost přečíst. Malý vstává nejdřív po osmé, takže si čtení můžu dovolit minimálně do půlnoci.

Jinak má za sebou svou druhou nemoc. Poté šesté před dvěma měsíci jsem už věděla, co nás víceméně čeká, takže jsme to přečkali i přesto, že já byla nachlazená taky. Nebudu ale zastírat, že to bylo náročné. Malý se v noci několik dnů po sobě vzbudil s ucpaným nosem a nemohl znovu usnout. To jsem si ho třeba okolo třetí ráno vzala do šátku, uspala ho vertikálně a teprve potom si s ním (stále uvázaným) šla lehnout. Usnul během půl hodiny až hodiny a nos se mu díky této poloze mezitím uvolnil. Dost mi ten týden připomněl svou náročností šestinedělí.

Kam dál:

2 thoughts on “11. měsíc s miminkem

  1. B.

    Taky máme podobně kontaktní mimino, který nevydrží spát bez toho, aniž bych se od něj hnula. Moc takových případů neznám,tak snad nebude vadit vlezlý dotaz, ale jak to máte se sexem? Když se od prcka nemůžu vzdálit na minutu, přijde mi to jako utopie.

    1. veruce Post author

      Také moc takových miminem neznám, ač jsem o několika na různých webech už četla. Tohle téma se mi popravdě moc rozebírat nechce. Napíšu tedy jen to, že hodně věcí řeší velká postel a pro spící miminko něco, co voní jako máma (třeba celý den nošené tričko), co se mu strčí pod nos. Pár desítek minut to občas rodičům dá :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *